Když jsem byl ještě dítě, jedna z mála přeložených letničních knih, které se za komunismu podařilo dostat ze západu do Československa, byla kniha Žít jako královské dítě od Harolda Hilla. Pamětníci si ji možná vybaví. Mezi mnoha příběhy mě v knize zaujalo vyprávění o tom, že jeho společnost pracovala pro NASA a tam prý od nějakého inženýra slyšel o tom, že v NASA pracovali na počítačovém modelu pohybu planet. Když ve výpočtech posouvali model v čase zpět, v určité chvíli počítač zahlásil chybu a vědci zjistili, že v pohybech planet chybí jeden den. Zkoumali všechno možné, a nemohli přijít na žádnou příčinu. Nakonec si prý jeden křesťan z týmu vzpomněl na pasáž z biblické knihy Jozue, kde se mluví o tom, že slunce celý den nezapadlo (Joz 10,13). Ověřili to a výsledek přesně odpovídal. Pak ale zjistili, že chybí ještě dalších 40 minut. Ten křesťan si měl vzpomenout, že v Bibli se v 2. Královské 20,11 píše, jak se stín, jako Boží znamení, vrátil o deset stupňů nazpět. Těch deset stupňů přesně odpovídá 40 minutám. Vida, řekl jsem si tehdy, takže i skeptičtí inženýři v NASA museli uznat, jak pravdivá kniha je Bible. V mém dospívání to na mě působilo věrohodně.
Nebyl jsem evidentně sám, protože jsem mnohem později narazil na stránkách NASA v sekci otázek a odpovědí na prohlášení, že taková událost se v NASA nikdy nestala. Inženýři v NASA se nikdy fenoménem chybějícího dne nezabývali. A co je na tom všem asi nejpodstatnější, z vědeckého hlediska by něco takového ani nebylo možné. Když dáte do počítače rovnice popisující pohyb planet, tak skutečně můžete posouvat v čase vpřed nebo zpět a zjistit matematickou polohu planet klidně před 3500 lety v době Jozua1. Ale prostým převíjením výpočtu zpět v čase nelze žádný chybějící den najít, stejně jako prostým přetáčením ručiček budíku zpět v čase nelze zjistit, jestli někde v minulosti chybí minuta. Počítač jednoduše nemohl nahlásit chybu, protože tímto způsobem ji ani nelze najít. Byl jsem ze sebe zklamaný. Jak to, že jako technicky nadaný mladík se znalostí fungování počítačů jsem si to už tehdy neuvědomil? Jak to, že si to neuvědomil Harold Hill, inženýr se znalostmi z letectví, nebo editor knihy nebo vydavatel?
Je to jeden z mnoha křesťanských hoaxů, lidmi důvěřivě, lavinovitě šířených omylů, nebo také tzv. „urban myths“ – městských legend. A tento krátký příběh ukazuje ve stručnosti, proč jim někdy my křesťané tak snadno podléháme.
Zaprvé nás zdánlivě utvrzují v tom, o čem jsme hluboce přesvědčeni. Víme, že Bible je pravdivá. Podvědomě očekáváme, že přece pravda musí postupně vycházet najevo, a protože je to Boží slovo, tak důkazy pravdivosti Bible by měly být k nalezení doslova všude. My už s jistotou „VÍME“, jak to je, a proto někdy nekriticky přijímáme ty informace, které to potvrzují, a to i tehdy, když jsou nesmyslné. Zároveň jsme přehnaně kritičtí a nedůvěřiví, pokud nějaký vědecký objev nebo teorie narušuje naše porozumění Písma nebo by mohl zpochybňovat věrohodnost Bible.
Zadruhé nám dávají falešný pocit, že víme více než ostatní. Máme „zasvěcené“ informace, které nám pomáhají chápat, jaký je svět „doopravdy“. Připadá nám, že ten „nevěřící svět“, který „ve zlém leží“, někdy vyjadřuje vůči křesťanství posměch nebo otevřené nepřátelství a zatvrzele odmítá přijmout pravdu. Máme povznesený pocit, že i ten skeptický ateistický inženýr nebo evoluční biolog, co podle nás zbytečně hledá úlomky zkamenělých kostí, nakonec jednou bude muset uznat to, co jsme my přece věděli už dávno: pravdu máme my.
Zatřetí jsou podepřeny zdáním věrohodnosti. Harold Hill byl upřímný křesťan a napsal knihu, jejíž svědectví posloužilo milionům čtenářů. Copak by mohl lhát? Pracoval přímo pro NASA. Musel to vědět z první ruky. Firma Curtis Engine Harolda Hilla skutečně dělala okrajovou dodávku elektrických generátorů pro NASA, ale Harold Hill nikdy nebyl v kontaktu s výpočetním oddělením NASA. Ve skutečnosti každý kazatel ví, jak snadné je příběh zkreslit, aby vynikla pointa, kterou chceme v kázání zvýraznit. A tak Harold Hill s touhou potvrdit čtenářům pravdivost Bible nadšeně rozšířil hoax, který v důsledku šíření evangelia poškozuje.
