„Pomůcky a hračky, kterými disponujeme, jsou bytelné. Musí odolat hře autistických dětí. Nesmí se rozpadnout při prvním silnějším bouchnutí. Třeba domino k zapůjčení je opravdu z velkých dílů a každý jeho konec je z jiného materiálu. Můžou ho používat všichni, kdo potřebují trénovat jemnou motoriku. Ať už po paměti, nebo právě podle povrchu poznají, co k sobě patří. 

Najdeš u nás hodně hraček i pro zrakově postižené děti. Také jsou odolné, a především drahé. Umí třeba měnit barvu podle toho, jak je pohladíš. Nejrůznější světelné čočky a trubky, ze kterých se dá něco postavit, slaví u našich handicapovaných dětí úspěch. Rodiče je také oceňují, jelikož jejich tlumené světlo děti uklidňuje. 

Důležité jsou hračky zátěžové. Váží třeba i tři kila. Takového zátěžového pejska můžeš dát hyperaktivnímu dítěti za krk nebo na klín, to nahradí dotek paní učitelky, kterým sděluje, že je čas se zklidnit. Dítě má pejska za krkem a může ho „hlídat“ třeba celou vyučovací hodinu. Hlídáním získá pocit zodpovědnosti, a to zaměří jeho pozornost jinam. Spoustu hraček jsme dostali, spousta jich je šitých paní Smrkovskou, a to jsou hračky opravdu téměř nerozbitné,“ nadšeně představuje svůj nový projekt, půjčovnu hraček pro handicapované děti, Mirka Smetanová, vedoucí KidzTownu, jednoho ze středisek Diakonie AC. 

Nás zajímalo, jak se mateřské centrum KidzTown přerodilo v půjčovnu hraček. Přece jen ho známe jako centrum pro maminky s předškolními dětmi. Mirka se v té souvislosti rozpovídá o své vizi mateřského centra, které bude užitečné městu, a ne pouze „plkárnou“ pro maminky na rodičovské dovolené, jak se často o takových místech říká. Mirčiným dlouholetým snem bylo, aby si do KidzTownu našli cestu i rodiče postižených dětí, aby centrum nabízelo program, hračky, pomůcky i pro ně. Taková půjčovna hraček pro děti s postižením, to by byla věc! Hračky jsou velmi drahé, rodiče potřebují peníze především na léčebné terapie a na hračky jim už téměř nezbývá. Sen se Mirce podařilo zrealizovat předloni. Jak se ale taková úzce specializovaná půjčovna hraček rozjede?

„Potřebuješ peníze, dost peněz. Na začátku mi hodně pomohla tzv. „fešárna“, kterou zorganizovala Eliška Švecová spolu s dobrovolníky z kolínského sboru. Jde o bazárky, kde se nabízí použité zboží. Každý rok se takto vybralo kolem třinácti tisíc, za což jsme byli moc vděční. Loni se díky bazárku sešlo neuvěřitelných 46 tisíc, jedna nadace se dokonce rozhodla výtěžek bazárku zdvojnásobit, a nás tak podpořit. Rázem jsme měli okolo 90 tisíc jenom na pomůcky. To byl opravdu zázrak.

A k těm začátkům… První větší impulz přišel po jednom telefonátu. Na druhém konci ,drátu‘ se ozvala paní a s celkem rozklepaným hlasem mi vyprávěla příběh své holčičky s Downovým syndromem. Navštěvovala s ní církev i nedělní besídku (jak jen to šlo), ovšem v okamžiku, kdy měly všechny děti vystupovat na vánoční bohoslužbě, jí bylo šetrně sděleno, že bude lepší, když se holčička nezapojí, že z toho stejně moc nepochytila. Ať už to bylo jakkoliv, tento telefonát mě hodně zasáhl a otevřel otázku, se kterou jsem si již delší dobu pohrávala. Co nabízíme pečujícím rodičům, co nabízíme dětem, které neměly jednoduchý start do života?“

Postižené děti mají své specifické potřeby, a zejména nestandardní chování. I v našem sboru jsme léta vedli cvičení rodičů s dětmi do šesti let. Když k nám přišel autistický chlapec, chtěl se válet v bedně s plastovými míčky, ostatní děti tím pádem také, a celý program byl tentam. Nevěděli jsme, jak jednat. Když přišly do KidzTownu postižené děti, jak reagovaly maminky zdravých dětí?

Když uviděla naše hračky, rozplakala se a říkala, že přesně tohle potřebují pro svého pětiletého autistu.

„Tato otázka celkem úzce souvisí s prvními krůčky naší půjčovny. První maminka malého autisty přišla nejdříve sama se zdravým sourozencem. Když uviděla naše hračky, rozplakala se a říkala, že přesně tohle potřebují pro svého pětiletého autistu. Nabídla jsem jí, že může s chlapečkem přijít kdykoliv, a opravdu párkrát přišla. Ostatní maminky však chlapečka vnímaly jako hlučné a hodně nepřizpůsobivé dítě. Jí to bylo nepříjemné a začala chodit na ‚malý kolektiv‘.

Ve středu a ve čtvrtek máme ‚velký kolektiv‘ pro zhruba dvacet dětí. Úterky jsou vyhrazeny pro maminky s malými dětmi, je to spíše takové poradenství pro ženy s miminky. Ona se tedy přidala k menšímu kolektivu. A nebyla jediná. Chceme, aby u nás i tyto maminky s dětmi našly bezpečné a odpočinkové místo. Vytvořili jsme pro ně celou jednu místnost, kde si mohou hračky vyzkoušet, a když nějaká dítě ,chytne‘, můžou si ji půjčit domů. Rodiče handicapovaných dětí jsou velmi vděční za možnost být se svými dětmi někde, kde se jim nedává najevo, že jejich děti ruší.“ 

O KidzTownu se píše i v místních novinách. To znamená, že si v životě města už vydobyl své místo. Mirka si pochvaluje, že čím víc Kolín a jeho potřeby poznává, tím líp se jí slouží. Když otvírali půjčovnu, účastnili se i zástupci z města Kolín a zajímali se o práci KidzTownu. Mohla představit nejen celé portfolio své služby: půjčovnu hraček, mateřské centrum KidzTown, potravinovou banku, ale nabídnout městu i svou pomoc. „Paní Smetanová, byl bych rád, kdybyste se zaměřili na děti od 0 do 7 let,“ padlo poté z povolaných úst. A slova to byla trefná, protože tato věková skupina je Mirčina srdcovka…

www.kidztown.cz

saseku@seznam.cz

číslo účtu: 2901294746/2010

Pokračování najdete v únorovém ŽvK, zakoupit ho lze v sekci Předplatné.