V tomto článku představím různé úrovně čtení s důrazem na kritické myšlení, které musíme aplikovat i při četbě duchovní a teologické literatury. Čtení knih je dobré. Kvalitní čtivo, pokud čteme správně, může být Božím nástrojem k naší obnově. Jelikož se však neustále potýkáme s nekonečným přívalem nových titulů, z nichž řada vyžaduje kritické zhodnocení, měli bychom si ujasnit, jak vlastně číst, abychom v tom ohromném kvantu knih nestejné kvality neplavali. V představení úrovní čtení vycházím z klasické příručky How to Read a Book od Mortimera Adlera a Charlese Van Dorena, která čtení dělí na základní, inspekční, analytické a synoptické.

Základní čtení jako vnímání zkušenosti

Základní čtení se soustředí na význam slov a vět, jak se to učí děti na prvním stupni základní školy. Tento styl čtení poskytne čtenáři nejvyšší možnou zábavu a má-li dotyčný dobrou paměť, pak také vědomosti. Nevýhodou je zde absence kritického pohledu. Čtenář drží zbrusu novou experienciální příručku duchovního rozvoje jak prvňáček Honzíkovu cestu, je zcela pohlcen a vydán na milost a nemilost autora, který se stává rukovoditelem jeho slepě nevinné mysli.

Jde-li o literaturu, která čtenářovu naivitu předpokládá (např. poezii nebo beletrii), nemůžeme si přát více. Když čteme Poklady pod sněhem (Patricia St. John), Letopisy Narnie (C. S. Lewis) nebo Chatrč (Wm. Paul Young), nečteme je s polemickým rozjitřením, jinak bychom se nedostali přes prvních pár stran. V případě krásné literatury a poezie můžeme snížit ostražitost a ptát se na větší myšlenky narativu a pocity, které nám chce kniha předat. K tomu bohatě stačí základní čtení. V případě teologické literatury a příruček k duchovnímu životu je to však málo. Ty vyžadují kritické zhodnocení.

Inspekční čtení pro přehled

Inspekční čtení, to je například rychlé pročítání podezřelé novinky ve sborové knihovně, kterou si nemůžete půjčit domů. Toto čtení zahrnuje přečtení obsahu knihy a zběžné pročtení prvních odstavců a závěrů kapitol, což čtenáři umožní identifikovat v knize to podstatné a zhodnotit její relevanci pro případné analytické čtení.

Žijeme v době knihové. V posledních několika letech vycházelo v České republice jen v oblasti náboženské a teologické literatury 400 až 500 neperiodických publikací ročně,^[1] v anglofonní sféře jich vycházelo asi dvacetkrát více^[2]. Kdo to má všechno číst? Inspekční čtení nám pomůže cílevědomě vybrat ty knihy, které jsou pro nás a naše sbory vhodné.

Žijeme v době knihové.

Analytické čtení jako férová kritika

Analytické čtení si klade za cíl knize porozumět plnou palbou kritického myšlení. To však nespočívá v hádavém slovíčkaření, ale v poctivé reflexi. Toto čtení se snaží rozumět knize právě tak, jak si rozumí ona sama. Knihu o práci s dětmi nebudeme hodnotit stejně jako biblický komentář a naopak. Každou knihu chceme hodnotit tam, kde je doma, čili v hlavní tezi, kterou nám chce předat. Nejprve si knihu shrneme a definujeme problém, který adresuje. Klademe si například tyto otázky:

• Co je hlavní tezí knihy?
• Jakou roli v autorově argumentu hrají jednotlivé části knihy?
• Na jaký problém kniha reaguje?
• Co kniha od čtenáře očekává?

Jakmile knize porozumíme, můžeme přistoupit ke kritice. Ta spočívá ve třech hlavních kritériích. Za prvé hodnotíme autorovu intelektuální etiketu, která se musí vyvarovat zavádějících informací a logických obtíží. Za druhé hodnotíme shodu s Biblí (Sk 17,11). Třetí a možná nejdůležitější kritérium spočívá v tom, že knihu necháme setkat se s realitou každodenního života víry, naší situace, kultury a zkušenosti. Taková konfrontace může být u různých žánrů různá.

Příručky k duchovnímu životu

Duchovní příručky hodnotíme jednak dle toho, jak nakládají s Biblí, a za druhé dle jejich odezvy v každodenní realitě věřícího. Je-li například ústřední tezí knihy Když nebe pronikne na zem (Bill Johnson), že nebe již proniklo na zem, je potřeba vzít to vážně a konfrontovat danou tezi se skutečností diagnóz, debetů a pondělních rán. Je-li tezí jiné knihy, že duchovním darům je potřeba se naučit cvikem a okoukáváním, je potřeba konfrontovat danou tezi s biblickou výpovědí o Boží svrchovanosti (1K 12,11; Ef 4,7; Ř 12,6).

Konfrontovat znamená nechat zaznít upřímné a opravdové otázky, které mohl autor duchovní příručky přehlédnout, když nám sepsal principy na základě své osobní zkušenosti. Znamená to naslouchat při četbě Duchu svatému. Jak říkal filozof Ludwig Wittgenstein, Boha slyšíš, jak hovoří k tobě, a ne k někomu jinému. Je-li tomu tak, pak nemohu nekriticky přijímat cokoli, co čtu, byť by se zdálo, že mi to chce Boha přiblížit.

Praktické příručky ke službě

Na příručky ke službě musíme kromě kritérií intelektuální etikety a Bible aplikovat i kritérium kulturního kontextu. Co funguje v USA, kde evangelikálové tvoří více než čtvrtinu populace, nemusí fungovat v České republice, kde evangelikální hnutí tvoří asi 0,3 % populace…

(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení březnového vydání ŽvK v sekci Předplatné.)

1. Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2024 <https://www.statistikakultury.cz/wp-content/uploads/2026/01/ZSU_2024_III.pdf>, s. 35. ↑
2. Vycházím z ročenky The Library and Book Trade Almanac z roku 2017. ↑

(Úvodní obrázek: redakce ŽvK +AI)