V lidských dějinách včetně dějin biblických vidíme, že zvěstování Božího slova mělo rozhodující význam pro osud národa i církve. Ne vždycky šly věci hladce, mnohokrát jsme byli svědky nejrůznějších krizí a problémů. Už Pán Ježíš si povzdechl, že v jeho době lidé učili víc své vlastní myšlenky než Boží slovo: „Marně mne však uctívají, vyučujíce nauky, jež jsou jen lidskými příkazy.“ (Mk 7,7)Prvním pokušením kazatele je z kazatelny cpát lidem věci, které nevycházejí až tak z Božího slova, ale které jsou spíš produktem jeho fantazie a tvořivosti. Citací proroka Izajáše Ježíš ukazuje, že v biblických dějinách učitelé, kazatelé a Boží služebníci tímto hřešili.

Jan Zlatoústý (přelom 4. a 5. století) kritizuje povrchnost kazatelů své doby: „Mnozí kazatelé dnes nejsou pastýři, ale spíše herci. Nesnaží se o spásu duší, ale o potlesk davů.“ Jan Zlatoústý nás varuje před působením na lidi nějakým dojmem. Posuďte, nakolik se to týká nás.

Do třetice, Fulton John Sheen, katolický arcibiskup a vlivný kazatel z první poloviny 20. století: „Největší tragédií dnešního kázání je, že často zní jako motivační řeč, ne jako hlas proroka. Lidé nepotřebují slyšet, jak být úspěšní, ale jak být svatí.“ Uběhlo už víc než 50 let od jeho smrti a jeho slova jsou stále aktuální. 

Z českých dějin musíme zmínit Jana Amose Komenského, který na sklonku svého života v exilu píše knihu Zpráva a naučení o kazatelství. V Čechách probíhala rekatolizace a Komenský si kladl otázku, jak je možné, že církev v Čechách dopadla, jak dopadla. Vysvětlení, jaké Komenský podává ve svých knihách, je, že Pán otřásá svícnem. Již sto let před Komenským Jan Blahoslav sepsal v nedochované knize Vady kazatelů nebezpečné posuny Jednoty bratrské směrem ke světu a usilování o vliv ve společnosti. Komenský se pak v knize Zpráva a naučení o kazatelství snaží tyto věci napravit. Při čtení knihy na mě padla bázeň. Dynamika dějin je někdy velice pomalá a my si v přítomném okamžiku myslíme, že děláme to nejlepší, co můžeme, ale později se dostaví nedobré ovoce. Snažme se i my se službou slova pracovat tak, aby Pán nemusel otřásat svícnem. 

Při čtení knihy Zpráva a naučení o kazatelství na mě padla bázeň.

Kazatel podle Komenského

Podle Komenského „… máme dbát na to, aby Boží Slovo, které vysvětlujeme, bylo tím, čím má být, totiž Boží mocí a ostrým, dvousečným mečem, který proniká do lidských srdcí, až ke kostem a do mysli; abychom nejednali jako farizeové, kteří jen vedli zdlouhavé řeči, ale učili jako ti, kdo mají moc.“

Když Komenský mluví o osobě kazatele, má na mysli trojí povolání. Kazatel je zaprvé vyslanec Kristův (podle 2K 5,20), dále je správce Božích tajemství. Apoštol Pavel píše, ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. Za třetí je kazatel zvěstovatel slova. 

Pamětníci začátků naší církve po roce 1989 vědí, že jsme si neříkali pastoři, ale kazatelé. Potom přišla móda říkat si pastoři. Osobně si myslím, že je to výstižnější, nicméně slovo kazatel přece jen více odráželo naši hlavní činnost, kázání slova.

Komenský dále zdůrazňuje ochotu se učit. Ve Zprávě a naučení o kazatelství se snaží s výhledem do budoucna položit základ pro zdravé zvěstování slova v naději, že jednou to ještě bude potřeba. Jsme ochotní se učit? Komenský píše: „Stejně nás učí i příklad světských řečníků a všelijakých řemeslníků. Když se takový chce vyučit svému řemeslu, myslí už předem na to, aby nebyl pořád jen začátečník, ale stal se ve svém oboru mistrem a mohl si tak i říkat. Ale Kristus si oprávněně stěžuje na nedbalost synů světla.“

Buďme tedy učenlivého ducha! Přečtěte si aspoň jednou za čas nějakou knížku o službě slovem. 

Kazatel podle Stotta

Kniha Johna Stotta, významného evangelikálního teologa a velikého modlitebníka, Portrét kazatele, je velice hluboká exegeze zabývající se jedinou myšlenkou – Co je posláním kazatele? Stott roli kazatele vyjadřuje v pěti bodech a v některých se překrývá s Komenským.

1. Kazatel jako správce (1K 4,1): obraz správce nás odkazuje do starověké společnosti, kdy správce byl výše postavený služebník. Jeho úkolem bylo spravovat majetek svého pána – podobně i kazatel obsah svého poselství sám nevymýšlí, ale čerpá ze studnice Božího zjevení – spravuje jednou dané Slovo. 

„Správný křesťanský kazatel je nejspokojenější, když je jeho osoba vyloučena či zastíněna světlem vyzařujícím z Písma a když je jeho hlas přehlušen hlasem Božím,“ píše Stott. 

2. Kazatel jako zvěstovatel: jako je služba správce namířena směrem k domácnosti, služba zvěstovatele naopak míří ven. Jsme povinni zvěstovat dobrou zprávu světu. Základem tohoto zvěstování jsou základní fakta o Kristu: jeho smrt, vzkříšení, nanebevzetí. Dále Ježíšovo panství nad celým tvorstvem a rovněž výzva k reakci – pokání a obrácení. 

3. Kazatel jako svědek: metafora svědka odkazuje na osobní zkušenost kazatele a vyžaduje vysokou dávku pokory. Ten, kdo Ježíše obhajuje, je Duch svatý, my stojíme v roli svědků hovořících v Ježíšův prospěch.

4. Kazatel jako otec: klíčovými slovy metafory jsou láska a vlídnost. V metafoře o otci leží kazateli na srdci sbor jako jeho rodina a vztah k lidem, kterým zvěstuje Boží slovo. Smyslem této metafory je přinášet útěchu a povzbuzení.

5. Kazatel je služebník: Pavel píše: „Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, jak každému dal Pán.“ (1K 3,5)Mezi všemi funkcemi, které kazatel zastává (pastor, lídr, administrátor…), je i služebník. Riziko spojené s tímto posláním se týká lichocení – podobně jako v citovaném textu jsou i dnešní kazatelé vystaveni posuzování ze strany lidí. Nejde však o to získat oblibu, ale dobře sloužit. 

Kontext

Jako kazatelé máme obrovskou konkurenci. Dnešní svět je přeplněn informacemi. H. W. Robinson k tomu píše, že „musíme kázat světu, v němž promlouvají spisovatelé, novináři a dramatici. Nebudeme-li mu kázat, budeme mít posluchače ortodoxního smýšlení, ale kacířského vystupování.“ Tato slova jsou stará 45 let, ale dnes je situace ještě horší…

(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení květnového čísla ŽvK v sekci Předplatné.) 

Úvodní obrázek: Národní kulturní památka – bývalý sbor Jednoty bratrské ve Fulneku, kde v 17. století působil Učitel národů J. A. Komenský, foto: deník.cz