Když jsem v roce 2000 potkal Boha, panovala mezi křesťany atmosféra, že kdo nechce být pastor nebo jiný služebník, něco s ním není v pořádku. Velmi často jsme si sdíleli, kdo a co prožil s Bohem, s kým se kdo modlil. Mladí měli touhu po duchovních věcech. Kdo dostal příležitost, šel za minimální mzdu pracovat do církve. Pamatuji si, když jsem získal místo asistenta, zkoumavé pohledy některých, jak jsem to asi udělal… Tyto pohledy dnes nejsou. Mezi mladými už nepanuje touha pracovat v církvi, a dokonce někdy ani být v ní jakkoliv zapojený. Atmosféra v církvi se změnila, atraktivnost povolání a služby už rozhodně není taková jako dříve. Nemluvíme s nadšením o službě a my pastoři nemluvíme tak nadšeně o Božím povolání, jak jsem to zažil ve svém mládí. Jak tento fenomén zvrátit je na jiný článek, já chci přinést naději, že mladí jsou v určitém ohledu pořád stejní.
Do našeho sboru přišla Lucie. Přišla na bohoslužbu, ochutnala kávu v naší kavárně (pracovala předtím jako baristka), zjišťovala, jaké další aktivity nabízíme. Dávala nám mnoho otázek, ale jedna se stále opakovala. Najdu si zde nové přátele? Budou mít o mě místní lidé zájem? Stejné otázky má i Pavel, který k nám začal chodit, a předtím je měla Markéta.
Mladí lidé jsou stále stejní. Chtějí mít přátele, chtějí být přijímáni, chtějí žít pro Boha.
Mladí lidé však používají k dosažení stejných cílů rozdílné cestičky. Pojďme se podívat, jak taková cesta k přátelům, ocenění i Bohu dnes může vypadat a co může být překážkami, které společně musíme překonávat.
Budeme se v našem článku bavit nejvíce o tzv. generaci Z neboli IGen, což jsou lidé narození po roce 1996. Nejlépe o nich mluví a píše Jason Dorsey, vedoucí projektu Generational Kinetics, ve kterém studují chování různých generací, a speciálně těch nastupujících. Pro stručné představení[1], jde o mladé lidi, kteří nepamatují svět bez internetu, od narození drží technologické hračky v ruce a vstoupili do rozmanitého, globalizovaného světa. Vše, na co se odmala dívají, je celosvětově propojené. Díky tomu mohou mít blíž k vrstevníkovi z Indie než k vlastním prarodičům.[2] Vztah k současným etickým otázkám (např. k LGBTQ komunitě) čerpají nejvíce z hudebních klipů a seriálů pro mladistvé[3], kde je jim současné pojetí etiky představeno jako něco dlouho normálního. Anglická organizace Youthscape[4] dokresluje myšlení mladých křesťanů a tvrdí, že 92 % má obavu o budoucnost planety a 84 % z nich si přeje, aby se církev zabývala její záchranou. Stručně shrnuto, všeobjímající rozmanitost bez jasných hranic, všudypřítomné technologie s velkým vlivem na vytváření základních postojů a narůstající obava o budoucnost jsou součástí každodenní cesty mladého člověka. Pokud se těmto tématům nevěnujeme, nebo jsme naopak příliš radikální a nevedeme diskusi, mladí si velmi rychle osvojí přesvědčení, že tato církev není pro ně (a hlavně nám to ani neřeknou, pouze se mentálně odpojí). Velmi ocení naši zranitelnost, když ukážeme, že nejsme dokonalí, to ve svých sítích nenajdou.
Není však pochyb, že i současní mladí lidé mají stále zájem o Boha, o víru a duchovní hodnoty. V průběhu roku mi volal 23letý Honza, že chce sloužit Bohu a neví, co má dělat. Je velmi obdarovaný, poslouchá kázání a semináře od nejlepších kazatelů na světě, poslouchá písně od předních světových křesťanských kapel. Má nejlepší předpoklady být skvělou součástí jakéhokoliv týmu v místní církvi. Zde se však děje pro mě opakující se scénář: přestože mají mladí přístup k moudrosti celého světa, často nevědí, jak ji použít, k čemu se přiklonit, jak cokoliv začít. V jejich mysli existuje rozmanitost bez hranic a neustálé rozptýlení kvůli blízkosti mobilního telefonu.[5] Realita mnoha možností přináší rozhodovací paralýzu a zde nastupuje příležitost nás zkušenějších, kteří nesledujeme dění v celém světě, ale umíme se rychleji zorientovat a rozhodovat.
