Chceme-li mluvit o umění, musíme si prvně položit otázku: Co je to umění? V jaké podobě se s ním můžeme setkat? V obecném slova smyslu slovo „umění“ vychází ze slova „umět“, tedy tvořit, být kreativní a vynalézavý. Umění může mít několik forem vyjádření, jako jsou výtvarná, hudební, dramatická, taneční, kinematografická, literární, užitá a další. Tato odvětví se dále dělí na další obory a podobory podle svého uměleckého záměru. Pokud se budeme dívat na umění výtvarná, můžeme je rozdělit na architekturu, sochařství, malířství, užitá umění a další. V tomto článku se budu snažit ve stručnosti popsat vývoj křesťanského umění v českých zemích. 

Velká Morava

Celý příběh začíná příchodem Konstantina a Metoděje roku 863 na území Velké Moravy. Tento moment je rozhodující pro vývoj křesťanského umění v ČR na několik dalších staletí. Na pozvání knížete Rastislava přinesli křesťanskou víru do částečně pohanské země, kde se bohoslužby se sloužily v latině a prostí lidé nerozuměli ani slovo. Proto se opakovaně vraceli k pohanským obřadům, jež pro ně byly srozumitelnější. Jazyk se stal klíčovým k dalšímu kroku, a proto Konstantin vymyslel zcela nové písmo – hlaholici. Během tří let se jim podařilo přivést většinu lidí ke křesťanské víře. 

S novou duchovní potřebou národa vznikala potřeba míst k setkávání s věřícími. Začínaly se stavět malé jednolodní kostelíky a rotundy, z nichž nejznámější je rotunda sv. Víta na Pražském hradě. Z nalezišť máme dochované první spony, šperky a doplňky s křesťanskými motivy. Šperky měly převážně estetickou, praktickou, ale také spirituální funkci. Jeden z nejznámějších šperků u nás je křížek z Mikulčic s ukřižovaným Kristem. 

Románský sloh 

V období románského slohu (11.–12. století) vznikají v Česku první kamenné stavby, především kostely a budovy klášterů. Ke zdomácnění nového slohu přispěje příchod benediktínů (první misijní řád na našem území). Zakládají kláštery, a tím se začíná rozvíjet architektura, sochařství, malířství a užité umění. S potřebou stavět nové církevní budovy (kláštery, rotundy, kostely, baziliky) vzniká poptávka po jejich výzdobě nástěnnými malbami. Měly obvykle dva motivy: Christologický cyklus, jenž vyprávěl příběhy ze Starého a Nového zákona pomocí obrazů, a Přemyslovský cyklus. Obraz byl jedním z nejčastějších způsobů, jak prostým a negramotným lidem vyprávět příběhy. Z tohoto období se nám dochovalo velmi málo památek. Jedna z nejznámějších se nachází ve Znojmě – rotunda sv. Kateřiny (1134 n. l.), která má unikátní soubor z obou cyklů. Malby jsou malovány do suché omítky a uspořádány v několika souběžných pásech. Je zde vyobrazen Mariánský cyklus (Zvěstování a navštívení Panny Marie, Narození Ježíše Krista…), Přemyslovský cyklus zase zobrazuje povolání Přemysla Oráče k vládě a další postavy. Sakrální budovy se také neobešly bez sochařské výzdoby. Používaly se sakrální, zoomorfní a florální motivy. Z těch náboženských byl nejčastější Ježíš na trůnu, obklopený symboly evangelistů: Matouš se symbolem lidské tváře, Marek jako lev, Lukáš jako býček, Jan jako orel. Dále býval obklopený Marií, Janem Křtitelem a dvanácti apoštoly ve vstupní bráně. Všechny tyto prvky můžeme vidět v klášteře Porta Coeli v Tišnově, který je ve výzdobě doplněn o svoji donátorku Konstancii držící v ruce model kláštera. Za knižní malbu nesmíme opominout Vyšehradský kodex, který je naším nejcennějším rukopisem a vznikl ke korunovaci prvního českého krále Vratislava II. Proč tomu tak je? Kodex je sepsán na 108 listech pergamenu (zvířecí kůže). Kniha je ručně psaná a je bohatě iluminovaná. Najdeme v ní motivy z Ježíšova života, ale i korunovace Vratislava II. O kodexu se říká, že je posunut do tzv. bohemikální roviny. To znamená, že je zde kníže vyobrazen jako Bohem vyvolený král a panovník. Kniha je zlacená, svázaná do pevné vazby s bohatými vytkanými vzory. Knihy měly v té době obrovskou hodnotu, mohla by odpovídat hodnotě několika nemovitostí, nebo dokonce i statku. Dnes je cena takového unikátního díla samozřejmě vyšší. 

Gotický sloh 

V gotickém slohu (13.–15. století) se u nás nadále rozrůstá zájem o architekturu, hlavně díky řádu cisterciáků. Veškerá pozornost je soustředěná kolem klášterů, katedrál a kostelů. Díky složitým opěrným systémům byli stavitelé schopni navrhnout a zrealizovat budovy sahající stále více do výšky. Je zde snaha přiblížit člověka co nejvíce k Bohu, a proto je exteriér i interiér promyšlen do posledního detailu. Kostely oplývají bohatou sochařskou výzdobou s biblickou tématikou. Díky opěrnému systému se protahují okna do výšky a jsou zdobená ručně malovanými vitrážemi. Uvnitř nás obklopuje nástěnná a desková malba oltářů, které nám vyprávějí příběhy ze života Ježíše Krista, jeho učedníků a dalších světců. Obrazy jsou plné symbolů a atributů jednotlivých postav. Pokud bychom vešli do katedrály s čistě gotickou výzdobou, všimneme si i spousty souvislostí mezi jednotlivými díly. Zpravidla byla výzdoba uspořádána tak, že jednotlivá plátna a sochařská díla spolu navzájem komunikovala a doplňovala se. Je tedy zřejmé, že výstavba takové katedrály byla velmi časově nákladná a podílelo se na ní několik mistrů z různých výtvarných oborů. V sochařství bývá oblíbeným motivem pieta, která je součástí pašijového příběhu, ve kterém Madona drží v náruči mrtvé tělo Ježíše Krista po sejmutí z kříže. 

Kostely oplývají bohatou sochařskou výzdobou s biblickou tématikou.

Renesance

V období renesance (16.–17. století) se pozornost lidí ubírá od Boha směrem k člověku. Klade se důraz na lidskou přirozenost, krásu, kult těla a vzdělání. Antické motivy bohů často nahrazují ty biblické…

(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení prázdninového vydání ŽvK v sekci Předplatné.)

(Úvodní obrázek: rotunda sv. Kateřiny, Znojmo, foto: red)