Stručné dějiny překladů Písma do českého jazyka

Překlady do staroslověnštiny a později do češtiny se vytvářely od okamžiku, kdy se na území Čech a Moravy dostalo křesťanství a s ním i Písmo. Všechny staročeské překlady (až do Bible kralické) jsou vytvořeny na základě nikoli původních textů (hebrejských, aramejských a řeckých), ale na základě latinské Vulgáty, neboť ta byla oficiálně používaným textem katolické církve.

První zlomkové překlady

Nejstarší dochované české překlady nejsou celé bible, ale překlady různých úryvků. Z 11. a 12. století pocházejí tzv. staročeské glosy, tedy glosy vpisované mezi řádky latinské bible, které se v případě tzv. Vídeňských glos ještě prolínají s církevní slovanštinou. První souvislé překlady biblických textů (evangelia a žalmy) vznikaly v 13. a 14. století, zvláště v ženských klášterech, kde byla znalost latiny omezená, a kde tedy byla potřeba porozumění textu v mateřštině větší.

Dochované žaltáře z této doby pocházejí ze dvou překladových verzí. První (2. pol. 13. stol.) je dosvědčena v pozdějších textech Žaltáře wittemberského nebo v glosách tzv. Glosovaného žaltáře. Objevuje se též v Bibli drážďanské. Druhá překladová verze (polovina 14. stol.) je snahou opravit a vylepšit verzi první. Je doslovnější, bohatší na české neologismy, vyznačuje se i větší snahou o poetičnost. Text je dochován např. v Žaltáři klementinském.

První známý překlad evangelií pochází pravděpodobně z Břevnova z přelomu 13. a 14. století. Je dochován ve zlomcích.

První staročeská redakce

Nejstarší známý (nedochovaný) překlad celé Bible je tzv. Bible leskovecko-drážďanská z doby okolo roku 1360. Stejnou verzi překladu najdeme i v Bibli olomoucké a v Bibli litoměřicko-třeboňské.

Překlad byl vytvořen dvěma překladateli nebo skupinami překladatelů. Jeden pocházel patrně z Břevnova, druhým byl jinak neznámý pražský dominikán, autor mimo jiné i Života Krista Pána a Staročeského pasionálu.

Druhá staročeská redakce

Začátkem 15. století došlo k závažné revizi prvního překladu Bible, čímž se objevuje tzv. Druhá staročeská redakce. Do této skupiny patří kupř. Bible boskovická (s novým diakritickým pravopisem), Bible Bočkova či Bible litoměřická.

Třetí staročeská redakce

Jedná se o úplný nový překlad Starého zákona a o revizi druhé redakce překladu Nového zákona. Tato redakce začala vznikat v okolí Husově okolo roku 1410. Překlad je založen na opraveném textu Vulgáty pařížského typu. Překlad je dílem jediného autora, vykazuje jednotnou terminologii.

Nejstarším známým užitím této redakce překladu je Husova Postilla nedělní (1413), kde ji Hus kombinuje s druhou redakcí. Třetí redakce pronikala často formou glos. V rámci této redakce vznikly Bible Padeřova, Bible nymburská a další.

Čtvrtá staročeská redakce

Vznikla za doby Jiřího z Poděbrad nebo Vladislava Jagellonského, někdy v 80. letech 15. století. Tento český text byl pořízen pro první české tištěné Bible. První český biblický tisk, který vyšel jen dvacet let po prvním tištěném vydání latinském, byl Dlabačův Nový zákon (před 1487) a český žaltář. První tištěné české Bible jsou Bible pražská, Bible kutnohorská či první v zahraničí tištěná česká Bible benátská. Objevuje se i Klaudyánův Nový zákon (1518), který je významný tím, že jako bratrský tisk otevírá dlouholetou polemiku o biblickém slohu a pravopisu.

V tisku Bible v národním jazyce je čeština významná, neboť spolu s francouzštinou a němčinou jsou to jediné národní jazyky, v nichž vyšla Bible tiskem ještě před rokem 1501.

Bible kralická

Je jedním z nejvýznamnějších klenotů, spojených se vznikem a působením Jednoty bratrské (založena bratrem Řehořem v Kunvaldu v roce 1457). Z její snahy o radikální následování Krista a poslušnost Boží vůli zcela přirozeně vyplynula touha mít co nejspolehlivější a nejpřesnější překlad Písma. Jedná se o první český překlad Bible z původních jazyků.

Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav. Sám do roku 1568 přeložil Nový zákon podle vydání Theodora Bezy, který byl opatřen i latinským překladem. Jan Blahoslav se řídil především Bezovým latinským textem, ale značně přihlížel i k řeckému originálu. Měl v úmyslu přeložit i Starý zákon, ale než se toho úkolu stačil ujmout, zastihla ho smrt.

Překlad Starého zákona koordinoval a vedl Blahoslavův odchovanec a biskup Ondřej Štefan. V týmu překladatelů (filologů a teologů současně) se nacházeli: Mikuláš Albrecht z Kaménka (hebraista), Lukáš Helic (pokřtěný Žid), Jan Eneáš (senior Jednoty bratrské), Izaiáš Cibulka (konsenior a správce kralického sboru), Jiří Strejc (konsenior), Jan Efraim, Pavel Jessen a Jan Kapito (Hlaváč).

Pro Nový zákon byl převzat podrobně zrevidovaný překlad Blahoslavův. Blahoslavův překlad Nového zákona revidoval senior Jan Němčanský, jeho druhé vydání pak Zachariáš Ariston.

Jako první byla vydána v letech 1579–1593 tzv. Šestidílka s překladatelskými poznámkami. První text tzv. Jednodílky (bez poznámek, jen s odkazy) vyšel roku 1596, jeho upravené poslední kralické vydání pak roku 1613. Po dalších bezmála 400 let zůstal základním překladem české protestantské církve. Hluboce ovlivnil její zbožnost, teologii, ale dokonce i podobu spisovné češtiny. Bible kralická neměla jen zásadní vliv na kodifikaci češtiny, ale velkou měrou se podílela na samotném jejím přežití.

Bible svatováclavská

Tato Bible je katolický barokní překlad celé Bible pořízený jezuity na základě revidované latinské Vulgáty. Vyšla v roce 1715. Šlo o pokus prosadit tridentské reformní (a protireformační) smýšlení do národního prostředí. O překlad a vydání se postarali pražští národně smýšlející jezuité Jiří Konstanc (1607–1673), Matěj Václav Šteyer (1630–1692) a později Jan Barner (1643–1708). Šlo též o reakci na již existující bratrský překlad kralický, který jezuité po jazykové stránce sice velmi chválili, avšak nesouhlasili s mnoha překlady a hlavně komentáři, které byly poznamenány bratrskou teologií. Po několik příštích století byla tato Bible pravidelně čtena v kostelích při liturgii.

18. století

Z podnětu císařovny Marie Terezie připravili v letech 1778–1780 revizi Svatováclavské bible (tzv. Bible císařská) dva buditelé, Václav Fortunát Durych a František Faustin Procházka. Oba vědci přitom přihlíželi k Bibli kralické, museli však spěchat. Proto se pak odhodlali k novému překladu. Procházka vydal svůj Nový zákon roku 1786 a celou tzv. Procházkovu bibli 1804. Ta se pak stala základem řady dalších vydání.

19. století

Roku 1821 vyšel v Praze málo známý překlad Tomáše Draského (1791–1843), faráře v Hluboši u Příbrami. Vedle nových vydání Bible Procházkovy (1851 a 1857) vyšlo v letech 1860–1864 její upravené vydání od I. Frencla a J. F. Desoldy, což je první česká Bible tištěná latinkou. Souběžně s tím vydal i kněz a knihovník František Bezděka (1798–1864) tzv. Bibli Bezděkovu (1862–1865) s textem blízkým Bibli kralické a s ilustracemi Josefa Mánesa.

Nový překlad Nového zákona z latinské Vulgáty s pozoruhodným a obsáhlým výkladem vydal v letech 1864–1872 v šesti svazcích známý sběratel písní a pohádek a brněnský profesor teologie František Sušil. V letech 1884–1894 vyšla tzv. Zlatá bible s ilustracemi slavných malířů a v letech 1888 a 1894 reprezentační dvousvazková Bible s kresbami Gustava Dorého.

20. století

Roku 1915 vydal evangelický farář a známý spisovatel Jan Karafiát svoji revizi Kralické bible.

Úplně nový překlad Nového zákona z Vulgáty a s přihlédnutím k řeckému textu vydal v letech 1909 a 1914 pražský profesor Jan Ladislav Sýkora. S novým překladem Starého zákona od olomouckého profesora Jana Hejčla vyšla v letech 1917–1925 celá Bible jako tzv. Hejčlův překlad a v lidovém vydání 1922–1923 jako tzv. Podlahova Bible.

Pentateuch přeložili rabíni Gustav Sicher a Isidor Hirsch (vyšlo 1932).

