(O službě sociálně vyloučeným dětem v Dětském centru Teen Challenge v Brně)

Jak a proč to začalo? 

Po gymnáziu jsem začala studovat sociální práci a sociologii. V rámci studia jsem musela na praxi, a ta mě přivedla do Teen Challenge v Brně – nejprve do kontaktního centra pro lidi bojující se závislostmi, potom i do Dětského centra. Teen Challenge však tehdy v katalogu fakulty nabízejícím stáže chybělo. Věřím, že to byl Pán, kdo mi připomněl, že jsem se kdysi s pracovníky a klienty TC setkala při jejich výjezdu do mého sboru. Neváhala jsem a sama TC v Brně kontaktovala. Řekla jsem si, že pokud chodit na praxi, kam jinam než do křesťanské organizace, kde služba není jen sociální prací, ale i misií. 

Když jsem přišla do brněnského kontaktního centra, neměla jsem cíleně v plánu pracovat zrovna s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit, v podstatě jsem ani nevěděla, že Teen Challenge slouží vedle dospělých i dětem. Do Dětského centra jsem přišla úplně „naslepo“. 

Od začátku mi po celé roky služby v souvislosti s dětmi v centru rezonuje verš z Matouše 25,40: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Je to takový můj osobní výklad, ale děti vidím jako ty nepatrné maličké, kteří častokrát propadají systémem – nedostanou se do školek, jsou izolované od světa a společnosti, znají jen svou vyloučenou lokalitu. Bůh však ví o každém z nich. Vidí je a záleží mu na nich. A proto posílá své služebníky až na dvorky plné harampádí, na chodby, kde nesvítí světlo, do zakouřených pokojíků na ubytovnách, aby děti pozval k sobě. 

Jak služba dětem nyní vypadá?

Práce s dětmi začínala v parcích, později poskytl své besídkové prostory sbor AC v Brně. Od roku 2007 sídlí Dětské centrum přímo ve vyloučené lokalitě a disponuje prostory pro předškolní děti od tří do sedmi let (herna, kuchyně, koupelna) a pro školáky od šesti do šestnácti let (klubovna, kuchyně, menší tělocvična, koupelna). Obě tyto skupiny mají čtyřikrát týdně své kluby. Cílem služby je především poskytnout dětem bezpečné místo, kde si mohou hrát (téměř žádné z nich doma hračky nemá, většina ani svou vlastní postel), učit se a rozvíjet svůj potenciál. Místo, kde najdou přijetí a podporu. Místo, kde uslyší o Boží lásce k sobě a kde budou poznávat Boží slovo. Program klubů sestává z biblického vyprávění, vzdělávacích aktivit, her, vaření a pečení, výtvarných, rukodělných a sportovních aktivit. Pravidelné aktivity jsou doplněny akcemi jako výlety, návštěvy kulturních akcí, oslavy svátků a narozenin dětí. V období prázdnin připravujeme pro děti speciální program, jehož vrcholem je několikadenní pobyt táborového typu. Pro většinu dětí, které se pobytu účastní, je to první příležitost vyjet mimo domov.

Klademe důraz také na vzdělávání jako důležitý faktor k integraci – děti doučujeme, předškoláky cíleně připravujeme na zahájení školní docházky, spolupracujeme se školami a školkami. 

Každý rok sloužíme cca stovce dětí a třiceti dospělým. Poskytujeme podpůrné služby také rodičům a zákonným zástupcům dětí, protože rodina má na vývoj a budoucí život dítěte klíčový vliv. 

Jaké to je sloužit takovým dětem?

V čem je služba vyloučeným dětem specifická? Co je těžké a co naopak přináší radost? Uvedu výstižná vyjádření dvou kolegyň:

„Přemýšlela jsem, co je pro mě v této službě těžké… Asi vidět, v jaké životní situaci ty děti jsou. Nevybraly si takový život, kolikrát jsou zbité, unavené, hladové a nemilované, to je pro mě nejtěžší.“ 

„Nejtěžší ve službě pro mě je vědět, v jak náročném a nebezpečném prostředí děti vyrůstají a jaký to má vliv na jejich vnímání světa, chování a budoucnost. Často řešíme krizové situace, kdy děti reagují velmi nepřiměřeně a aplikují chování, které vidí ve svém okolí. Zase je ale krásné vidět, jak se děti do klubu těší, už dlouho před začátkem čekají přede dveřmi a radují se z aktivit, které pro ně chystáme. Vidět, že děti jsou v naší službě rády, je pro mě zpětnou vazbou, že jsme na dobré cestě a že předáváme dětem jasnou zprávu, že je možné žít jinak.“

Přináší to nějaké výsledky?

