V dnešní době se často setkáváme s pojmem „kritické myšlení“. O co jde, proč je důležité se jím zabývat a jak může pomoci křesťanům v jejich víře, se pokusím nastínit v tomto článku. 

Kritické myšlení stručně řečeno představuje soubor dovedností, které nám pomáhají pracovat se svým rozumem a používat logiku. Člověk, který si osvojil kritické myšlení (dále jen KM), je schopen nad věcmi samostatně přemýšlet, to znamená, že nepřebírá bezmyšlenkovitě informace z druhé ruky, ale uvažuje nad nimi z více úhlů pohledů. Dále dokáže rozeznat demagogy a manipulátory všeho druhu, lépe se sám rozhoduje, díky schopnosti logicky argumentovat je schopný vést diskusi a také se lépe učí. Pro svou pěstovanou schopnost informace analyzovat a kriticky posuzovat dokáže na internetu lépe rozeznat různé fake news, hoaxy, zmanipulované zpravodajské weby a podobné formy lží, kterými se to tam jen hemží. 

Kritické myšlení stručně řečeno představuje soubor dovedností, které nám pomáhají pracovat se svým rozumem a používat logiku.

Výzvy dnešní doby

Hlavní výzva současné doby nespočívá v nedostatku informací, ale naopak v jejich přemíře – musíme se učit, jak informace vyhodnocovat a jak rozlišit ty správné od nesprávných. A to je obrovská výzva pro starší generaci. Lidé, kteří vyrůstali v době před rozšířením internetu, a zejména v zemích, kde vládl komunismus, byli naučení věřit všemu, co se říkalo v televizi, psalo v novinách, hlásilo v rozhlase. Anebo naopak byli extrémně nedůvěřiví vůči všemu, což je jen opačná forma značící neschopnost kriticky uvažovat. KM nám tedy pomáhá lépe se orientovat na internetu a v životě obecně. Týká se výběru toho, čemu budeme věnovat pozornost a čemu raději ne, ať již jde o různé články, zprávy, sociální sítě, nebo třeba nákupy na neověřených e-shopech. 

Stále více se hovoří o nutnosti zavést výuku KM již od základních škol. Děti velmi často tráví na internetu více hodin denně a představují proto nejzranitelnější cílovou skupinu. KM je však potřebné pro každou generaci a nikdy není pozdě začít se učit jeho základní principy. Dobré literatury i různých seminářů na to téma je dostatek. Podle zprávy Future of Jobs, která se věnuje trendům v oblasti vývoje pracovních míst a požadovaných dovedností, je schopnost KM druhou nejpožadovanější dovedností vyžadovanou na současném trhu práce. 

Kritické myšlení v historii

Podíváme-li se do historie, zjistíme, že KM není úplně tak módní novinkou, jak by se mohlo zdát. Setkáme se s ním již v době racionalismu a osvícenství (byť se tak ještě nenazývalo). Tehdejší filozofové volali po „odideologizování“ lidského rozumu, který byl tehdy v zajetí středověkých církevních dogmat, a propagovali racionální (čistě rozumový) přístup při hledání pravdy. Se jmény jako Descartes, Spinoza, později Kant a mnohými dalšími se alespoň během školní docházky setkal každý. Právě oni se snažili budovat poznání světa na základech čistého rozumu a pochybovat o všem, co nelze s jistotou dokázat.

Ovšem za skutečného otce KM je mnohými považován řecký filozof Sokrates. Ač sám nic nenapsal (většinu informací o něm máme od Platóna), jeho přínos filozofii je obrovský, proslul zejména schopností zpochybňovat pomocí chytrých otázek své oponenty. Právě v jeho dialozích můžeme vidět počátky KM, inspirativní čtení je to dodnes. Za svou mistrnou schopnost zpochybnit zaběhlá přesvědčení své doby nakonec zaplatil životem. (Doporučuji k přečtení Sokratovu obhajobu, která nedávno znovu vyšla). 

Pro kritické myšlení je klíčově důležitá schopnost sebereflexe. Je potřeba si klást otázku Proč si myslím to, co si myslím? Tak odlišíme KM od pouhé kritičnosti, zaujatosti, neochotě přijmout jiný názor a podobně. Kriticky uvažující člověk je v první řadě kritický sám k sobě. Dokáže odhalit vlastní předsudky, usiluje o objektivitu, dokáže rozeznat chyby ve vlastním přemýšlení. Je schopen dívat se na věci z jiných úhlů pohledu, a především je schopný učit se z vlastních chyb. 

Kriticky uvažující člověk je v první řadě kritický sám k sobě.

Budete-li studovat KM, setkáte se s pojmem tzv. „kognitivní zkreslení“. Zabývá se různými poruchami lidského vnímání a vyhodnocování skutečnosti. V literatuře je popsána celá řada forem kognitivního zkreslení (například kniha Kritické myšlení, dovednost nejen pro 21. století od trojice autorů J. Gazdy, V. Lišky a B. Marka jich uvádí šestnáct). Za všechny uveďme alespoň tzv. konfirmační zkreslení. To je nejlépe zdokumentovaná forma těchto poruch vnímání. Spočívá v tom, že máme tendenci více důvěřovat těm informacím, které potvrzují naše vlastní názory a stanoviska, a podceňovat ty, které jsou s naším přesvědčením v rozporu. 

V souvislosti s kognitivním zkreslením je snad nejdůležitějším poznatkem to, že věci nemusí být takové, jak se na první pohled mohou jevit. Doporučuji každému, aby si na téma kognitivního zkreslení něco přečetl. Jen pokud si tuto skutečnost uvědomíme, budeme schopni kognitivní zkreslení eliminovat na minimum a zvýšíme tak schopnost nazírat na svět více pravdivě. 

