(z kázání Kameela Majdali na květnové pastorálce)

Čtvrteční večer (18. 5. 2023) patřil bratrovi Kameelu Majdali. Název jeho promluvy byl „Korunovace a pomazání Duchem svatým“, a bylo to vskutku neobvyklé kázání. K tomu, aby objasnil biblické principy pomazání Duchem svatým a chození v jeho moci, použil Kameel obrazy ze života britské monarchie. Loni a letos se totiž ve Velké Británii uskutečnily tři významné události: Nejdříve to byla oslava sedmdesáti let královny Alžběty II. na trůně, tři měsíce na to byl její pohřeb a pár dnů před pastorálkou (konkrétně 6. května) byla korunovace nového krále Karla III. Kameel zdůraznil, že nikdo nedokáže dělat oslavy tak jako Angličané.

K tomu, aby objasnil biblické principy pomazání Duchem svatým a chození v jeho moci, použil Kameel obrazy ze života britské monarchie.

Korunovace je ceremonie, kdy je korunován král a odehrává se v křesťanském chrámu. Ve Velké Británii se tato událost odehrává posledních 1000 let na stále stejném místě – v nejvýznamnější katedrále v zemi ve Westminsterském opatství – a vedou ji nejvýše postavení kněží. Karel III. je v pořadí již čtyřicátý král, který zde byl korunován. Bratr Kameel mluvil o tom, že na tomto místě byl se svým kamarádem letos v březnu a dvě hodiny se tam modlili v Duchu svatém. Sice tam bylo plno turistů, ale to nepředstavovalo žádný problém, jelikož se jedná o církevní místo. Samotná korunovace je plně křesťanská událost (nemá žádné sekulární prvky) a Kameel podotkl, že pokud milujeme Bibli a Ducha svatého, korunovace by se nám líbila.

Prvním podobným obřadem v Bibli je uvedení Árona do úřadu velekněze, když byl Izrael na poušti za časů Mojžíše. Poté čteme o pomazání králů (Saul, David, Šalomoun…), na něž byl vylit olej. Podobné je to i u proroků a kněží.

Jak už jsem poznamenal, použít v kázání obrazy britské monarchie není v našich končinách moc obvyklé, protože tyto věci chápeme jako výsostně politické a neduchovní záležitosti, nicméně Kameel se snažil ukázat, jak moc se v tomto úsudku mýlíme. I když není rodilým Britem, poukázal na obrovský prospěch, který právě Anglie celé civilizaci přinesla. Zmínil Bibli krále Jakuba, reformaci, misionáře, dvě průmyslové revoluce, mnoho vynálezů i anglický jazyk, který používají mnozí lidé jako svůj druhý jazyk. (Pozn. autora článku: Nezapomeňme rovněž na množství významných členů anglikánské církve, jejichž díla dodnes povzbuzují zástupy lidí hledajících Krista. Za všechny zmiňme tři velice známé i v českém prostředí – C. S. Lewis, John Stott a N. T. Wright.) Britská monarchie existuje proto, aby naplňovala slib zachovávat Boží zákony i pravé vyznání evangelia, a účelem britské vlády je, aby podporovala krále v tomto úsilí.

Trvalo by dlouho, kdybych měl popisovat celý průběh korunovace anglického krále Karla III. Samotný obřad trval dvě hodiny a možná jste jej také sledovali. I bratr Kameel hovořil pouze o několika klíčových momentech, nicméně celý obřad byl přesně podle Bible. Během obřadu jsme měli možnost vidět mnoho honosných šperků v hodnotě miliard liber, ale bylo tam zdůrazněno, že to není to nejcennější. Kněz předložil králi dar, Boží slovo, a při tom pronesl: „Toto je ta nejcennější věc, která na světě existuje.“ O tom, že Boží slovo je lepší než zlato, se můžeme dočíst nejen v Žalmu 19.

Nejposvátnější moment ceremonie byl paradoxně ten nejsoukromější a bylo to samozřejmě samotné pomazání krále olejem z Jeruzaléma. Král byl v daný okamžik obestaven paravánem. Kameel hovořil o tom, že královna Alžběta II. říkávala, že pomazání olejem ve Westminsterském opatství byl nejdůležitější moment jejího života. To je samozřejmě výtečný obraz samotného pomazání Božím Duchem – pokud jej ve svém životě zakusíte, stane se nejdůležitějším okamžikem vašeho života.