Otázka, kterou dostáváme často a kterou si nejspíš i mnoho čtenářů tohoto textu položí. Startovní čára těchto dětí a jejich rodičů je daleko v mínusu oproti nám. Děti vyrůstají v pokřiveném prostředí a takové jsou i jejich hodnotové žebříčky…

Celý článek si můžete přečíst po zakoupení únorového vydání ŽvK v sekci Předplatné.

Až dvě stě dětí ročně

(Centrum dětí a mládeže Teen Challenge v Praze na Žižkově)

Centrum dětí a mládeže (CDM) Teen Challenge International ČR patří do mezinárodní křesťanské organizace na pomoc závislým lidem Teen Challenge International. V České republice působí od roku 1994 a provozuje kontaktní centra, resocializační střediska a dětská centra. CDM v Praze na Žižkově bylo založeno v roce 2001 jako specifická prevence pro děti a mládež přímo ohrožené drogami, kriminalitou a sociálním vyloučením. Většina našich dětí jsou Romové ze sociálně slabých a dysfunkčních rodin. V posledních letech přibylo také velké množství dětí z Ukrajiny. 

CDM je volnočasové křesťanské zařízení, kde děti můžou trávit svůj volný čas při pravidelných setkáních – tzv. klubech, které jsou rozdělené podle věku a probíhají čtyřikrát týdně. Součástí odpoledne jsou různé aktivity jako hry, výtvarná činnost, fotbal atd. a společné biblické slovo, chvály a svědectví. Cílem je, aby na našich setkáních děti poznávaly Boha a jejich životy byly proměňovány. S dětmi budujeme přátelské vztahy a ony pak snadněji přijímají zvěst o Bohu.

Sloužíme dětem od tří let až do rané dospělosti. Během roku do klubu přijde kolem dvou set dětí, pravidelně kluby navštěvuje asi osmdesát z nich. Kromě pravidelných klubů s dětmi chodíme na výlety do přírody, organizujeme přespávačky, víkendové akce, lyžařské pobyty, sjíždění řeky a letní tábory. Na pozadí naší služby dětem je přesvědčení, že jenom obrácením k Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu je možné docílit skutečné změny v lidských životech.

Dříve děti, které docházely do klubu, bydlely na ubytovnách v hrozných podmínkách, kde často nebyla elektřina ani možnost hygieny. Mohly se proto v centru osprchovat, a protože mívaly vši, pravidelně se odvšivovaly. Jejich jediné pořádné jídlo za celý den byla až svačina v klubu. Postupem času se díky Bohu životní úroveň rodin zlepšila. Mnohé rodiny se odstěhovaly, bydlí na lepších místech, často v sociálních bytech. Problémem dnešních rodin je neschopnost vyjít s dávkami nebo výplatou a jsou rády např. za potravinovou pomoc. Snažíme se tedy přizpůsobovat aktuálním potřebám rodin a reagovat na ně.

Už od začátku bylo naším posláním a hlavním cílem, aby se děti setkaly s Bohem, mohly poznat Pána Ježíše a aby ho přijaly za svého Pána a Spasitele. Mnozí teenageři, kteří chodili do klubu už jako malé děti, se pro Pána rozhodli a jejich životy se změnily. Nežijí stejně, jako žili jejich rodiče, a nepadají do stejných závislostí. Žijí s Bohem a jsou svědectvím pro své rodiny a okolí. Mnozí z nich jsou vyučeni a pracují.

Ne každé dítě ale uvěří a kladně reaguje na dobrou zprávu o Pánu Ježíši. Věřím však, že všichni, kteří s námi kdy byli v kontaktu, minimálně získali pozitivní zkušenost s křesťany. Ti, co se v CDM pro Boha nerozhodli, vědí, že se na nás kdykoliv mohou obrátit. Pokud budou potřebovat pomoc, vědí, že jsou tady křesťané, kteří je mají rádi a záleží jim na nich. Odnášejí si s sebou do života to, že Bůh je živý, miluje je a že ho mohou následovat, pokud budou chtít…