Křesťan a kritické myšlení

Nyní se věnujme otázce vztahu křesťana ke kritickému myšlení. Jestliže je KM skvělým pomocníkem v tom, jak se orientovat v záplavě informací všeho druhu, jak čelit fake news a manipulátorům a umět smysluplně argumentovat, v duchovních otázkách je potřeba být ohledně použití KM trochu opatrný. Zde nám osvícenečtí filozofové nemusí být dobrými rádci. Není to tím, že víra a rozum jsou snad v rozporu, ale proto, že Boží věci náš rozum přesahují. V knize Přísloví čteme „na rozumnost svou se nespoléhej“, což znamená, že ačkoli nám Bůh dal rozum a máme jej používat, současně si musíme být vědomi toho, že lidský intelekt má svá omezení (to si osvícenci nechtěli připustit) a že konečné slovo má Bůh. 

Bůh vstupuje do našich životů nadpřirozeně. Často nás fascinuje tím, jaký je a jak jedná. Zjišťujeme, že kromě rozumu máme také ducha a právě v duchovní rovině se s ním setkáváme. Nicméně to vůbec neznamená, že v otázce duchovních věcí bychom na rozum měli rezignovat. Pouze platí, že rozum není konečnou autoritou. Moudrost pak spočívá ve schopnosti přiměřeně používat vlastní rozum a současně spoléhat na Boha. 

Bible a kritické myšlení

Podívejme se nyní na některé situace v Bibli, ve kterých můžeme rozeznat požadavek kritického myšlení v samotném zárodku: Když Ježíš svým učedníkům položí otázku „Za koho mne považují zástupy?“ a následně se zeptá „Za koho mne považujete vy?“ nepřímo nás vybízí k tomu, abychom si vytvářeli vlastní názor. Takzvané „zástupy“, tedy většinová společnost, se dělí na několik proudů: jedni Ježíše považovali za Eliáše, jiní za jednoho z proroků a tak dále. Tak je tomu dodnes. Lidé neradi přemýšlejí a raději názory přebírají od jiných. Poselství příběhu zní: „názor na důležité životní otázky nepřebírejte od davu – nebuďte líní přemýšlet a vytvořit si vlastní stanovisko“. 

Podobnou výzvou, blízkou KM, je doporučení „Nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, jsou-li z Boha.“ (1J 4,1). Takzvané „zkoumání duchů“ podle vykladačů Bible jednoduše znamená posuzování rozličných duchovních nauk. Biblická doba neznala termín „kritické myšlení“, ale apoštol Jan nabádá své čtenáře k opatrnosti v přebírání informací a nauk od různých cestujících učitelů. Toto je velmi důležité i dnes – s rozvojem internetu se roztrhl pytel s různými učiteli, proroky, novými učeními a podobně. Apoštol Jan detailně nevysvětluje, jak máme duchy zkoumat, ale opatrnost, kritičnost, modlitba a kladení otázek „na tělo“ k tomu jistě patří. Nebojme se rovněž poradit se zkušenějšími – kriticky uvažující člověk je ochoten připustit si svá vlastní omezení a učí se od druhých. 

Kriticky uvažující člověk je ochoten připustit si svá vlastní omezení a učí se od druhých. 

Při „zkoumání duchů“ pamatujme na již zmíněné konfirmační zkreslení – v určité oblasti herezí můžeme být zvlášť zranitelní, protože bývají podobné tomu, co sami vyznáváme. Platí to například v oblasti víry (zdravé učení o víře vs. takzvané „hnutí víry“) nebo oblasti eschatologie (biblické učení o druhém příchodu Ježíše vs. extrémní a nezdravý důraz na tuto skutečnost). Pěstování KM pomůže křesťanům, aby tak snadno nenaletěli na taková a jiná falešná učení. 

Cílem KM není vychovat křesťany, kteří se ke všemu staví kriticky a všechno zpochybňují. Vždyť Bible říká, že „láska věří“ (1K 13,7). To není v rozporu s tím, co jsem uvedl o KM. Nemáme být skeptici, pochybovači, kritici. Jde pouze o to, abychom byli opatrní. A rozhodně ne naivní. Každá doba v historii má své specifické výzvy a rysem současné doby je přemíra informací všeho druhu. Chceme-li obstát, musíme se naučit je rozlišovat a být opatrní vůči všemu, co vypadá senzačně, slibuje zázračné výsledky či přináší „zaručenou pravdu“.

Jako křesťané bychom tedy rozhodně měli rozvíjet KM. Jeho součástí je také schopnost analýzy literárního textu. Žijeme v době, kdy stále méně lidí čte – a právě čtení knih v nás pěstuje schopnost analyzovat informace a lépe jim rozumět. Člověk, který si denně čte Bibli a klade si u toho otázky jako „co je zde hlavní myšlenkou“, „co chce autor sdělit“, „čemu mě tento text učí“ a podobně, je na dobré cestě, jak kultivovat svou mysl. Vyžaduje to ovšem přečíst si poněkud rozsáhlejší text, než se vejde na displej mobilního telefonu. Čtěme tedy Bibli se zdravou myslí a nezapomínejme rovněž i na jiné dobré knihy. Kriticky uvažující člověk se stále vzdělává. 

Kriticky uvažující člověk se stále vzdělává. 

Žádné náboženství se nemůže obejít bez kritičnosti, jinak ustrne na úrovni mateřské školky. Každý, kdo je ve své víře upřímný, musí svou víru kriticky zkoumat. Pokud tímto testem neprojde, pak jeho víra není dost silná. „Všecko však vyzkoušejte; co je dobré, to pevně držte,“ říká Pavel v 1. Tesalonickým 5,21. Tato slova napsal Ignace Demaerel, autor knihy 95 tezí o humanismu, a jsou bezesporu pravdivá.