David Kinamman přichází s reakcí na dnešní nerozhodnost a v knize Faith for exiles[6] zdůrazňuje potřebu opravdového učednictví a smysluplných vztahů pro GenZ. S Honzou jsme diskutovali o všech možnostech a dohodli jsme se, že se nejdříve nezávazně zapojí a bude pomáhat na více místech. Je pro něho také důležité mít časově ohraničené zapojení, bojí se dlouhodobých závazků. Poté se rozhodl do jedné služby zapojit více, ale opět jsme se dohodli na roční zkušenosti, kterou následně budeme hodnotit. (66 % GenZ vyžaduje pravidelné hodnocení min. 1x za 6 týdnů.[7])
Ze všech předchozích podnětů, kdy jsme si stručně definovali cestu, po které kráčejí mladí lidé, se chci více podívat na dva uvedené elementy, které mladí lidé potřebují pro to, aby milovali místní církev a rozvíjeli v ní svůj potenciál.
Smysluplné vztahy
Většina mladých lidí prožívá své vztahy nejvíce skrze sociální sítě Instagram a TikTok. Mají zde 100–3 000 přátel, které sledují, vědí, co snídají, obědvají, na co se dívají, co si myslí. Další hodiny denně sledují, jak tzv. influenceři zpívají písně (nebo pouze otevírají pusu), skáčou přes švihadlo, přes aplikace si mění barvu vlasů, komentují a hodnotí jiné influencery nebo komentují hraní her. Při tom všem doufají, že je někdo ocení srdíčkem za sdílení jejich vlastní fotky nebo videa, ideálně podpořených nějakým moudrem. Po takovém sledování je člověk sociálně velmi unavený, má pocit, že už dnes trávil čas s mnoha přáteli (a to může být třeba 9 hodin ráno). Když potom dochází ke skutečným interakcím ve škole nebo v kroužku, je stále obtížnější mít skutečné přátele. Je jednodušší se s lidmi zase dívat na další video či výkon nějakého influencera.
Přesto mladí vnímají potřebu opravdových vztahů, ale ne vždy je umí sami vytvořit. Je naší příležitostí vytvářet prostor pro opravdová přátelství, zážitky, které ovšem nebudou negovat a kritizovat svět mladých. Jejich malá frustrační tolerance (schopnost čelit nepohodlí a kritice) může velmi často vést k neochotě trávit čas s těmi, kdo brojí proti jejich světu. Jako dospělí bychom si přáli, aby mladí odložili technologie během různých aktivit. Pominu-li, že problém odložit telefon má stále více rodičů a dospělých obecně, je velmi důležité vytvořit respektující prostředí, kde se spolu cítíme dobře. Na setkání našeho dorostu jsou běžné momenty, kdy všichni „visí“ na telefonu, následně však naskočí do programu, modlí se, hrají deskové hry či hrají na babu a na „schovku“ stejně spontánně jako předchozí generace.
Mladí lidé se určitě rádi zapojí i do různých týmů v církvi, ale potřebují vnímat opravdový zájem. Nechtějí být něčím projektem, úkolem, nástrojem ke splnění cíle. Chtějí vnímat, že jsou důležití, že si jich vážíme a že mohou něco dokázat. Rádi přijmou i větší zodpovědnost, potřebují však, abychom je na té cestě provázeli a pomohli jim více, než bychom předpokládali. Rádi vedou diskuse o současných tématech, ale nesou špatně radikální přesvědčení bez citlivé diskuse a vysvětlování. Sami často nemají svůj názor podložený, vnímají svět především pocitově.