Britskou hymnou je píseň „Bože, ochraňuj krále (královnu)“ a je tím vyjádřena paradoxní realita – čím více máte moci, tím víc zranitelnými se stáváte. Čím významnější jste, tím větším jste cílem. Dějiny jsou plné zavražděných králů. Král potřebuje více Boží ochrany než průměrný poddaný. Pomazání tedy přináší ochranu, a nejen to. Kameel zmínil biblický příběh pomazání krále Šalomouna u pramenů řeky Gíchon, což byl jediný zdroj vody pro Jeruzalém. Adoniáš tehdy prováděl své konspirace vskrytu, ale Šalomoun byl pomazán veřejně. Kromě důrazu na veřejnost daného aktu se můžeme dočíst i o radosti, kterou to přinášelo. Lidé zpívali, tancovali a hráli na nástroje. Nejlepším vzorem je David, nicméně během britské korunovace byl kladen důraz i na tento aspekt. Pokud chceme přivést Izrael k závisti, musí být naše radost vidět, musíme se radovat víc než jen říkat „Haleluja“. Musíme mít v Ježíši víc radosti než Izrael v Mojžíši.

Korunovace anglického krále je rovněž jakousi zkouškou, jak by mohla vypadat největší korunovace ze všech. Prorocká znamení toho, že se Král králů a Pán pánů vrací zpět, jsou vidět všude kolem. Ale než tento okamžik nastane, zdůrazňoval bratr Kameel, pomazání Ducha svatého je pro celou církev. Ježíš Mesiáš je pomazaným mezi pomazanými. Je pomazaným prorokem, jako byl Mojžíš, pomazaným knězem jako Melchisedek a pomazaným králem jako David. Pokud následujeme Ježíše, pokud jsme křesťany, jsme vlastně takovým malým Kristem, takovými malými pomazanými.

Korunovace anglického krále je jakousi zkouškou, jak by mohla vypadat největší korunovace ze všech.

Ježíš přišel, aby nám dal život v plnosti. On je ten pomazaný a On sdílí své pomazání se svými následovníky. Pamatujme na to, že pomazaný znamená být oddělený pro Boží posvátnou službu. Úplně všechno, co děláme, by mělo být v pomazání – i během umývání nádobí, přebalování dítěte nebo při venčení psa. Při té příležitosti Kameel četl slova: „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1Pt 2,9) Duch svatý nám provede transfuzi krve – změní červenou na modrou, královskou.

Kameel mluvil rovněž o chození po královských cestách a zmínil královnu Alžbětu II., která byla v tom dobrým příkladem. Měla by se stát vzorem pro každého Božího služebníka. Častokrát se pro vyučování vedoucích používají příklady ze světa byznysu, nicméně takové obrazy jsou zaměřeny na výkon a peníze. V tomto prostředí jsou ovce spíše dohola oholeny, než aby o ně bylo pečováno. Bůh nám dal pomazání k tomu, abychom vedli stádo jako služebníci. Když nastávající král Karel vešel do opatství, uslyšel tato slova: „Jako děti Božího království tě vítáme ve jménu Krále králů.“ Karel na to odpověděl: „V jeho jménu a podle jeho příkladu nepřicházím, aby mi bylo slouženo, ale abych sloužil.“ Je třeba si vážit pomazání jak ve svém vlastním životě, tak v životě ostatních lidí. Na toto téma byl odborníkem David. Respektoval pomazání, které bylo na Saulovi, i když byl vůči Davidovi nespravedlivý. 

Zvláštností života královny Alžběty II. bylo rovněž to, že nikdo nevěděl, jaké má názory na politiku. Jejím úkolem bylo reprezentovat všechny lidi jejího království, nejen určitou politickou skupinu.

Své kázání ukončil bratr Kameel sdělením, že žijeme v duchovně intenzivních časech, což je dáno tím, že se vrací Král králů a Pán pánů. Pro život v takové době potřebujeme Boží zmocnění, a to je nám dostupné právě skrze pomazání Duchem svatým.

P. S. autora článku

Když bratr Kameel hovořil, vybavil se mi zmíněný nedávný pohřeb královny Alžběty II., který jsem se zájmem sledoval v televizi. V našich kruzích jsou pohřby často brány jako příležitost k evangelizaci smutečních hostů a kazatelé se pečlivě připravují, aby nezapomněli na nic, co považují za nezbytně nutné ke spasení člověka. Občas jsem si ale všiml, že při této snaze nezazní biblická sdělení, která jsou určena právě k této příležitosti – jako je zejména vyslovení naděje na vzkříšení, která je zapsaná třeba v knize Job: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.“ (J 19,25–27) Pokud jste obřad sledovali jako já, popřípadě jej zhlédnete ze záznamu, jistě mi dáte za pravdu, že tam zaznělo vše, co by na podobných obřadech zaznít mělo – čisté evangelium bez příměsi nebiblických teorií – a při tom si uvědomme, že pohřeb královny Alžběty II. sledovaly miliony lidí na celém světě. Není to úžasné?