„Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči.“ (1Tm 1,5–6)

Mluvili jsme o lásce, že jde o rozhodnutí a je možné se jí učit. Potřebujeme v ní růst. Mluvili jsme o čistém srdci a ukázali si, jak ho ovlivňuje zákonictví. Provedli jsme exkurz do slova svědomí v Bibli a dívali se na své vlastní svědomí. Nyní budeme mluvit o lásce a víře. 

Potřebujeme si uvědomit pár zásadních věcí, např. že cílem církve je, aby se neodchýlila od dobrých věcí, aby zůstala pevná a věrná, aby byla připravená na Krista a aby očekávala svého ženicha. Apoštol Pavel tady totiž připouští, že naše víra může být i neupřímná, respektive můžeme věřit něčemu, co je ve skutečnosti úplně jinak. (Vzpomeňme v této souvislosti třeba na film Český sen o fiktivním hypermarketu, o kterém lidé věřili, že je reálný.)

Jak Pavel vysvětluje tuto problematiku Efezským? „A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“ (Ef 4,11–16 )

I zde vidíme – lásku a víru. Láska je zásadním klíčem Nové smlouvy. Když Ježíš přišel na tuto zemi, jeho nejdůležitějším posláním ve vztahu k Otci bylo za nás zemřít, ve vztahu k lidem bylo jeho posláním ukázat skutečný Otcův charakter. Odtud vyplývají dvě důležité věci.

• Čemu věříš, to bude funkční

Je to silné prohlášení, ale máme mnoho příběhů v Bibli, které to potvrzují.

„A řekl ženě: ‚Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.‘“ (L 7,50) (žena hříšnice, Marie)

„On jí řekl: ‚Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.‘“ (L 8,48) (žena, která se dotkla Ježíše)

„Řekl mu: ‚Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.‘“ (L 17,19) (jeden z deseti malomocných)

„Ježíš mu řekl: ‚Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.‘“ (L 18,42) (slepý u Jericha)

Tato biblická místa zdůrazňují, že víra, kterou máme v sobě, bude něco působit. V pozitivním, ale i v negativním smyslu. Koneckonců i „definice víry“ to jasným způsobem ukazuje: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. (Ž 11,1–2) 

• Kým je Bůh?

Pokud výše zmíněné má být základem pro to, aby se člověk neodchýlil od směru, potřebuje nejdřív poznat Boží charakter. Jaký je Bůh, kterému věříš? Kdo je ten, v koho doufáš? Myslím, že jedním z nejtěžších úkolů pro Krista zde na zemi bylo ukázat lidem Boha jako Otce. To je totiž klíčem pro jejich víru. V Bibli vidíme, že se o to hned od začátku své služby snaží: „Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ (Mt 6,9) Takto přistupovat k Bohu nebylo ve SZ vůbec možné.

Jaký je Bůh, kterému věříš? Kdo je ten, v koho doufáš? 

Ježíš jde dál a ukazuje Boha jako milujícího Otce: „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí.“ (Mt 7,7–11) 

Ano, vidět Boha jako milujícího Otce bylo neskutečné. Bůh Starého zákona se velmi často hněval, když ho nectili, posílal pohromy, přicházely soudy, nájezdy od různých nepřátel a další těžkosti. Židé se Boha tak báli, že jeho jméno ani nevyslovovali. To JHWH se nesmělo ani vyslovit…

A najednou přichází nějaký rabín Ježíš, o kterém se šíří různé protichůdné zvěsti (od toho, že je nemanželské dítě, až po to, že má neskutečnou moc) a který říká: Můj otec je milující Bůh. Myslím, že to bylo to nejvíc vzrušující a zároveň nejvíc nemožné.

Náš pohled na Boha, kterému věříme, neskutečně ovlivňuje náš život.

Je to ten přísný Bůh Starého zákona, nebo je to jiný Bůh? Je Bůh v Novém zákoně jiný než ve Starém? Změnilo se něco na jeho charakteru? 

V Janovi se píše: „‚Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.‘ Filip mu řekl: ‚Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky! Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci. A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.‘“ (J 14,7–14)

Ježíš zde říká, že poznání Krista bude současně i poznáním Boha. Poznání Boha otevírá cestu k ujištění, že modlitba víry bude odpovězena.

V modlitbě v 17. kapitole to znovu zdůrazňuje: „Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: ‚Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.‘“ (J 17,1–7)

Život věčný je v poznání skutečné Boží tváře, jeho charakteru a v tom, kým On je v Nové smlouvě pro tebe a pro mě. Ještě důležitější je vidět, že pohled na Krista je pohledem na Otce. Potřebujeme uvidět jeho skutečnou tvář, která byla kvůli hříchu ve SZ tak jiná. Ve Staré smlouvě mohl být hřích přikryt pouze krví zvířat. Nešel smazat, proto bylo třeba neustále obětovat.

V Nové smlouvě je však náš hřích zaplacen: „Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni. On zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, nadále nežili sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z mrtvých. Od nynějška již proto nikoho neposuzujeme tělesně. I na Krista jsme kdysi měli tělesný názor, teď už ho ale známe jinak. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! A to všechno je z Boha, který nás se sebou smířil skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Bůh v Kristu uzavřel se světem mír! Přestal lidem počítat viny a zprávu o tom smíření svěřil nám. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem.“ (2K 5,14–20)

Znamená to, že můžu hřešit? Naprosto ne, ale potřebujeme vědět, že to jedno jediné přikázání lásky dokážeme naplňovat jedině tehdy, když pochopíme, kým je nebeský Otec, a porozumíme, v koho vlastně věříme.

Kolikrát jsem slyšel: „Pastore, Bůh mě potrestal za hříchy, modlím se, abych neonemocněl, protože se Bůh na mě zlobí…“ Rozhodně neschvaluji hřích, ale proč by Bůh trestal za hřích nás, když už za něj potrestal Krista a nám už hříchy nepočítá? Ano, hřích je problém, ale ne pro hřích samotný, ale pro jeho důsledek v budoucnu. Důsledkem hříchu je smrt.

Rozumíme, co znamená, že 

• Kristova láska nás zavazuje?

Nemusím dodržovat Zákon, stačí milovat Krista. V něm je to: Skrze Krista staré pominulo. Milování Krista uvolňuje sílu k tomu, abychom opustili to staré a vstoupili do nového.

• Jsme velvyslanci Krista?

Jako velvyslanci máme jeho autoritu. To jde jedině tak, že přestaneme věci vidět tělesně a začneme je vidět duchovně. V tom je ta láska z upřímné víry.

Na závěr několik otázek:

• Jaký je tvůj obraz Boha, jak ho chápeš?

• Je přísný, trestající? 

• Je spravedlivý, a tak tě musí potrestat?

• Je milující Otec, který miluje a chce být milován?