Drazí čtenáři,

letošní svátek Letnic připadne na 23. května. Jelikož Apoštolská církev nepatří mezi tzv. liturgické církve, nemáme ani předepsán přesný způsob bohoslužeb a nejsme také povinováni zohlednit veškeré události křesťanské tradice. To nám na jednu stranu dává svobodu a spontánnost v našem duchovním životě, na druhou stranu však nesmíme zapomínat na důležité události dějin spásy. Letnice jsou jednou z nich.

V hebrejské kultuře se jednalo o svátek žní. Slavil se padesát dní po Velikonocích, proto šlo o pohyblivý svátek. Byl jedním ze tří nejdůležitějších izraelských svátků, během kterých se každý Izraelec mužského pohlaví musel ukázat před Hospodinem v Jeruzalémě. To vysvětluje, proč se o Letnicích, které jsou popsány ve Skutcích 2, sešlo v hlavním městě tolik lidí.

Jelikož se novozákonní události naplňovaly ve schématu starozákonních svátků, byl Pán Ježíš ukřižován o Velikonocích a Duch svatý sestoupil o Letnicích. Kdybychom podrobně zkoumali všechny izraelské svátky, na každém bychom mohli nalézt nějaké aspekty Nové smlouvy.

Křesťané tedy spojují Letnice se sesláním Ducha svatého. Spolu s Kristovým ukřižováním a vzkříšením jde o nejdůležitější události dějin spásy. Letnice ale nesmíme chápat odděleně od velikonočních událostí; jsou jejich zakončením a vyvrcholením. Seslání Ducha svatého na svět je důsledkem toho, že Pán Ježíš vstal z mrtvých, vystoupil k Otci a posadil se po pravici jeho trůnu (byl oslaven). Přesto je Letnicím věnována řada samostatných starozákonních proroctví a předobrazů. Podívejme se alespoň na některé.

Během putování Izraelců pouští se stala jedna zvláštní událost. Lid ustavičně reptal a všemožně projevoval nespokojenost, proto Hospodin dovolil Mojžíšovi, aby ustanovil sedmdesát starších, kteří břemeno vůdcovství ponesou s ním. V jeden den se shromáždili na určitém místě a spočinul na nich Boží Duch. Ve skutečnosti ale dva z nich chyběli, měli zrovna něco na práci v táboře. Přesto Boží duch sestoupil i na ně a oni začali prorokovat. O tom se dozvěděl Jozue, tehdy mladý muž, a okamžitě vyjádřil před Mojžíšem nespokojenost. Odehrál se následující dialog: „Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: ‚Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!‘ Ale Mojžíš mu řekl: ‚Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!‘“ (Nu 11,28–29)

Mojžíš zde vyjádřil touhu, aby všichni Izraelci byli naplněni Duchem Božím. To se naplnilo právě o Letnicích. Pochopitelně tehdy nešlo úplně o všechny, ale je podstatné, že Duch Boží byl seslán a byl k dispozici všem, kteří uvěří.

Další zmínky nalezneme porůznu rozesety v prorockých knihách. Popisují dobu, kdy bude Duch vylit na každé tělo. Jde o texty jako např. Iz 32,15; 44,3; Ez 11,19; 36,26–27 a další. Nejčastěji je ovšem citováno Jóelovo proroctví: „Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění. Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha.“ (Jl 3,1–2)

Právě na toto proroctví se v den Letnic odvolával apoštol Petr a dokazoval, že se zrovna naplnilo. Můžeme tedy vidět, že seslání Ducha svatého bylo součástí Božího plánu. Zbožní Izraelité spojovali příchod Mesiáše s věkem Ducha. Nedokázali si sice představit, že součástí tohoto zaslíbení budou i pohané, ale věk Ducha byl známým pojmem. To je důležité si připomenout, abychom věděli, v jaké době žijeme.

Křesťané někdy dělají chybu, když Letnice vytěsňují ze života do stránek historie a teologie.

Křesťané někdy dělají chybu, když Letnice vytěsňují ze života do stránek historie a teologie. Teoreticky věří, že k události došlo, ale praktické, každodenní aspekty této události již chybí. Abychom nebyli nespravedliví, toto téma se týká i nás, kteří se nazýváme letničními křesťany. Letnice jsou totiž jak svátkem, tak i trvalou zkušeností.

Znaky „věku Ducha“

Jaké znaky má tedy „věk Ducha“? Prvotním znamením bylo mluvení (modlitba) v cizích jazycích. Letniční křesťané věří, že znamením křtu v Duchu svatém je právě toto mluvení v cizích jazycích. Dále to jsou nadpřirozená znamení (Mk 16,17n) a různé duchovní dary (např. 1K 12. kap.). Všechna tato znamení i dary se s různou intenzitou vyskytovaly a stále vyskytují v životě a službě novodobé letniční církve (která se začíná objevovat počátkem 20. století). Jsou důležité pro šíření evangelia, budování církve i osobní duchovní růst.

Bylo by ale chybou, pokud bychom „věk Ducha“ definovali pouze těmito projevy. Ve shodě se starozákonními proroctvími má Duch svatý proměnit srdce člověka, když Bůh vloží do nitra člověka svůj zákon (Jr 31,33). Jistě ne náhodou pozdější Izrael Letnice spojoval se svátkem vydání Tóry na hoře Sinaj. Pokud Duch svatý nemá vliv na myšlení, chování a jednání křesťanů, přicházejí o to nejpodstatnější.

Klíčovým novozákonním textem k tomuto aspektu Letnic je Pavlova zmínka o „ovoci Ducha“ v listu Galatským 5,22–23. Tento motiv prochází všemi Pavlovými listy, ať již mluví o „vedení Duchem“ (Ř 8,14), „obnově mysli“ (Ř 12,2), „svlečením starého člověka a oblečením nového“ (Ko 3,9–10), „obřízce srdce“ (Ko 2,11) a dalších tématech. Ve všech případech je skrze různé obrazy popisována změna života skrze moc Ducha svatého. Ve stejném duchu píší i další autoři Nového zákona. Například Petr nabádá věřící, aby se „zdržovali tělesných žádostí, které vedou boj proti duši“ (1 Pt 2,11). Vždy jde o jedno a totéž: praktické naplnění skutečnosti, že žijeme v éře Ducha. Duchu máme cele podmanit své životy.

Největší výzvou pro církev je udržet si veškeré aspekty Letnic po celou svou historii. V průběhu dějin vidíme, jak duchovní dary rychle ze života církve mizely, stejně jako i „vychladla láska mnohých“. V tomto zápase stojí i současné letniční hnutí, a tedy i naše denominace. Jde o to, jak si udržet vysoký duchovní standard vytyčený prvními křesťanskými Letnicemi. A právě zde přichází ke slovu modlitba.

První církev se hodně modlila. Modlili se společně při každém svém setkání, a ještě horlivěji se modlili, když vnímali nebezpečí, že by šíření evangelia mělo být zastaveno (Sk 4,23n). Dá se říct, že letniční odkaz žárlivě střežili prostřednictvím ustavičné modlitby. Proto i dnes, chceme-li obnovit (a udržet) odkaz Letnic, musíme se modlit. Modlitba provázela církev na jejím počátku, a ještě více ji musí provázet na konci dějin. Jen tak zůstanou Letnice živou realitou, a nikoli pouhou každoroční připomínkou.

„Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám.“ (1Pt 4,7)