Recenze na knihu

Přiznám se, že křesťanské knihy o zázracích nejsou úplně můj šálek čaje. Ne snad proto, že bych o zázracích pochyboval, sám jsem v dětství prožil nadpřirozené uzdravení, jak píšu v dalším příspěvku v tomto čísle. Spíše je to tím, že o těchto zázracích často slýchávám „zpovzdálí“, a nemám tudíž k nim takovou vazbu a vztah. Zázraky jsou mnohdy spojené s učeními hnutí víry, které mi nejsou blízké. Nemám tak přirozený zájem je vyhledávat a zabývat se jimi. 

Když jsem byl vyzván, abych si přečetl knihu Zázraky dnes od Keenera, byla to pro mě výzva. Craig S. Keener je velmi široce uznávaný odborník. Jeho Komentář k dobovému pozadí Nového zákona je mým věrným pomocníkem při studiu a při přípravě kázání (a věřím, že nejen pro mě). Také kniha Nemít strach z antikrista, jejímž spoluautorem Keener je, se mi velmi líbila. I když Zázraky dnes psal mnohem osobnějším stylem, jeho poctivost a zápal pro věc jsou velmi přesvědčivé. 

Autor už dříve o zázracích publikoval velmi obsáhlou odbornou knihu Miracles. Získala několik ocenění i ohlas v akademickém prostředí (dokonce i mezi skeptiky). Kniha Zázraky dnes shrnuje hlavní důrazy jeho předešlého díla. Je spíše takovou ochutnávkou, i když 372 stran je taky dost. §§§ Jak říká sám Keener: „Tato kniha je o realitě zázraků spíš než o teologii toho, proč nebo jak se zázraky dějí či nedějí. To neznamená, že tyto otázky nejsou důležité, ale někdy je těžší na ně odpovídat.“ (str. 20)

Každý z nás vyhodnocuje svědectví o zázracích na základě svých vlastních předpokladů. Zázrak vlastně ani nedokazuje Boží existenci. Farao přece nepřestal pronásledovat Izraelce při přírodním zásahu v rákosovém moři. Víra v náhodný vznik života (bez zásahu Boha) mnohonásobně přesahuje víru v biblické zázraky. Každý má ohledně zázraků jiná očekávání. Kdo je přesvědčen, že se zázraky dějí všude a často, bude i maličkost vnímat jako zázrak. Oproti tomu skeptika přesvědčí máloco. Ostatně ani v Ježíše lidé nevěřili přes všechny divy, které dělal. Sám autor, když byl ještě ateistou, byl velkým skeptikem. V některých kapitolách se věnuje námitkám a důvodům, proč lidé nevěří zázrakům.

Autor se dále snaží vyvrátit mýtus, že se věda a víra navzájem vylučují, a uvádí vědce, kteří si myslí totéž. „Ve vztahu mezi vědou a zázraky striktně vzato nejde o vědecká data, ale o filozofii vědy, tedy o to, co vlastně věda vysvětluje.“ (str. 35) Keener uvádí i úsměvný případ, kdy byla žena uzdravena, ale byl problém ukončit státní dávky na invaliditu, protože byrokracie zázraky prostě nezná. 

Keener mluví o tom, že v každém odvětví hraje důležitou roli svědectví očitých svědků (i těch historických). Když se však začne mluvit o nadpřirozených událostech, jsou mnohá taková svědectví předem odmítnutá, aniž by došlo k objektivnímu zkoumání. I když ne všechna svědectví o zázracích a uzdraveních musí být nutně pravdivá, stále je to obrovské množství očitých svědků, kteří vypovídají v jejich prospěch. Keener mluví o jednom výzkumu, který uvádí celosvětově stovku miliónu svědků zázraků (viz str. 52).

Autor popisuje mnohé zázraky napříč různými křesťanskými denominacemi i mimo ně. Uvádí různá svědectví i mezi jinými náboženstvími. Také zázraky mezi katolíky spojené s jejich katolickou liturgií. Nestaví se k nim negativně. Katolické instituty mají mnohem přísnější pravidla ohledně posuzování zázraků mimo jiné také kvůli skepsi protestantů. Plně souhlasím s Keenerem, který říká: „Pokud by Bůh odpovídal jen na teologicky přesné modlitby, pak by bylo uzdraveno minimum lidí z kteréhokoli teologického tábora.“ (str. 82) A také: „Bůh jedná v dějinách nikoli proto, že jeho lid má stejnou a přesnou teologii. Bůh jedná, stejně jako během Ježíšovy služby v evangeliích, aby projevil soucit těm, kteří ho potřebují, a aby nabídl ochutnávku Kristova Království.“ (str. 65)

V dalších částech knihy následují vyčerpávající série všelijakých srdcervoucích uzdravení snad ze všech oblastí lidského života. Autor uvádí mnohá zázračná uzdravení malých dětí (i miminek), u kterých těžko můžeme mluvit o uzdravení silou vlastní vůle – psychosomaticky. Mnohokrát Bůh zasáhl na pokraji lidských životů, kdy už nebyla žádná naděje. Asi nejdojemnější bylo pro mě svědectví mladého kluka, který zápasil o život svého bratra, který si rozřízl krk při nehodě a umíral v kómatu. Kluk svůj boj o bratra nevzdal, i když ostatní svou naději ztráceli. A Bůh jeho naději nezklamal a nadpřirozeně zasáhl. 

Dále jsou popisována mnoha vzkříšení a také zázraky v přírodě. Autor přispěl vlastními zkušenostmi s uzdravením. Zmiňuje nadpřirozené Boží zaopatření v době svých studií. Bůh také vyslyšel jeho modlitby za nemocné. Na konci knihy je obrovský poznámkový aparát, kde jsou uvedeny zdroje svědectví, odkazy na videa a další studie a na literaturu.

Teologicky Keener ukazuje, že Boží království „už“ působí, ale dosud „ještě ne“ v plnosti. „Zázraky jsou předzvěstí lepší budoucnosti a ukazují nám, na čem Bohu záleží.“ (str. 239) Jsou ochutnávkou toho, co jednou přijde v plnosti. Keener ukazuje, že v Písmu je celkem dost míst, kde je viditelné, že Bůh neuzdravuje vždycky (str. 263–264). A není to tím, že lidé mají nedostatečnou víru. 

Keener ukazuje, že v Písmu je celkem dost míst, kde je viditelné, že Bůh neuzdravuje vždycky.

Při čtení knihy jsem si znovu uvědomil, že Boží jednání není omezené naším chápáním. Nevím proč, ale nějak jsem měl zafixované, že Bůh uzdravuje postupně. Třeba měsíce po modlitbě. Přitom já sám jsem byl jako kluk uzdraven z oční vady okamžitě po modlitbě. Znovu jsem si uvědomil tuto pravdu. 

Na konci knihy autor mluví o uzdraveních, která byla dočasná, protože se nemoc opět vrátila. Greig Keener mluví o svých přátelích, kteří odešli k Pánu v nemoci. Při čtení těchto řádků jsem si uvědomil, jak jsou naše životy krátké a jak záleží na tom, abychom je vydávali pro Boží království. Kniha je k tomu silným impulzem.