Sociální sítě a naše odpovědnost
Jsem přesvědčen, že křesťané by měli mít vyšší standard nakládání s pravdou, než je běžné ve světě kolem nás. Nemůžeme přeposílat zprávy, které si nedokážeme nijak ověřit. Lidé mi říkají: „Já přece nemůžu všechno ověřovat. Ani neumím anglicky.“ Ano, a právě proto nemůžeme všechno přeposílat. Jednoduché pravidlo: Pokud si nemůžeme ve zprávě ani základní věci ověřit, neposílejme ji dál. Vím, je to tak snadné, snad až příliš snadné, jedním pohybem myši rozeslat odkaz na nevěrohodný článek tisícům svých přátel. Ať si to sami přeberou. Ale k osobní komunikaci mezi sebou přece takto nezodpovědně nepřistupujeme. Nevoláme přece všem lidem ve svém telefonním seznamu, sotva jsme někde ve městě zaslechli nějaký drb. Styděli bychom se a lidé by nás měli za podivíny. Tak proč se nestydíme to stejné udělat s neověřeným internetovým drbem o očkování proti covidu na Facebooku? Jen proto, že je to snazší? Jak by diplomaticky řekl apoštol Pavel: „Za to vás nechválím.“
Někdo jiný říká: „Já přece nezodpovídám za to, že někdo takovou zprávu sepsal. Já jsem tu lež nepsal.“ Ne, ale zodpovídáš za to, že už ji nepošleš dál. Někdo mi řekne: „To přece není nic proti Bohu ani proti Bibli. Jen přeposílám něco, o čem nevím, jestli to je pravda. Copak kliknout na tlačítko sdílet je hřích?“ Ano, může být. Apoštol Pavel napsal: „Nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.“ (Ko 3,8) Co jiného je lživá zpráva o tom, že Bill Gates chce pomocí koronaviru úmyslně snížit populaci, než sprostá pomluva?
Slova mohou ublížit jako cokoliv jiného. Hřích je vždycky toxický. Lživé zprávy o 5G sítích vedou některé lidi k tomu, že zapalují vysílače. V Anglii, Nizozemí nebo Belgii jsou hlášeny desítky požárů, kdy lidé zapálili mobilní vysílače. Manželům Benassiovým, kteří byli v USA konspirační webovou stránkou nepravdivě obviněni, že jsou „pacienti nula“, kteří údajně zavlekli koronavirus z USA do Číny, píší lidé nenávistné zprávy a výhružky smrtí. Přitom koronavirus nikdy ani neměli.2 Zatím se jim nic nestalo, ale v podobném případu před třemi lety v USA skončila jiná falešná zpráva o spiknutí pedofilů tím, že se na místě objevil střelec s automatickou puškou a začal střílet do stropu a zdí s tím, že si to chce s těmi údajnými tajnými spiklenci vyřídit po svém.3
Copak to, co je pravda a co lež, už nemá pro nás křesťany žádnou hodnotu? Copak apoštol Jan nepíše: „Velice jsem se zaradoval, když přišli bratří a vydávali svědectví o tvé opravdovosti, o tom, že žiješ v pravdě. Nemám větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.“ (3J 1,3–4)
My jako křesťané nemáme přispívat k šíření strachu a nepodložených nebo úplně vylhaných zpráv. Máme se soustředit na to, co je naším úkolem. Nemáme marnit čas řešením a zkoumáním nesmyslů o Billu Gatesovi nebo kde všude je zakódovaně ukryté číslo 666. Čas je příliš vzácný, než abychom jím mohli plýtvat. Máme tady úkol. Všude kolem nás jsou lidé, kteří potřebují slyšet o Kristu. A tohle má být to pravé očekávání na příchod Ježíše: v plné práci pro něj. A ne v hledání, který miliardář chce zase letos ovládnout svět. Věřte mi, že příští rok už zase bude v kurzu lež o někom jiném. Ale náš úkol a naše povolání zůstává stejné: Budete mi svědky!
1 Ve skutečnosti si to každý může celkem snadno vyzkoušet, např. pomocí volně šiřitelného programu Stellarium (stellarium.org), který obsahuje informace o pohybu 600 tisíc vesmírných těles (177 miliónů dalších jich ještě můžete přidat). Je to fascinující pohled na Boží stvoření.