Cílem tohoto stručného článku je uvést postoj vedení AC ke službě žen včetně stručného kontextu. Záměr není tuto službu fundovaně obhajovat či vyvracet, na to je článek příliš stručný. Hned v úvodu se však přiznávám, že osobně jsem zastáncem služby žen v církvi, takže pokud během čtení nabudete dojmu, že fandím jedné straně, váš dojem je oprávněný. Současně se tak snažím činit s jistou dávkou pokory – jsem si vědom toho, že zdaleka ne všechno k tomuto tématu znám.
Přehled přístupů k tématu
V rámci evangelikálního hnutí se dají rozlišit dva základní přístupy k této otázce, z nichž každý má své „tvrdší“ a „měkčí“ verze. Pro zjednodušení uvádím tyto dva přístupy spolu s jednou „měkčí“ variantou:
Komplementarismus: tento přístup učí, že muži a ženy mají rovné postavení, ale rozdílné, vzájemně se doplňující role. Muž je zdůrazňován jako „hlava“. V církvích, zastávajících tento přístup, jsou některé úřady (nejčastěji starší a pastor) omezeny pouze na muže. Ženy mohou ve službě široce působit, ale ne jako starší, učitelky či vedoucí sboru.
Měkký (soft) komplementarismus: tento přístup představuje volnější verzi komplementarismu. Ženy mohou být přizvány do širšího vedení církve, mohou kázat, jenom role pastora a staršího se formálně přiznává pouze mužům.
Egalitarismus: v tomto přístupu se zdůrazňuje rovnost a stejné příležitosti ve všech rolích, včetně vedoucích.
Antropologický argument
Každý z přístupů má svá oblíbená místa v Písmu, jimiž argumentuje ve prospěch své pozice. Zastánci egalitarismu argumentují rovností stvoření, že ženy, stejně jako muži, byly stvořeny k Božímu obrazu (Gn 1,20). Další oblíbený verš nalezneme v Ga 3,28: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“
Komplementaristé naopak budou zdůrazňovat Pavlova slova v 1Tm 2,12–14: „Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení.“
Je zjevné, že roli nehrají pouze citované verše, nýbrž jejich výklad. A každá strana k výkladu přistupuje trochu jinak.
Je zjevné, že roli nehrají pouze citované verše, nýbrž jejich výklad. A každá strana k výkladu přistupuje trochu jinak.
Otázka obdarování
Egalitariáni dále velmi rádi argumentují obdarováním (duchovním i přirozeným). Bůh dal Ducha svatého všem stejně, mužům i ženám. Jestliže ženy mohou vést chvály, besídku, prorokovat, dokonce být apoštolkami (Ř 16,7 ČSP), proč by nemohly kázat či vést sbor?
Ohledně tzv. „přirozeného“ obdarování můžeme konstatovat, že v moderní společnosti ženy úspěšně zastávají vysoce postavené funkce ve firmách, neziskovkách i politice – pouze v některých církvích nikoli. Podle psychologických průzkumů má žena lepší verbální schopnosti, kdežto muž zase matematické. Které jsou lepší pro kázání? Rovněž existují psychologické výzkumy ohledně ženského vůdcovství: vychází, že ženy obecně uplatňují více participující vůdcovský styl, jsou méně konfliktní. To vše jsou argumenty pro rovnocenné zapojení žen v církvi.
Komplementaristé zase budou argumentovat menší emoční stabilitou žen v náročných situacích a mateřskými povinnostmi, které mohou komplikovat službu ženy například v roli pastorky. Oblíbený verš komplementaristů začíná slovy: „Biskup má být…“ (1Tm 3,2; Tt 1,7). Popis mluví výhradně o mužské roli ve vedení sboru.
Další argument ve prospěch služby žen
Osobně se domnívám, že starověká společnost výhradně upřednostňovala mužskou nadřazenost, a to z řady praktických (i méně praktických) důvodů. Přinést do tohoto odvěkého řádu náhlou změnu nebylo možné…
Martin Moldan, biskup AC
(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení aktuálního čísla v sekci Předplatné.)
Úvodní obrázek: pixabay.com
