Asi ta Ježíšova slova všichni známe, ale víme, jak se k nim postavit? Copak máme hřích ignorovat? Dobře víme, že Bible nás neučí zavírat oči nad hříchem. Nebo máme hřích nějak třídit a méně závažné věci přehlížet? Popřípadě můžeme soudit jen tehdy, když si vyndáme ze svého oka trám? (Mt 7,4) Je vůbec možné tato Ježíšova slova nějak prakticky uchopit a žít podle nich?
Určité vodítko nám může dát zamyšlení se nad širší debatou mezi židovskými mysliteli. Už před Ježíšovým narozením bylo „souzení“ tématem diskusí, které ovlivnily židovskou praxi až do dnešních dnů. Ježíš na některé moudré úvahy tehdejší doby navázal a posunul je na novou úroveň.
„Souzení“ v židovském myšlení
Kolem roku 120 př. n. l. jeden z prvních rabínských mudrců Jošua ben Parachia říkával: „Posuzuj každého člověka na vahách, které jsou mu nakloněny.“ Asi znáte starý typ vah založený na principu rovnováhy dvou misek – na jednu se nasype vážené zboží, na druhou se vkládá závaží, a jakmile se misky ustálí v rovnovážné poloze, mám zváženo – a poctivý obchodník je ten, který přisype zákazníkovi trochu zboží navíc. Stejně tak, podle našeho rabína, máme převážit skutky druhých na stranu štědrosti. Jednoduše řečeno máme dát druhým výhodu. Stejnou logiku používá i Ježíš, když hned v následujícím verši říká: „Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ (L 6,38)
Ale jak to uchopit prakticky? Moudří rabíni používají pro objasnění skutečností mnoho zvláštních příběhů, jakýchsi podobenství, a jedno z nich vypráví: Muž pracoval tři roky na farmě. V předvečer Dne smíření přišel za svým zaměstnavatelem a požádal ho o mzdu. Majitel farmy mu však odpověděl: „Nemám vůbec žádné peníze.“ „Tak mi dejte alespoň něco z úrody, kterou jsem vám vypěstoval,“ prosí čeledín. „Nemám nic.“ „Tak mi dejte aspoň jednu z ovcí, kterou jsem vám vychoval.“ „Nemám ani jedno zvíře,“ odvětí farmář a čeledín odejde domů smutný a bez peněz. Po svátcích se znenadání objeví farmář za dveřmi čeledínova domu a veze mu spolu s výplatou i tři vozíky plné různého zboží navíc. Čeledín ho tedy pozve na večeři a během jídla se jej farmář zeptá, nad čím přemýšlel, když nedostal žádnou mzdu. „Myslel jsem si, že se vám naskytla výhodná investice a všechny své peníze jste na ni použil,“ odvětí čeledín. „A když jsem ti nedal ani nic z úrody?“ ptá se znova farmář. „No, myslel jsem si, že se objevil velmi výhodný kupec, tak jste všechnu úrodu prodal.“ „A když jsem říkal, že nemám ani žádné zvíře, které bych ti dal?“ „Myslel jsem, že jste je daroval do chrámu,“ odpoví čeledín. Na to mu farmář vypověděl, jak to ve skutečnosti bylo. Jak jeho jediný syn odmítl studovat Tóru, jak se mu kvůli tomu zhroutil svět a neuváženě tak slíbil chrámu všechen svůj majetek. „Všechno ale dobře dopadlo a svého slibu jsem byl nakonec zproštěn. A co se týče tebe, čeledíne, kéž tě takto příznivě, jako jsi soudil ty mě, soudí i Bůh.“
V tomto podobenství námezdní dělník dává svému zaměstnavateli výhodu pochybností a vymýšlí si nejlepší možnou motivaci pro jednání, které by se jinak zdálo podezřelé. Židovská kultura po tisíce let zdůrazňovala potřebu příznivého soudu. Rabíni prohlašovali, že příznivé posuzování druhých je stejně důležité jako návštěva nemocných, modlitba nebo výuka Tóry.
Slyšel jsem o skupině lidí, kteří se pravidelně schází v Jeruzalémě, aby se cvičili v příznivém posuzování. Diskutují tam o domnělých křivdách a společně vymýšlejí omluvy pro chování, které se zdá být nevlídné. „Když tě ten člověk nepozdravil, možná tě vůbec neviděl.“ „Když ti nepodal ruku, možná byl nachlazený a nechtěl tě nakazit.“ „Možná ten člověk prožívá něco těžkého a nedokáže myslet na nic jiného…“
Téměř v každé situaci může člověk za chováním druhých lidí hledat buď dobrý, nebo špatný motiv. Způsob, jakým si tyto motivy vyložíte, má zásadní vliv na to, jak budete reagovat.
Naše kultura
Dnešní doba je přesycena negativními soudy. Opozice obviňuje vládu ze zlých motivů pro všechno, co dělá, a vládní strany jim to stejnou měrou oplácejí. Zábavní průmysl se vyžívá v zesměšňování chyb slavných. Veřejný prostor je plný cynismu, ironie, vulgarit, a všechno to je dnes ještě zesíleno rozmachem všudypřítomných internetových sociálních sítí. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak bezmyšlenkovitě takové jednání přejímáme a jak to otravuje naše vztahy s jinými lidmi.
Když jsem četl o židovském nápadu vymýšlet si lepší motivy pro jednání druhých lidí, zdálo se mi to divné. Když však nad tím více přemýšlím, dochází mi, že můj nelaskavý odhad situace často není o nic věrohodnější než jiné scénáře.
Například manželští psychologové mluví o lidské tendenci k převaze buď pozitivního, nebo negativního sentimentu. Převahu pozitivního sentimentu můžeme pozorovat u zamilovaných lidí, kteří mají nasazeny tzv. „růžové brýle“, prostě nikdy nevidí na svém partnerovi nic špatného. Opakem je pak stav, kdy se jeden z partnerů snaží třeba věci napravit a druhá strana to může vnímat jako nepřátelskou manipulaci.
Ježíšova interpretace
Jakkoli je myšlenka příznivého soudu moudrá, Ježíšova slova o souzení druhých vycházejí z jiného předpokladu. Když soudíš příznivě, předpokládáš, že člověk je v zásadě dobrý. To je židovský přístup – všechno je v podstatě dobré. Ježíšovo hodnocení lidstva bylo ale méně optimistické. Jeho slova o posuzování vycházejí z vědomí, že váš bližní je hříšník – ovšem, a to pozor – vy také! Pokud prohlašujete, že Bůh odsuzuje druhé, vlastně jej tím vyzýváte, aby odsoudil i vás. Asi cítíte ozvěnu známého verše: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Mt 22,39) Oba jste Bohu vzácní, ale oba jste vinni hříchem.
Ježíšova interpretace tedy spíš než: „Posuzuj příznivě tím, že předpokládáš to dobré,“ zní takto: „Posuzuj milosrdně, protože víš, že i ty jsi hříšník.“
Jindřich Novák, AC KC Český Těšín