Výše jsme také zmínili potřebu častější zpětné vazby. Proč? Cesta, po které kráčejí k přátelům, k přijetí i k Bohu je kvůli technologiím lemována neustálým hodnocením. Palce, srdíčka, komentáře, každá fotka i názor dostává svoje ohodnocení. Jednoduché to nemá ani obyčejné jídlo, takový nic netušící kebab nebo lasagne, které si mladí dnes dají v restauraci, ihned dostávají svůj rating (např. na google maps). Naše mlčení poté, co vykonají nějakou aktivitu, si mohou vyložit jako zklamání nebo nesouhlas.[8] Je proto důležité umět ocenit, poděkovat, napsat SMS[9]. A je velmi, velmi důležité se učit dávat zpětnou vazbu zdravě, pokud se něco nepovedlo. To by vydalo na samostatný článek.
Církev má velkou příležitost vytvářet smysluplné vztahy pro děti, dorost, mládež, ale i mladé dospělé. Jeffrey Arnett ve své knize Vynořující se dospělost mluví o opožděném dospívání, na které můžeme reagovat pomocí organizovat mladým dospělým aktivity stejně jako mládeži. Tohoto trendu jsme si všimli již v roce 2015 na cestě po Anglii, kde se na organizování aktivit pro mladé dospělé kladl stejný důraz jako na organizaci aktivit pro mládež.
Opravdové učednictví
Pokud nám fungují pravidelné aktivity pro mladé, další důležitou zkušeností je biblické učednictví. Učednictví je slovo, které se poslední roky skloňuje v mnoha církvích a mnoha zemích. Náš zmíněný život v rozmanitosti bez jasných hranic a v blízkosti všudypřítomných technologií je potřeba lépe směřovat, je potřeba umět rozpoznávat, co je důležité v reálném světě. Někdy se dostaneme i k řešení naprosto základních témat života.
Podíváte-li se na některé současné influencery, můžete být udiveni, jak jednoduchá poselství přinášejí. Opět si potřebujeme uvědomit, že sledujeme-li 3–5 hodin denně obsah názorů různých přátel či influencerů na desítky témat, náš mozek to není schopen zpracovat. Jednou za mnou přišel kluk z mládeže s otázkou, zda je pravda, že člověku narostou za život vlasy dlouhé, jako je vzdálenost z Prahy do Pardubic, tj. 125 km?[10] Nepřemýšlí nad tím, slyšel to a uvěřil tomu. Podobných polopravd, nepravd, či dokonce lží vyslechnou za týden obrovské množství. Navigace v množství užitečných a zbytečných informací nebo názorů druhých je velice potřebná.
Jednoduchá definice učednictví: chápeme ho jako rozhodnutí být víc jako Ježíš. Svůj život proměňujeme do myšlení a skutků Ježíše Krista a připojujeme se k jeho misi sdílením víry.
Mladí hledají vzory, od kterých se mohou učit, chtějí bezpečně sdílet svoje emoce, zakoušet Ježíše, porozumět vlastnímu životu, prožívat smysluplné vztahy, a tím se stát učedníky Ježíše, ke kterému povedou lidi okolo sebe. Hledají, k čemu je Bůh volá, a udělají pro to všechno, využijí, co se naučili, když jim k tomu poskytneme vhodné podmínky. My už víme, že mladí mají sice přístup k veškerému vědění a že umí najít nejlepší kázání či semináře na internetu, ale víme také, že jsou tímto výběrem paralyzováni.
V této fázi můžeme spojit silné stránky generací. Každého z nás to něco stojí, my starší potřebujeme překonat takt, že některým tématům opravdu nerozumíme a potřebujeme více naslouchat. Mladší potřebují mít trpělivost, když si vedoucí nebude chtít hned nainstalovat Slack, Trello, Miro a podobné současné pracovní nástroje. Vzájemný respekt, sdílení zkušeností a propojení v modlitbě nám může pomoci.
V učednictví vidím pár jednoduchých otázek: Jak k tobě Bůh mluví? Co tě oslovuje v Bibli? S kým to budeš tento týden (měsíc) sdílet? Jako jsou technologie, sociální sítě či seriály každodenní záležitostí, tak potřebujeme i učednictví a Krista prožívat v pravidelnosti. Ta je i pro mě osobně nejtěžším momentem a nejvíc s ní zápasím. Pravidelnost, která dá víře tu potřebnou prioritu, pravidelnost, která umožní, že nás Ježíš vede, učí a my to předáváme dál. Neseme ji v srdci, v mysli, je součástí našeho kalendáře. Ve chvíli, kdy mladí lidé zakusí živou víru, získají přehled na své vlastní životní cestě, o to více se zamilují do společenství, kde se nacházejí. Neumí chodit do církve, protože by se to mělo, protože to dělali rodiče. Potřebují v tom vidět smysl, potřebují vnímat přijetí a potřebují Krista zažívat.
