„Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku.“ (2Pt 1,5)

Jako učitele angličtiny na gymnáziu mě vždycky fascinovala slova a jejich význam. Navíc se pořád učím česky, což s sebou nese další výzvy. V tomto verši v různých překladech najdeme různá slova na místě slova dobrota(v anglickém překladu je použito slovo goodness), nejčastěji se však setkáme se slovem ctnost. Téma mě zaujalo, a tak jsem se ponořil i do řečtiny a objevil slovní spojení výtečná morálka. České ctnost znamená mít dobrý charakter, usilovat o to být dobrým. Když to všechno dáme dohromady, začíná se nám to pomalu rýsovat.

A opravdu, když se podíváme na zbytek pasáže napsané apoštolem Petrem, vidíme další charakteristiky doplňující víru. Naše víra v Ježíše Krista je základem. Na ní jsou položeny dobrota (výtečná morálka/ctnost), poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožnost, bratrská náklonnost a nakonec láska. Někteří v tom vidí žebřík, ale protože tento obraz v sobě nese posloupnost, nemohu se s ním ztotožnit. Vždyť nenaplníme zcela jedno, abychom se potom mohli přesunout k druhému, nýbrž s pomocí Ducha svatého pracujeme na všem současně. Spíše vidím obraz přísad do koláče, pokrmu, třeba pizzy? Víra je základ a morální výtečnost je pak rajský protlak, ale není třeba rozebírat každý detail. 

Petr nicméně jasně nastoluje, že potřebujeme všechny tyto charakteristiky ve vzrůstající míře, teprve pak jsme činní a plodní v poznání Ježíše. Ale pokud to tak není, máme něco s očima, jsme duchovně slepí. Zapomínáme, proč Ježíš přišel – aby nás očistil od našich hříchů. Proto je důležité, abychom si to v srdci připomínali, a to nás motivovalo. 

Začněme výtečnou morálkou – jak se nám daří v ní růst? Kdy jsme začali? Mou prací je komunikovat se studenty anglicky, díky tomu se dozvím spoustu věcí, některé si i sám zažiju. Následující příběh nám pomůže lépe pochopit naše téma a uvést Petrovo povzbuzení do praxe.

Před pár lety jsem studentům vracel opravené prověrky a požádal je, aby si je zkontrolovali, zda jsem je opravil správně – ano, i učitel může udělat chybu! Běžně se stává, že studenti usilují o spravení známky o stupeň výš, z trojky na dvojku, z dvojky na jedničku. Tehdy se však jedna studentka ozvala, a stalo se to asi jenom jednou jedinkrát, že jsem jí body omylem přidal. Kontrolou jsem zjistil, že má pravdu a že by správně měla místo jedničky dostat dvojku. Co dělat? To se mi ještě nestalo a hlavou mi běžely různé scénáře. Mám to nechat být, nebo změnit známku? Vždy jsem se snažil mít čisté svědomí a nemít oblíbence, se všemi jednat spravedlivě. Poděkoval jsem jí a dal jí dvojku. Před celou třídou jsem však řekl: „Známky jsou známky, nedávám je rád, ale musím. Chci se všemi jednat spravedlivě. Ale pravdou je, že jsi to nemusela přiznat. Určitě se stalo, že jste si někdy všimli špatně opravené písemky, třeba i v jiném předmětu, ale zůstali jste potichu. Ty ses čestně přihlásila. Dostala jsi sice horší známku, ale zvládla jsi lekci charakteru. Známku zapomeneš, ale tuto životní lekci ne.“ 

To se mi ještě nestalo a hlavou mi běžely různé scénáře.

Musím doplnit, že studentka byla v angličtině výborná a stále se zlepšovala. Minulý rok maturovala na samé jedničky ve všech předmětech. A její charakter kvetl i nadále.

Jak tento příběh ilustruje výtečnou morálku?

• Začínáme u sebe, nejprve musíme být čestní k sobě samým, i když to zrovna nikdo cizí nevidí. Tento příběh se odehrál před celou třídou, převážně však je to mezi námi a Bohem.

• S pomocí Ducha svatého můžeme charakter vybrousit, mít citlivější svědomí. Víme, co je správně a co ne. Je rozdíl mezi usvědčením a odsouzením. Funguje to jako duchovní barometr. Mít čisté svědomí znamená necítit provinění. Může se nám stát, že nám v obchodě vrátí více, než by měli, nebo špatně namarkují zboží, tehdy máme na výběr: buď porosteme v poslušnosti, nebo, jak nás varuje Petr, oslepneme. To jsou právě ty situace, kdy naše morálka může růst k dokonalosti.

Potřebujeme požehnání nového srdce a pomoc Ducha svatého, naše morálka nevyroste automaticky, je třeba píle a poslušnosti. Tento proces je součástí naší cesty s Pánem. Tím, že nám Bůh obnovil svědomí a vnímáme vedení Duchem, můžeme růst v čistotě svých myšlenek, záměrů i chování. Stáváme se bezúhonnými. 

Přesto jedno varování: střezme se soudit druhé, vždyť lidem do srdce nevidíme. A když už nám Bůh dává do cizího srdce nahlédnout, je to pokořující, protože většinou je to ze správných důvodů před ostatními skryto. Ježíš vícekrát mluvil o tom, že své dobré skutky nemáme dávat na odiv. Základem naší víry má být i pokora. 

Když to shrneme, ctnost je cesta k morální dokonalosti, nadprůměru, k tomu být jako Ježíš.