„Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že ‚trocha kvasu všechno těsto prokvasí‘? Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.“ (1K 5,6–8)

Drazí čtenáři,

na velikonoční svátky, které oslavíme koncem tohoto měsíce, lze nazírat rozličnými způsoby. Kdyby existovalo cestování časem a stalo by se, že člověk žijící ve středověku by se přesunul o Velikonocích do dnešní doby, nestačil by se divit, co z Velikonoc zbylo. Přesto, že alespoň tradičně se hlásíme ke křesťanské kultuře, význam Velikonoc byl posunut natolik, že by jej naši předci stěží poznali. 

V naší společnosti, která je hrdá na svůj ateismus, do popředí vystupují Velikonoce především jako dny volna. Od roku 2016, kdy byl Velký pátek uzákoněn jako státní svátek, pro většinu občanů představují vítanou možnost prodloužit si víkend a na pár dní vyrazit mimo domov. Ruku na srdce, dnešní křesťané nejsou výjimkou – a proč vlastně? Velikonoční bohoslužby přece nejsou povinné, tak proč si památku na nejdůležitější události dějin spásy nepřipomenout někde v přírodě? 

Kolika různými způsoby lze nazírat na největší křesťanský svátek, snadno zjistíme, pokud budeme téma Velikonoc studovat z textů dostupných na internetu. Nalezneme různé „zasvěcené“ články objasňující původ velikonočních symbolů, výklad liturgických pojmů (i nevěřící lidé se alespoň na chvíli zajímají, co je to Velký pátek či Zelený čtvrtek) i rozličných lidových zvyků. Velikonoce jsou zkrátka pojmem nejen pro religionisty, ale především pro etnografy a kulturní antropology. 

Řada velikonočních symbolů, majících v minulosti reálný význam, zmutovala do podoby své historické předloze značně vzdálené. Například půst a s ním spojené očištění duše, jak jej tradiční křesťanství pojímalo, se proměnilo v „jarní detox“. Symbol beránka, připomínajícího velikonoční oběť, dnes spojujeme s takzvaně „tradičními velikonočními pokrmy“, mezi které patří rovněž mazanec, velikonoční nádivka a moderně i medvědí česnek. 

Podle průzkumu z minulého roku pouze 21 % Čechů si myslí, že Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Nejvíce, 36 % jej spojuje s příchodem jara. Pro 15 % je to svátek jako každý jiný a celých 28 % obyvatel ČR Velikonoce vítá jako možnost mít prodloužený víkend. Nepochybuji o tom, že čtenář Života v Kristu je s významem Velikonoc dobře obeznámen, přesto považuji za užitečné se nad tématem zamyslet. 

Perspektiva, kterou na Velikonoce nazírám osobně nejraději, spočívá v chápání Velikonoc jako události, která změnila běh dějin. Ačkoli se to v žádné učebnici dějepisu nedočtete, dějiny jsou rozděleny na „před“ a „po,“ tedy éru před tím, než se Ježíš z Nazareta narodil, zemřel a byl vzkříšen, a po těchto událostech, tedy éru zvěstování evangelia a možnost pro všechny lidi vstoupit do jedinečného vztahu s Bohem. Dějiny tedy mají svůj střed, a tím je smrt a vzkříšení Ježíše Krista, k čemuž došlo o Velikonocích. 

Úvodní biblický text nám dává nahlédnout do toho, jak Velikonoce chápali první křesťané. Apoštol Pavel domlouvá křesťanům v Korintu a napomíná je pro jejich ne zrovna vzorný život. Připomíná jim židovský zvyk jíst nekvašené pečivo (tzv. macesy, Ex 12,15). Kvas je zde symbolem hříchu. Pečivo se od nepaměti vyrábělo tak, že se do těsta přidával kvásek zhotovený ze starého pečiva, čímž se těsto infikovalo mikroby. Ty vyvolaly kynutí, ale později vedly ke zkysnutí, rozkladu a hnilobě. Proto pečivo prosté kvasu představovalo prorocký obraz nového lidství, nepoznamenaného hříchem. Kvas v Pavlově podání symbolizuje „zlo a špatnost“, nekvašený chléb pak „upřímnost a pravdu“. To byl základní postoj pro připomínku Kristovy oběti a vzkříšení, v obecné rovině pak způsob, jak přistupovat ke slavení Velikonoc. 

První Velikonoce, slavené v souvislosti s vysvobozením z egyptského zajetí, ještě naplnění tohoto symbolu nepřinesly. Naopak, Zákon, který národ prostřednictvím Mojžíše přijal krátce po odchodu z Egypta, v plném světle ukázal moc hříchu. Izraelité si měli uvědomit ten rozpor – zatímco jedí nekvašený chléb, nástroj na odstranění kvasu působící v jejich srdcích nemají. Krev zvířecích obětí dokázala dočasně smýt vinu, ale nikoli odstranit hřích a proměnit lidské srdce. A tak doba do Velikonoc byla érou kvasu, nadvlády hříchu. 

Přesto vysvobození z Egypta mělo svůj hluboký význam – kromě toho, že z izraelitů vznikl svobodný národ vlastnící svou zemi, se Hospodin ukázal jako ten, který člověka vysvobozuje. Vysvobození z Egypta bylo mocným předobrazem skutečného vysvobození, ke kterému mělo dojít o tisíciletí později. Rovněž se měl naplnit i druhý předobraz – těsto bez kvasu, tedy člověk svobodný od hříchu. 

„Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt. Blahoslavený je člověk, jemuž Hospodin nepočítá vinu a v jehož duchu není záludnost.“ (Ž 32,1–2) Toto je jedno z prorockých slov vyjadřujících naději, že problém s hříchem bude jednou vyřešen. Jedním ze stěžejních významů Velikonoc byla proměna lidského srdce, vyjádřená symbolem nekvašeného pečiva. První Velikonoce slavené v Egyptě měly lidem ukázat, jak daleko od „nekvašeného chleba“ žijí – události na poušti a později v zaslíbené zemi měly být tragickou ukázkou toho, jak kvas ovládá jejich myšlení i životy. A byl to sám Bůh, kdo kvas z lidských srdcí během „druhých“ Velikonoc odstranil. „Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.“ (Ř 11,32)

Z poselství Velikonoc bychom měli žít každý den.

Motiv těsta bez kvasu není jediným prorockým obrazem odkazujícím do nové éry, která měla přijít. V mnoha spisech starozákonních proroků se objevují motivy „očištění lidského srdce“, „vylití Ducha“ a celkové obnovy. Všichni proroci unisono hovořili o tom, že v budoucnu dojde k zásadní změně ve vztahu Boha a člověka a realizátorem této změny bude Mesiáš. Ne náhodou se v Izraeli říkalo (a mezi Židy dodnes říká), že o Pesachu Bůh přijde, stejně jako přišel i v minulosti v Egyptě, a znovu zachrání svůj lid. 

„Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde.“ (1Pt 1,10–11)

Z poselství Velikonoc bychom měli žít každý den a nečekat na speciální příležitost, která je jednou v roce. A přesto všechno se domnívám, že velikonoční svátky nejsou jen „dny volna“ nebo „svátkem jako každý jiný“. Ať už je budeme trávit kdekoli a jakkoli, přemýšlejme o velikonočních událostech, které změnily běh světa i srdce každého z nás.