Girolamo Savonarola (1452–1498) byl Janem Křtitelem vyslaným Bohem do předreformačního období. Zemřel devatenáct let před tím, než Martin Luther přibil na bránu wittenbergského kostela svých devadesát pět tezí. Jeho službu můžeme přirovnat k polnici volající k pokání. 

Tragédie spočívá v tom, že se k němu nikdo nehlásí. Odvážně a důrazně napomenul papeže, volal po morální obnově v nejvyšších kruzích, a římská církev se jej tedy zřekla. Tak jako mnoho protestantů miloval Bibli a kázal z ní. Působil však ještě před reformací samou a nepochopil plně téma ospravedlnění na základě pouhé víry. A proto si s ním nevědí rady ani protestantští historikové. Bůh však o něm věděl, a to je podstatné. Šlo o proroka obdarovaného velkou duchovní mocí, jednoho z nejvýznačnějších duchovních vůdců v historii. 

Jméno Savonarola bylo v 16. století běžné. Jeho úvaha nad jednapadesátým žalmem, kterou napsal v době, kdy podstupoval mučení, se stala bestsellerem. Překonala v prodeji dílo Tomáše Kempenského Imitatio Christi (Následování Krista), které představovalo v té době nejprodávanější knihu v Evropě. Savonarolovy spisy ovlivnily Luthera a mnoho dalších velkých mužů. Michelangelo, jeden z jeho obdivovatelů, si do nejdelšího stáří připomínal jeho hlas. Kdo byl tento muž? A proč je důležitý i pro nás v současné době? 

Savonarolovo narození a příprava 

Savonarola se narodil ve Ferraře v Itálii v roce 1452. Jeho zbožný otec ho vychovával ke kázni a úctě k Božím přikázáním. V době, kdy se Bibli nevěnovala náležitá pozornost, a dokonce se jí opovrhovalo, ho otec učil, aby ji četl a miloval. Právě v hluboké oddanosti Písmu spočíval základ Savonarolovy duchovní autority. 

Skrze četbu Božího slova v něm rostla touha kázat. Dominikánský řád se kázání Božího slova věnoval, proto do něj vstoupil již v mladém věku. Jeho ústní projev byl strašný a vyučování bylo tak hrozné, že lidé odcházeli v jeho průběhu. Na začátku býval sál plný, na konci zbyla jen hrstka posluchačů. K dovršení zoufalství a zahanbení tohoto mladého muže jej jeho představený přeřadil do kláštera San Marco ve Florencii s tím, že tam může dělat cokoliv kromě kázání. 

Renesance, intelektuální hnutí, které usilovalo o nahrazení zjeveného náboženství lidským rozumem, zažívala plný rozkvět a Florencie se stala jejím hlavním městem. Město představovalo stoku sexuální nemravnosti, politické korupce a bezbožnosti. Bohatství a moc vládnoucí rodiny Medicejských přitahovaly umělce, jakými byli Michelangelo, Leonardo da Vinci a Botticelli. A v tomto nemravném prostředí začal Savonarola svou službu. 

Proměna Savonarolova kázání 

Zklamán svým neúspěchem se Savonarola vzdal své touhy kázat. Dostal se totiž na pokraj svých možností. Toto pokoření však měl Bůh pod kontrolou. Savonarola netušil, že právě v tom okamžiku byl připraven, aby si ho Bůh použil. 

V té době zahájil v zahradě kláštera sérii vyučování o knize Zjevení. On sám ani představení kláštera neměli velká očekávání. Bůh mu však v rámci svého záměru vlil novou sílu. Přiznal se k němu a účinek byl přímo elektrizující. Lidé začali jeho vyučování hojně navštěvovat. Jeho kázání se stala natolik oblíbená, že jej nadřízení přesunuli do Dómu, obrovské katedrály v centru Florencie. 

