„Promluvil a řekl mi: Toto je Hospodinovo slovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. Čím jsi, veliká horo? Před Zerubábelem se staneš rovinou. Pak vynese nahoru vrcholový klenák za radostného volání o něm: Jak půvabný, jak půvabný! Stalo se ke mně Hospodinovo slovo: Zerubábelovy ruce položily základy tohoto domu a jeho ruce ho dokončí. A poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.“ (Za 4,6–9)

Drazí čtenáři Života v Kristu,

stojíme na počátku nového roku a já bych vám rád popřál Boží požehnání inspirované výše uvedeným textem: „Kéž zakoušíte ve svých životech moc Ducha svatého tak, aby se hory jevily jako roviny.“

Část tohoto textu – „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů“ – jsem přijal jako verš na tento rok. Zmiňuji jej i v Modlitebním dopise na dalších stránkách časopisu, takže některé myšlenky zde opakuji. 

Velmi silně věřím tomu, že Bůh mluví nejen skrze biblické verše, ale rovněž a především skrze události, které se za nimi skrývají. Rozkrýt příběh a porozumět mu má potenciál pozvednout naši víru mnohem více než si přečíst pouhý verš. Příběh, který se za uvedenými verši skrývá, se týká obnovy Božího chrámu zničeného Babyloňany na počátku tzv. babylonského zajetí. Jinými slovy, jde o velkolepý úkol obnovy s obrovskou praktickou i symbolickou hodnotou. Nikdo tenkrát nepochyboval o tom, že k tomuto úkolu je povolal sám Hospodin. 

Zde musíme mít na paměti, že zboření a vypálení chrámu představovalo do té doby největší národní katastrofu. Tenkrát nikdo nevěřil, že k tomu dojde, a to i přes mnohá varování proroků. Když Babyloňané oblehli Jeruzalém a vypálili chrám, národ byl naprosto zdecimován. 

O to větší radost provázela obnovený národ, když po návratu ze zajetí stáli nad rozvalinami chrámu a plánovali obnovu. Nic se nezdálo být překážkou. Měli dokonce podpis samotného krále. Nicméně, jejich radost neměla mít dlouhého trvání. 

Jejich protivníci, potomci národů, které se v Jeruzalémě zabydlely v letech, kdy většina národa žila v Babylóně, jim začali bránit v práci. Dokonce napsali stížnost králi (na trůně seděl v tu chvíli jiný král než ten, který stavbu povolil). Za krátkou dobu z rozkazu krále stavba ustala. Národ během několika následujících let zcela ztratil motivaci, lidé se vesměs zabývali svými vlastními věcmi a na chrám se zapomnělo. 

Toto je přesně okamžik, kdy povstali dva proroci, kteří začali lid napomínat a povzbuzovat k tomu, aby práce na obnově znovu započala. Nešlo o snadný úkol – stavba byla zakázána pod hrozbou přísných sankcí a nepřátelé měli oči všude. Stačila neopatrnost a král by obdržel další stížnost, což by bylo pro národ tragické. 

Poselství dvou proroků znělo jednoduše. Ageus volal směrem k lidu: „Dejte se do díla, neboť jsem s vámi, je výrok Hospodina zástupů.“ Oproti tomu Zacharjáš oslovoval více místodržitele Zerubábela: „Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.“ Šlo tedy o překážky dvojího druhu: za prvé – neochota lidu znovu se angažovat v něčem, co tak tragicky skončilo, a za druhé – a to se mi zdá vážnější – vypořádat se s nepřáteli a královským zákazem. 

Nicméně, jednoho dne Zerubábel a velekněz Jóšua uposlechli slova proroků a spolu s lidem pokračovali ve stavbě. Ačkoli šlo o velké riziko, jednali ve víře, a „oko Hospodinovo nad nimi bdělo“ (Ezd 5,5), takže zakrátko chrám dostavěli. Co se zdálo nemožným, se s Boží pomocí uskutečnilo. Ne silou ani mocí, ale Božím Duchem. Poznámky pod čarou v některých překladech Bible říkají, že výraz „síla“ se vztahuje k vojenské síle, zatímco „moc“ v tomto verši odkazuje na obecně lidské schopnosti. Ani jedno nevedlo k úspěchu, řešení přinesla teprve Boží intervence. 

V příběhu vidíme důležitý princip, který lze vyjádřit různými slovy: když Bůh člověka k něčemu povolá, neexistuje překážka, která by zabránila realizaci. To je první formulace. Princip můžeme formulovat i za použití slov proroků: „Božích cílů nedosahujeme ani lidskou silou, ani jinými schopnostmi, ale jedině a výhradně s pomocí Ducha svatého“ (Zacharjáš). Nebo: „Když je Bůh s námi, nic není nemožné“ (Ageus). Nalezli bychom i další formulace, užitečné pro naše životy. 

Abychom takovéto Boží jednání ve svých životech mohli zakoušet, potřebujeme mít správné výzvy. Nepochybuji o tom, že v životech každého z nás je spousta různých výzev, ale není na škodu občas je nahlas vyslovit a dívat se na ně optikou Božích zaslíbení. 

Výzvy se mohou týkat našich sborů či církve. Některý sbor například v minulosti prožíval růst, nyní je „zasekaný“ v nějakých problémech a věci jdou „od desíti k pěti“. Není to snad dostatečná výzva? Podobně se můžeme dívat na duchovní situaci v národě. Je církev vítězná, či spíše v defenzivě? Mění kulturu společnosti, nebo je jí sama ovlivňována? Najdou se Boží mužové a ženy, kteří toto přijmou jako výzvu? 

Výzvy samozřejmě máme i na rovině osobní. Mohou mít spoustu forem, jako například zdraví, různé těžkosti a překážky, vyčerpání, možná i nějaké osobní selhání. To vše s sebou postupně přináší únavu a ztrátu motivace. Je však na nás, zda tento stav přijmeme za status quo, nebo se rozhodneme jej změnit. 

Sedmý verš našeho textu mluví o horách, které nám překážejí v cestě. Božím působením se však tyto hory mohou měnit na roviny. Možná jsme vyzkoušeli všechny způsoby, jak věci změnit, a nic nepomohlo. Jsme v situaci, jako byl tenkrát Izrael. Naše „moc“ i „síla“ selhaly. Stále je zde však možnost, že Bůh zasáhne. 

Je zajímavé, že přesně toto učí i Ježíš: říkal, že když budeme mít víru, můžeme odstraňovat hory (Mt 17,20;21,21; Mk 11,23). Ježíš nemluví o žádném „zarovnávání terénu”, ale pomocí metafory mluví o překážkách na cestě naší víry. Mnohokrát jsem nad Ježíšovými slovy přemýšlel a lámal si hlavu nad tím, jak je prakticky uplatnit. Neznám z dějin příklad, že by někdo přenášel hory. Ani si nemyslím, že bychom si měli svoje duchovní svaly trénovat tímto způsobem. Vždyť hor ve formě různých překážek a obstrukcí je v životě ažaž! 

Víra a moc Ducha svatého nejsou nástrojem, jak si udělat život jednoduchým.

Víra a moc Ducha svatého nejsou nástrojem, jak si udělat život jednoduchým. V Bibli se píše, že trápení budeme mít vždy dost. Jsou ale buldozerem pro ty, kteří nehledají vlastní věci, nýbrž chtějí sloužit Bohu a naplnit jeho vůli. Přeji Vám tedy z celého srdce, abyste moc Ducha svatého v tomto roce mohli zakoušet mnohem větší mírou, než jste kdy byli zvyklí!

(Úvodní obrázek: pixabay.com)