Závěr
Vnímání světa bez jasných hranic a všudypřítomné technologie nejsou pro nás nutně nepřátelé. Mohou být i přínosem za předpokladu, že je budeme umět správně využít. Mladí lidé umí velmi rychle nasát a zprocesovat obrovský objem současných informací. Pokud se u nás cítí bezpečně, prožívají přátelství a zakoušejí Krista, pomohou nám s dobrým využitím technologií pro potřeby církve.
Trend, kterého si všímám a obávám, je, že když mladí lidé nevnímají dané společenství jako pro sebe přínosné nebo se jen momentálně „necítí“, prostě odejdou – ze služby i sboru. Pro svou malou frustrační toleranci nechtějí nic řešit, konflikty jim přijdou nad jejich síly a preferují jednoduchá řešení. Někteří již možná dostali SMS tohoto nebo podobného znění: „Ahoj, dnes nepřijdu na setkání, vlastně já v té službě končím.“ Další najednou pošlou email, že ukončují členství. Důraz na momentální prožívání je velmi silný, a protože napsat zprávu je jednoduché a úlevné, budeme se s tím setkávat častěji. Ani s tím by nemusel být takový problém, kdyby mladí přecházeli do jiných služeb nebo sborů, kdyby svůj život zodpovědně vedli tam, kde svou víru upevní a rozvinou. V takových momentech je třeba zachovat klid a snažit se vždy setkat a mluvit osobně, zjistit, co se děje.
Vraťme se na začátek. Mladí lidé jsou stále stejní. Chtějí mít přátele, chtějí být přijímáni, chtějí žít pro Boha. Na tom se nic nemění, jen cesty, po kterých chodí, to, jak uvažují a vyhodnocují podněty, které jim dáváme, je odlišné. Na nás je vrátit službě v církvi a postavení pastora přitažlivost, hodnotu, krásu. Mluvit o nich s nadšením, a hlavně je tak opravdu prožívat.
Buďme aktivní, vytvářejme smysluplné vztahy a rozvíjejme opravdové učednictví. Naslouchejme si a sdílejme své životy a zkušenosti, ideálně nad dobrou kávou a jídlem. (POZOR – které si nejprve vyfotíme a poté ohodnotíme :)).
[1] https://mplt.apostolskacirkev.cz/jak-oslovit-generaci-z/
[2] https://www.youtube.com/watch?v=4f16o9Q0XGE, What do we know about the generation after millennials? Jason Dorsey | TEDxHouston
[3] Např. Sex education, Generation a mnohé další z produkce Netflix a HBOgo; Seznam všech seriálů věnující se LGBTQ tématu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Televizní_seriály_s_LGBT_tématem
[4] Youthscape je anglická křesťanská organizace, která se zabývá průzkumy v oblasti chování a myšlení mladých křesťanů.
[5] 72 % IGen generace v průzkumu Samsung v roce 2021 uvedlo, že tráví u mobilu více času, než by si sami přáli.
[6] Sedmiletá studie generace Z na téma Kdy zůstávají mladí lidé v církvi a v Kristu
[7] State of GenZ 2018, research on GenZ as employees
[8] Můžete při takovém momentu uslyšet „zobrazeno“. Výraz popisuje situaci, kdy někomu napíšete zprávu a ukáže se vám, že ji člověk přečetl, ale nereaguje. Je tzv. zobrazena. Výraz se přesouvá do běžné mluvy, kdy člověk nedostatečně rychle reaguje na něco, co ten druhý očekává.
[9] Příklad typické SMS: „Díky, že jste dnes přišli, rád jsem vás viděl. Oceňuji Marka, že… Všiml jsem si Elišky, že… Těším se na další setkání.“ A ideálně nějaký emotikon :).
[10] Reálná rychlost růstu vlasů je 1cm/měsíc, což je metr dvacet za deset let, tedy při délce života 80 let je to necelých deset metrů.
Martin Penc, pastor sboru AC Kolín