Samostatně do češtiny přeložil Nový zákon profesor pražské Komenského evangelické fakulty František Žilka (1933).

V roce 1947 vyšel překlad Nového zákona od Rudolfa Cola (Nový zákon Pána našeho Ježíše Krista), založený na kritickém vydání řeckého textu.

Roku 1948 vyšel v Olomouci překlad dominikána Pavla Škrabala.

V roce 1969 vydal Ondřej Petrů v Římě překlad Nového zákona.

Samostatně Starý zákon přeložil prof. Josef Heger; překlad vycházel od roku 1940 po jednotlivých knihách a snažil se zachovat původní ráz hebrejských textů.

Roku 1948 vyšel ve čtyřech svazcích literární (laický) překlad Vladimíra Šrámka pod názvem Písmo.

Z původních jazyků a s přihlédnutím k Nové Vulgátě přeložil Starý zákon i Václav Bogner (vyšel v letech 1973–1978).

Několik biblických knih (především tzv. básnické knihy) přeložil také v polovině 20. století hebraista Stanislav Segert ve spolupráci s několika soudobými českými literáty.

Obdobné literární přebásnění některých textů Starého zákona (Kniha Job, Kniha žalmů, Kniha přísloví, Kniha Kazatel, Píseň písní, Nářek Jeremiášův) vydal česko-izraelský básník Viktor Fischl v roce 2002 pod názvem Poezie Starého zákona.

Svědkové Jehovovi pořídili překlad Bible z anglického překladu New World Translation, a nazvali jej Překlad nového světa.

Český ekumenický překlad

Myšlenka společného mezikonfesního českého překladu celé Bible začala vznikat již za 2. světové války. Přípravné práce trvaly až do 60. let. Vlastní překlady byly zahájeny pod vedením a z iniciativy profesorů Evangelické teologické fakulty UK Miloše Biče (starozákonní skupina) a J. B. Součka (novozákonní skupina) v roce 1961. Pracovaly na nich dva týmy odborníků, kteří spolupracovali i s konzultanty ze Spojených biblických společností. Překladatelé vycházeli z kritických vydání hebrejských a řeckých originálů knih Bible. Celá Bible vyšla 1979. Ekumenický překlad se vyznačuje dobře čtivou, spisovnou češtinou a prosadil se velmi rychle; katolická církev jej doporučila k užívání prostřednictvím kardinála Tomáška v roce 1985.

Bible21

Překlad, na kterém v letech 1994 až 2009 pracovali zejména Alexandr Flek a Jiří Hedánek. Deklarovali snahu o maximální věrnost původním hebrejským, aramejským a řeckým textům, zároveň však chtějí oslovit dnešní čtenáře. Bible21 byla nejprodávanější knihou roku 2009 (117 000 výtisků).

Český studijní překlad (ČSP)

Vznikal od začátku devadesátých let 20. století pod patronátem Křesťanské misijní společnosti (proto byl zpočátku známý jako „Překlad KMS“). Jeho hlavním cílem je poskytnout možnost hloubkového studia Bible lidem bez znalostí originálních biblických jazyků. Tíhne proto spíše k přesnosti a doslovnosti než k volnému překladu. Používá speciálně vyvinutý bohatý poznámkový aparát, který zahrnuje mimořádný záběr desítek tisíc jazykových, historických a výkladových poznámek a odkazů.

Jeruzalémská Bible (2009)

Česká verze proslulého francouzského katolického překladu La Bible de Jérusalem z roku 1956. Výsledné znění biblických textů bylo vypracováno metodou srovnávacího překladu z francouzské předlohy a původních biblických jazyků.

Slovo na cestu (2011)

Volná parafráze ve snaze přiblížit Písmo dnešnímu čtenáři. Nový zákon byl vydán v roce 1989 a revidován v roce 2000, celá Bible byla vydána v roce 2011.

Bible – studijní překlad Miloše Pavlíka (2014)

Překlad Miloše Pavlíka (1922–2009) z původních jazyků s přihlédnutím k překladu J. N. Darbyho. Na překladu do češtiny a slovenštiny pracoval v letech 1982 až 2009. Překlad Nového Zákona vyšel tiskem v roce 1995, knižní vydání překladu celé Bible vyšlo v roce 2014.

Český katolický překlad

Tento překlad je revize a dokončení překladu Václava Bognera (1911–1988). Je to snaha o katolický překlad k liturgickým účelům. Žaltář vyšel v roce 1973, Nový zákon s poznámkami v 1989 a Pentateuch v roce 2006.