Boží přítomnost přitahuje pozornost. Mladého mnicha si přicházely poslechnout tisíce lidí. Jeho poselství, stejně jako kázání jeho oblíbené biblické postavy Jana Křtitele, přinášelo výzvu k pokání a sebezapření. Tedy nic, co by člověka přirozeně přitahovalo. Při kázání vždy vycházel z textu Bible. Odvážně hlásal nutnost pokání a varoval obyvatele před nadcházejícím Božím soudem. Naléhal na florentské, aby své pokání potvrzovali spravedlivými skutky. Pouze přítomnost Boží moci může vysvětlit dopady Savonarolova působení. Jeden z jeho životopisců píše: „Katedrála už nebyla schopna pojmout to velké množství lidí z daleka i z blízkého okolí, které proudilo dovnitř a ven. Bylo nezbytné vztyčit dřevěné galerie podobné těm v amfiteátrech, aby se tam zástupy mohly vměstnat. Ani tato opatření však nestačila. Byl to ohromující pohled, vidět jásající masy lidí přicházet na kázání s takovou radostí, jako by šlo o svatební hostinu.“¹ 

Lidé byli někdy natolik usvědčeni vědomím svých hříchů, že Savonarola musel počkat, až přestanou plakat. Teprve potom mohl pokračovat v kázání. Sám mnich byl při přepisování svých kázání alespoň desetkrát zasažen Boží mocí a přítomností natolik, že pro pláč nemohl v psaní pokračovat. 

Historik renesančního bodobí Jacob Burckhardt poznamenává: „Nástroj, kterým Savonarola vládl Florencii a proměnil ji, spočíval ve výřečnosti. Těch několik málo dochovaných zpráv z místa dění nám podává pouze částečný obraz. Navenek Savonarola neoplýval nějakými výjimečnými dovednostmi; hlas, přízvuk a řečnické umění představovaly spíše jeho slabší stránky. Jeho výřečnost vycházela z jeho impozantní osobnosti. On sám svou výřečnost považoval za výsledek Božského osvícení.² 

Bůh proměnil Florencii skrze kázání jednoho mnicha. Město skepse, pýchy a nemravnosti uvěřilo, činilo pokání a pokořilo se. Sytili hladové, s nadšením navštěvovali církev, očistili vládu od korupce a na ulicích zpívali duchovní písně. Je to jedna z pozoruhodných událostí v dějinách církve. Bůh skrze Savonarolu dokázal, že renesance a její ideje byly tváří v tvář Duchu svatému bezmocné. 

Město skepse, pýchy a nemravnosti uvěřilo, činilo pokání a pokořilo se.

Savonarolovo pronásledování 

Když byl Savonarola ještě mladík, Bůh mu ukázal, že ve službě Kristu zemře násilnou smrtí. Na papežském stolci zrovna tehdy seděl Alexandr VI., který měl – zcela ve stylu rodiny Borgiů – řadu milenek a nelegitimních dětí. Byl zámožný, smyslný a hrabivý. 

Vliv Savonaroly rostl nejen ve Florencii, ale v celé Itálii a Evropě. Střet se zkažeností Borgiů se stával nevyhnutelným. Savonarola veřejně vyzval Alexandra k pokání z jeho nemravností, a nazval ho dokonce „představitelem ďábla spíše než Boha“. 

Malý mnich zašel příliš daleko. Alexandr využil ohromnou moc svého papežského úřadu, podrobil odvážného mnicha zinscenovanému procesu, třicet dní jej mučil a potom ho dal pověsit před velkým zástupem lidí na hlavním florentském náměstí. Savonarola procházel tímto utrpením velmi statečně a důstojně. Tehdejšímu církevnímu establishmentu se však podařilo uhasit planoucí světlo, které zářilo nejen v srdci Florencie, ale i celé Itálie. 

