Milí čtenáři Života v Kristu,
aktuální číslo našeho časopisu jsme se rozhodli věnovat karikaturám Boha, tedy mylným představám, se kterými se mezi dnešními křesťany můžeme setkat. Nejde ani tak o popis sektářských učení, jako spíše o více nebo méně drobné odchylky v rámci osobního vnímání, kým je Bůh.
Když v hovorové mluvě použijeme výraz „karikatura“, často tak činíme v negativním kontextu, kdy chceme o něčem (nebo někom) prohlásit, že je to falešné, pouhá napodobenina, k pravdě to má daleko. Přitom karikatura představuje odvětví umění, nejčastěji kreslení, ale i jiných oborů. U karikatury jde o záměrné zveličení, deformaci či přetvoření některých rysů předlohy, ať už fyzických, povahových, nebo situačních, s cílem vyvolat u diváka jasný účinek (humor, ironii, kritiku, satiru, či dokonce obdiv).
Samotný výraz pochází z italštiny (caricare) a znamená přehánět, zveličovat. Platí zde pravidlo, že stále musí být poznat, o co nebo o koho jde, ale některé prvky jsou zveličeny, aby zvýraznily danou osobu nebo věc a její charakteristické rysy a vlastnosti.
Aplikujeme-li tuto definici karikatury na Boha, stále jde ještě do jisté míry o pravdivý popis. Jen je příliš zdůrazněna jedna stránka jeho osobnosti, zatímco jiné mohou být umenšeny, případně zcela potlačeny. Hovoříme-li například o Bohu jako přísném policistovi (což se právem řadí mezi karikatury), není to zcela vymyšlené a nepravdivé. Bůh se zajímá o to, co děláme. V Bibli čteme, že „zkoumá srdce všech lidí“ (1Pa 28,9) a že „každé dílo bude postaveno před soud“ (Kaz 12,12). To jsou biblické pravdy, ovšem vytržené z kontextu a jako osamocená tvrzení vypovídají o Bohu velmi zkresleně. Jsou jeho karikaturou.
Tak jako karikatura má své místo v umění, i v rámci křesťanství se může do jisté míry používat. Představte si například dnes oblíbené série kázání na jedno téma. V určitém sboru se rozhodnou, že během následujících osmi nedělí budou kázat o víře. Má to svůj důvod – chtějí myšlení lidí posunout konkrétním směrem, je tedy třeba na určité téma položit větší důraz a déle o něm mluvit. Ovšem náhodný účastník během několika návštěv propadne pocitu, že se zde o ničem jiném nemluví a místo poznání Boha si může odnést jeho karikaturu.
Lživost karikatury tedy spočívá v chybných proporcích znázorňovaného předmětu, to musíme mít stále na mysli. Bůh je Bohem milosrdenství, ale rovněž i Bohem soudu. Boží slovo pojednává o vítězné víře stejně jako o chvílích beznaděje. Život křesťana je radostný, ale je v něm místo i pro slzy. Jde tedy jen o to dát našemu obrazu správné proporce, abychom nevytvářeli zkreslený dojem.
Smyslem lidského života je poznávat Boha. Ježíš řekl, že „život věčný je v tom, když poznají jediného pravého Boha a toho, kterého On poslal, Ježíše Krista“ (J 17,3). Jako lidé v sobě tuto touhu máme. Za všechny to vyjádřil jeden z Ježíšových učedníků, když řekl: „Pane, ukaž nám Otce a víc nepotřebujeme“ (J 14,8). Již z podstaty věci jde tedy o to, aby naše poznání bylo co nejvíce přesné. Dějiny církve i lidského myšlení obecně jsou plné rozličných karikatur.
Současně si ale musíme uvědomit, že k vytváření karikatur máme všichni sklony. Jedním z důvodů je například silná osobní zkušenost. To, co v životě s Pánem prožijeme, určuje, jak jej budeme vnímat. Zvláště to platí v situacích, kdy člověk prožije nějaký zázrak nebo silný Boží zásah do svého života. Tato Boží vlastnost (např. že Bůh uzdravuje) pak může zastínit jiné aspekty jeho povahy (třeba realita utrpení v lidských životech).
Jiným vlivem, který působí vytváření karikatur, je naše obdarování. Každý člověk je v určité oblasti výrazněji obdarován, v jiných oblastech méně a v některých třeba vůbec. Dá se očekávat, že prorok bude mít trochu jiné vnímání než třeba učitel a evangelista zase jiné vnímání než pastýř. Toto musíme mít na paměti, abychom ve víře rostli rovnoměrně a naše poznání Boha obsahovalo správné proporce.
Na vytváření karikatur bude mít ale největší vliv hříšná přirozenost. S jistou nadsázkou bychom mohli parafrázovat známý biblický výrok a říci, že „člověk si vytváří Boha k obrazu svému“. Promítáme do něj svá přání, tužby, sympatie i antipatie, a to vše se podílí na vzniku karikatur, jak se o tom dočtete v jednotlivých článcích tohoto čísla.
Na vytváření karikatur bude mít ale největší vliv hříšná přirozenost. S jistou nadsázkou bychom mohli parafrázovat známý biblický výrok a říci, že „člověk si vytváří Boha k obrazu svému“.
Tento mechanismus popisuje apoštol Pavel v první kapitole Listu Římanům. Píše, že když lidé přestali vzdávat Bohu čest a přestali být vděční, upadlo jejich myšlení do tmy a změnili úplně obraz Boha. A nezůstalo jen u teologie – posunuté vnímání Boha mělo dopad na morálku a duchovní stav obecně. Platí, že chybné poznání Boha s sebou přináší i špatné mravy.
Jak se tedy vytváření karikatur vyhnout? A je to vůbec možné? Přísně vzato, možné to není. Vždyť i čtyři evangelia jsou každé trochu jiné. Je to dáno tím, že každé má jiného autora, jinou čtenářskou obec (v době jejich sepsání) a jiný záměr. A přesto jsou všechna čtyři inspirovaná Duchem svatým. Nemyslím si, že existuje dokonale správná, sterilní, čistá teologie. Naopak – vždy je psána v konkrétní době do konkrétních podmínek. Někdy potřebujeme více zdůraznit Boží lásku a milost, jindy je čas mluvit o potřebě evangelizace, jindy zase zdůraznit sociální aspekty evangelia. A někdy třeba i vážně napomenout.
Přesto bychom měli usilovat o vyvážený obraz Boha. I přes drobné rozdíly v osobním vnímání víry (to je normální, můžeme se tak navzájem obohatit) můžeme dosáhnout správného poznání Boha. Základem jsou ryzí touha a Boží slovo:
„… a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘!“ (1Pt 2,2–3)
Máme-li opravdovou touhu, studujeme-li Boží slovo a získali jsme rovněž osobní zkušenost s Bohem, je pravděpodobné, že porosteme zdravým způsobem. Snažme se rovněž naslouchat nejen hlasům, které konvenují s naším pojetím víry, ale buďme ochotní se nechat občas i „vyrušit“ jinými názory. To nám pomůže přemýšlet nad věcmi z různých úhlů pohledů. Nežijme v uzavřené bublině, ale usilujme si rozšířit obzor čtením vhodné literatury. Zejména doporučuji dějiny křesťanství. Ty jsou karikatur plné!
Pamatujme, že člověk, který vyznává karikatury Boha namísto jeho správného poznání, se sám nakonec stane karikaturou křesťana!

Martin Moldan, biskup AC
Úvodní obrázek: pixabay.com