Proč se v době AI vyplatí číst pomalu a poctivě 

Nikdy nebylo snazší se dozvědět, co si mám myslet. A nikdy nebylo těžší nechat se poučit tak, aby mě to změnilo. Žijeme v době, kdy odpověď přijde dřív než otázka a často dřív, než se stihnu zarazit.

„S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.“ Jan Amos Komenský

Zajímalo by mě, jak by se učitel národů tvářil, kdyby se ocitl v dnešní době. Čtyři století jsou slušná prověrka jeho nadějí. Co by ho asi překvapilo nejvíc?

Na jednu stranu by to pro něj byl splněný sen: přeplněná knihkupectví, knihy dostupné každému, překlady na dosah. A co teprve, až by mu došlo, že většina textu se dnes neobrací stránkami, ale prstem. Na druhou stranu mám podezření, že by ho to prvotní nadšení rychle přešlo. Velmi brzy by mu došlo, že to všechno kolem jsou jen kulisy.

Vždyť i v Komenského době se lidé přeli o pravdu tak vášnivě, až se pravda ztrácela v hluku. Znal tábory, které se navzájem neposlouchaly, protože už dopředu věděly, co si mají myslet. Viděl sílu tisku, letáků a polemik. Věděl, že slova se umí množit rychleji než moudrost. A že z učenosti se někdy stává jen výzbroj pro spor.

Proto by mu dnešek nebyl úplně cizí. Jen by ho udivilo tempo. Dřív omyl drkotal na koňském povoze po takových cestách, že byl rád, když dojel do vedlejší vsi. Dnes mu stačí jedno kliknutí a stokrát oběhne zeměkouli. Podstata však zůstává. Člověk se i dnes dokáže naučit mnoho věcí. Jen se často nenaučí to hlavní. Nechat se učit tak, aby ho to měnilo.

Dřív omyl drkotal na koňském povoze po takových cestách, že byl rád, když dojel do vedlejší vsi.

Rychlost bez hloubky

Moderní člověk je zvláštní bytost. Nikdy nebyl tak informovaný, a přesto je tak snadné oklamat ho vlastním dojmem, že rozumí. Jenže tohle si o sobě myslel člověk i dřív. Dnes jsme jen vymysleli rychlejší způsob, jak si to potvrdit.

Prolistovat se dá skoro všechno. Učit se dá jen z toho, u čeho člověk vydrží.

Moudrost je pomalá. Rodí se tam, kde člověk u textu zůstane déle, než je mu příjemné. Kde dovolí argumentu, aby ho chvíli tlačil. Kde připustí, že první dojem může být omyl. Staré ctnosti pořád fungují. Jen se nedají zrychlit.

Proto se děje paradox. Projíždím víc textů, ale méně se nechám proměnit. Nejspíš nejsem sám. Umíme rychle reagovat, ale hůř nasloucháme. Ne proto, že bychom byli jiní než dřív. Spíš proto, že tempo je jiné. A protože je všechno hned, nic není hluboko.

Pravda jako dres

Kdykoli společnost ztratí ochotu učit se, ztrácí i schopnost žít v pravdě. Ne proto, že by lidé přestali rozlišovat pravdu a lež. Spíš proto, že se změní otázka. Dřív zněla: „Je to pravda?“ Dnes často zní: „Ke komu to patří?“

Když je pravda dres, lež není problém, pokud hraje za náš tým. Odhalení lži pak často nevede k pokání, ale k rychlé náhradě. Najdeme jiný zdroj, jinou formulaci, jinou zkratku. Hlavně zůstat ve svém táboře v klidu.

A teď přichází nepříjemná část. Čtení samo o sobě tohle nevyléčí. Může to i zhoršit. Knihy nejsou automaticky lék. Mohou být i elegantním jedem. Člověk může číst tak, aby se nikdy nemusel změnit. Číst pro sběr důkazů. Číst pro potvrzování vlastní identity. A pak má více argumentů, ale méně porozumění. Více slov, ale méně pravdy.

Rozdíl mezi dobrým a špatným čtenářem proto nebývá v seznamu knih, ale v postoji srdce. Jeden čte, aby vyhrál. Druhý čte, aby se učil. A dobrý text se občas postaví proti mně. Právě v tom začíná formace.

AI jako zesilovač

Zde vstupuje na scénu umělá inteligence. Je to nástroj mimořádné síly a mimořádného rizika, protože zrychluje a zvětšuje dopad toho, co už umíme dělat. Čím silnější nástroj, tím víc dobra může přinést. A tím také více škody.

V tom lepším případě může AI člověku pomoct číst. Vysvětlí pojmy, ukáže souvislosti, zpřehlední chaos. Umí být dobrým pomocníkem. Jenže pomocník není kompas. Kompas je postoj. Je to ochota nechat se pravdou opravit, i když mi není po chuti.

V tom horším případě AI vyrobí pohodlí. Dodá hotové odstavce, hotové názory, hotová shrnutí. Často hlavně ta naše. Tak hladká, že člověku se nechce klást nepříjemné otázky. A pak vzniká zvláštní druh učenosti. Ne učenost z námahy, ale učenost z obsluhy…

(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení březnového vadání v sekci Předplatné.)

(Úvodní obrázek: redakce ŽvK + AI)