Savonarolův význam 

Proč je Savonarola tak důležitý? Zaprvé šlo o předchůdce reformace, podobně jako Viklef (1330–1384) a Hus (1371–1415). Stejně jako Jan Křtitel přišel Savonarola v duchu a moci Elijášově (L 1,17). Jeho služba volala Evropu k pokání a šlo vlastně o přípravu na nadcházející období reformace. 

Zadruhé byly florentské události jedním z prvních probuzení v moderní historii. Deset let se Duch svatý hluboce dotýkal tohoto zkaženého a nemravného města a proměňoval je. Je to jedno z prvních zaznamenaných probuzení po událostech zapsaných v knize Skutků a stalo se předzvěstí mnoha podobných Božích působení poreformační doby. 

Zatřetí Bůh skrze Savonarolu jasně ukázal svou obrovskou moc. Florencie byla středem a hlavním městem evropského mravního úpadku. Přesto během vrcholného období mnichova působení jeden pozorovatel město popsal slovy: „V kovárnách, pekárnách ani ve skladištích nebylo slyšet žádné nadávky. Čas od času se tržiště spontánně proměnilo v duchovní hudební festival pod širým nebem. Kněží měli tolik práce, že Savonarola pro ně žádal dvoutýdenní odpočinek od všech povinností, mniši byli totiž fyzicky vyčerpáni.“³ 

Když propadáte pocitům marnosti, vzpomeňte, že žádné město ani národ nedokážou odolat moci Ducha svatého. Očekávejte na Boha v pokání a ve víře. Naše situace není nikdy bezvýchodná. Sloužíme velkému, všemocnému Bohu. Totéž, co udělal ve Florencii 15. století, dokáže udělat i v New Yorku nebo v Los Angeles. 

Když propadáte pocitům marnosti, vzpomeňte, že žádné město ani národ nedokážou odolat moci Ducha svatého. 

Savonarola představoval hliněnou nádobu naplněnou Boží mocí. Ztělesňoval obojí – slabost a strach na straně jedné a projev stejné moci Ducha svatého, jaká byla tak příznačná pro službu apoštola Pavla na straně druhé (1K 2,1–5). 

Začtvrté k nelibosti mnoha odborníků na dějiny umění Savonarolovo kázání značně ovlivnilo muže jako Michelangelo nebo Botticelli. Říká se, že Michelangelo namaloval výjev z posledního soudu v Sixtinské kapli pod vlivem vzpomínek na kázání Savonaroly. Botticelli byl natolik zasažen, že na několik let přestal malovat. A když se k malování vrátil, jeho malby měly duchovní náboj, který jim předtím chyběl. „Důležitý dopad na mysl mladého umělce (Michelangela) musel mít Savonarola, jehož kázání tak hluboce ovlivnila samotného Botticelliho. I v pokročilém věku si Michelangelo dál četl díla kazatele-mučedníka a připomínal si jeho hlas.“⁴ 

Dokonce i nepřátelé Savonaroly neochotně přiznávají jeho vliv. 

Nakonec, když Bůh chce způsobit změnu ve městě nebo národě, nechá povstat vůdce, nikoliv program, organizaci nebo výbor. Tímto způsobem jedná odjakživa. Proto nás Ježíš vyzývá: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9,37–38) Vytrvale se tedy modleme a očekávejme na Boží působení stejně jako Izajáš: „Jako když oheň spaluje suché roští a uvádí do varu vodu, tak dáš poznat svým protivníkům své jméno. Pronárody se budou před tebou chvět. Když jsi konal hrozné činy, jichž jsme se nenadáli, sestoupils, a hory se před tvou tváří potácely. Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká.“ (Iz 64,1–3) 

Podívejte se po dobré knize o Savonarolovi, byla jich vydána celá řada. Nebudete zklamáni. Osobně doporučuji A Crown of Fire od Pierra Van Passena.⁵ 

(Převzato z české verze časopisu Enrichment, podzim 2010. Použito se svolením nakladatelství Life Publishers.)