Slova „vezmi a čti“ pochází ze života sv. Augustina. Na podzim roku 386 slyšel v zahradě dětský hlas, který opakoval tato slova. Augustin je vzal jako božský pokyn, otevřel Bibli na listu Římanům a četl pasáž, která vedla k jeho obrácení. Příběh symbolicky ukazuje obrovský potenciál čtení a jeho dopadu na naše životy.

Když přijdu na nějakou konferenci, zpravidla nejprve zamířím ke knižnímu pultu. Podívám se jaké jsou novinky, občas něco koupím nebo se prostě jen tak kochám. Podobné je to i při mých návštěvách sborů. Rád se dívám do sborových knihoven, zajímá mne, co čtou druzí.

Schopnost číst je jednou ze základních lidských dovedností. A přesto není samozřejmé, že lidé čtou. Naopak – v posledních letech se hovoří dokonce o jistém úpadku této dovednosti. Za účelem pozdvihnutí kultury čtení se v naší zemi již od roku 1955 organizuje Měsíc knihy, který připadá na březen. Od roku 2009 pak probíhá pod názvem Měsíc čtenářů.

Důvod, proč o tom píšu (a proč je celé číslo časopisu věnováno tomuto tématu), spočívá v tom, že čtení představuje v kontextu naší víry důležitou, dalo by se říci zásadní dovednost. Očekáváme, že křesťan nebude živ jen z nedělních kázání, ale bude své poznání prohlubovat samostatným čtením a studiem Bible a ideálně i dalších křesťanských knih.

Křesťané byli spolu se židy v historii známí jako „lidé knihy“. Označovali je tak muslimové, doslova toto označení znělo „držitelé zjevených knih“. Tím chtěli říct, že víra těchto dvou velkých, navzájem blízkých náboženství úzce souvisí s úctou ke svatým Písmům, která tvoří základ jejich víry.

V Izraeli bylo psané slovo vždy základem nejen jejich víry, ale i národní identity. Hospodin zjevil svůj zákon skrze kamenné desky obsahující deset slov. Celá Tóra těchto deset slov rozvádí a upřesňuje, dále obsahuje dějiny národa a další spisy. Tím tvoří unikátní „životní rámec“ formující jeho identitu.

Pro křesťanskou víru platí to samé; vždyť i sám Ježíš je v Janově evangeliu nazýván „Slovem“. Skrze Boží slovo jsme se znovu narodili, jím rosteme k dospělosti, ono nás utváří. Apoštol Pavel píše, že „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu“. Zachování Božího slova a jeho předávání z generace na generaci je limitováno schopností číst a psát.

Čtení vždy bylo součástí jak bohoslužby veřejné, tak i soukromého ztišení. Když Ježíš ve svých třiceti letech vstoupil do synagogy v Nazaretu, byl vyzván, aby četl (L 4,16). Uvážíme-li, že byl synem tesaře, bez hlubšího náboženského vzdělání, něco to vypovídá o tehdejší kultuře. A nebyl rozhodně výjimkou; když jej o několik let později Římané ukřižovali, nad hlavu mu umístili ceduli popisující jeho vinu. A dozvídáme se, že ten nápis „četlo mnoho Židů“, protože tudy vedla cesta (J 19,20). Schopnost číst tedy nebyla něčím neobvyklým. Tím byly položeny základy k tomu, aby Židé mohli praktikovat svou víru i v době, kdy byl chrám v Jeruzalémě zbořen a zbožnost se koncentrovala do synagog i rodin.

Pro osobní zbožnost je rovněž důležité čtení. Již Jozue je vybízen, aby se „kniha tohoto zákona nevzdálila od jeho úst“ (Joz 1,8). V prvním žalmu je spravedlivý vybízen, aby „ve dne v noci rozjímal nad Hospodinovým zákonem“. Schopnost číst ovlivňovala zbožnost mnoha dalších biblických hrdinů: například prorok Daniel při studiu Jeremjášova proroctví „porozuměl počtu roků“ (Da 9,2), což jej inspirovalo k usilovným modlitbám za národ. Pavel píše Timoteovi: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení.“ (2Tm 3,15)

Je dědictvím reformace, že se Boží slovo zpřístupnilo i laikům. Knihtisk byl v té době již na světě, a tak se náklady na knihy – tedy i Bible – snížily tak, že se staly mnohem dostupnější i prostým lidem. Vznikem pietismu v druhé polovině 17. století se již osobní studium Bible stává normou zbožnosti.

Je dědictvím reformace, že se Boží slovo zpřístupnilo i laikům.

Dnes je osobní čtení Bible mnohem důležitější než dříve. Zatímco v minulých stoletích byla západní společnost většinově křesťanská, dnes musíme vynaložit mnohem větší úsilí, abychom svou víru udrželi a obhájili. Navíc jsme vystaveni silné konkurenci nejenom různých křesťanství vzdálených konceptů spirituality, ale také, a to je mnohem záludnější, záplavě rozličných křesťanských směrů. Jejich společným rysem je, že vždy nabízí něco „víc“ než běžné křesťanství. Tak se stává, že lidé, unavení životem a znudění svou vírou, po těchto nabídkách ochotně sahají. Jejich ovocem nezřídka bývá rozdělení a zklamání. Jedinou obranou je dobré vyučování a hluboké poznání pravdy skrze osobní studium.

Až do tohoto okamžiku jsem psal o čtení Bible. Nyní bych rád zdůraznil prospěšnost čtení obecně. Sám docela dost čtu, a to nejen křesťanskou literaturu. Mou touhou je porozumět životu a společnosti, v níž žijeme. Jedině tak můžeme zasadit evangelium do širšího kontextu aktuálních a diskutovaných společenských témat. A samozřejmě čtu i beletrii a oddechovou literaturu.

O čtení jako takovém je známo, že s sebou nese řadu benefitů: rozšiřuje znalosti a rozhled, zlepšuje jazyk a vyjadřování, trénuje soustředění a trpělivost, posiluje paměť a myšlení, cvičí kritické myšlení, pomáhá se stresem a duševní hygienou a další.

Zajímavé je srovnání čtení tištěného textu se čtením na mobilu a obrazovkách počítačů. Z neurologického hlediska je sice „čtení jako čtení“, jde ovšem o to, jaké podmínky vytváří papír a jaké elektronický displej. U tištěného textu je jeho předností stabilita, a tím i prostorová orientace. Je prokázáno, že u statického textu si lidé lépe pamatují, než když text scrollují na displeji. Čtení na smartphonech či tabletech s sebou nese i riziko ustavičného rušení. Soustředění se tak stává mnohem obtížnější. Další nevýhodou je vyzařování modrého světla z obrazovek chytrých zařízení. Projeví se to zejména před spaním, a to z důvodu tlumení tvorby melatoninu (hormon, který pomáhá řídit cirkadiánní rytmus, tj. určuje, kdy se cítíme bdělí a kdy unavení).

Co tedy říct závěrem? Čtení je dovednost, která provází lidstvo celá tisíciletí. Je nejen prostředkem, jak předávat Boží slovo, ale i silným nástrojem, jak nad ním rozjímat a hlouběji jej studovat.

Z obecného hlediska s sebou čtení přináší rozvoj, kultivaci osobnosti, a tím i pomáhá budovat generaci schopnou samostatně myslet. V dnešní době plné fake news, konspiračních a jiných bizarních teorií je to více než dost.

Přeji Vám mnoho příjemných chvil strávených čtením!