Manželství je smlouvou, která spojuje muže a ženu. Je to spojení, které působí, že dva jedinci jsou dohromady silnější, lepší, než když jsou o samotě. Manželství nás nemění, ale odhaluje více z toho, co se v nás nachází.

Dříve bylo manželství vnímáno jako pevný, nenarušitelný svazek. Rozvod byl velkou výjimkou a lidé se na rozvedené páry dívali skrz prsty. Spolu s liberalizací společnosti manželství ztratilo na významu. Emoce a city hrají klíčovou roli a závazek se někdy dostává do pozadí. 

Tuto změnu vidíme i v tom, jak mladí lidé vnímají vztahy. Zatímco jejich rodiče a prarodiče často brali manželství jako neotřesitelný závazek, který spojuje nejen dva jednotlivce, ale i rodiny, mladí lidé se často zaměřují na osobní štěstí a seberealizaci. Manželství pro ně není automatickým krokem k „dospělosti“, ale spíše volbou, která vychází z osobních hodnot, cílů a emocí. Často jsou zaměření na to, co jim vztah dává. Jakmile manželství přestane fungovat podle jejich představ, ze vztahu odcházejí. Bývají obvykle formováni popkulturou, sociálními sítěmi, pornografií a romantickými filmy, které nenesou zrovna zdravé hodnoty. Tyto věci ovlivňují vnímání vztahů, vytvářejí určitá očekávání a představy o lásce. Celá generace se učí, že vztah je pro osobní uspokojení, že je založen na zamilovanosti, vášni nebo sexuální touze. Pokud vyprchají pocity zamilovanosti nebo partner nenaplňuje očekávání ohledně sexuální touhy, není důvod ve vztahu nadále pokračovat. Na vrcholku priorit jsou tak pocity nebo sexuální potřeby. Takový vztah je založen na sobectví a nemá šanci obstát. 

Romantické filmy často zobrazují lásku jako pocit, který přichází náhle a je předurčen. To vede k přesvědčení, že každý má svou druhou polovinu. Kromě toho filmy o lásce často zobrazují lásku schopnou překonat všechny překážky, což může vést k idealizaci vztahů a očekávání, že láska bude vždy snadná a bezproblémová. Studie z roku 2019 s názvem „Television and Movie Viewing Predict Adults’ Romantic Ideals and Relationship Satisfaction“ zjistila, že sledování romantických televizních pořadů a filmů vede k přesvědčení, že láska zvítězí nad vším a že každý z nás má spřízněnou duši. Lidé hledají štěstí ve vztahu, a pokud tomu tak není, často zamíří jiným směrem. 

Lidé dnes nemají jistotu ohledně toho, co bude za pár let. Často nemají představu, co by mohli nebo chtěli ve svém životě dělat. A tak představa vstupu do manželství, které je dlouhodobým závazkem, je pro ně jednoduše paralyzující. Manželství je méně důležité než mít „osobní pocit závazku vůči partnerovi“. Vidíme také, že mladí lidé nevnímají manželství jako moc důležitou součást života. Celá řada mladých lidí má pochybnosti, zda vůbec chtějí někdy do manželství vstoupit a zda chtějí být rodiči. 

Další věcí jsou kulturní rozdíly. Jak jsem již výše zmínila, jsme velmi silně tvarováni popkulturou. V kolektivistických kulturách (primárně Asie) rodinu tvoří nejen rodiče a děti, ale i další členové rodiny. Není neobvyklé vstupovat do aranžovaných manželství, kde jsou rodiče aktivně zapojeni do hledání partnera svým dětem. Pro západní kultury je toto nepředstavitelné. Proč? Jsme ovlivněni představou romantické lásky. Abychom chtěli vejít do manželství, musíme přece být zamilovaní. Ale co se děje, když spadnou růžové brýle a čelíme realitě?

(Pokračování článku si může přečíst po zakoupení pdf verze časopisu v sekce Předplatné.)

Wiktoria Fiurášek, AC Hlučín

(Úvodní obrázek: pixabay.com)