„A ty, můj synu, buď silný milostí Krista Ježíše.“ (2Tm 2,1)

Drazí čtenáři Života v Kristu,

v první řadě Vám všem přeji mnoho Božího požehnání do roku, který je před námi. Jako křesťané chceme hledat svou sílu především u Pána. Doba, v níž se nacházíme, vůbec není snadná. Před čtyřmi lety se ve světě objevil covid, na který jsme si sice postupně zvykli, ale jeho škody na společnosti i na jedincích stále sčítáme. K tomu se přidala válka na Ukrajině a s ní i ekonomický propad, jenž žel ovlivňuje i nás. V minulém roce vypukl nový válečný konflikt, a to v Izraeli. I jeho důsledky se dotýkají každého z nás: sledujeme, jak ve světě roste antisemitismus, zároveň si uvědomujeme, jak je důležité, aby v regionu Blízkého východu byl mír. Vítězství Izraeli nepřátelsky nakloněných sil by velmi negativně ovlivnilo celý svět. Jsem vděčný i za naši politickou reprezentaci, která stojí na straně Izraele. 

Potřebujeme duchovní sílu. To je to nejzákladnější poselství citovaného verše. Jako církev i jako jednotlivci potřebujeme hledat sílu u Pána, a to nejen k tomu, abychom ve zdraví vše přežili a zachovali svou víru (to by byl příliš nízký cíl), ale především proto, že Boží moc potřebujeme k naplnění svého poslání zde na zemi. Pojďme se nad otázkami moci a síly trochu zamyslet.

Církev bez duchovní moci nemůže existovat. Když Ježíš posílá své učedníky na jejich první misijní cestu (nejprve dvanáct, pak sedmdesát), zmocňuje je. Doslova říká, že jim dává „pravomoc nad veškerou silou Nepřítele“ (L 10,19). 

Krátce před Ježíšovým nanebevzetím mu učedníci kladou různé otázky. Ježíš ale zaměří jejich pozornost na to, co je opravdu důležité: „Řekl jim: ‚Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci, ale přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země.‘“ (Sk 1,7–8)

Otázka moci je pro existenci církve naprosto klíčová. Potřebujeme ji jak pro obranu, tak i k útoku. Je to téma, které se vine celým Novým zákonem. 

V širším pohledu na otázku moci můžeme zjistit, že jde o pojem důležitý pro celé lidské společenství. Na světě nalezneme minimálně sedm typů moci: 

Nejznámějším typem moci nám bude pravděpodobně fyzická síla. Goliáš byl obávaný bojovník, protože v síle mu nikdo nebyl roven. Fyzicky zdatní jedinci měli v životě vždy výhodu, ale není to jediný typ síly, a proto nikomu nezaručí absolutní převahu. 

Moc představují rovněž peníze a bohatství. Ekonomicky silní jedinci, skupiny a státy disponují nezanedbatelnou silou. Díky penězům snadno dosahují svých cílů, a to čestným i nečestným způsobem. 

Dalším typem moci je poziční moc. Lidé ve vedení mají díky svému postavení možnost mnoho věcí ovlivnit. Jsou to politici, šéfové v práci, vedoucí na různých úrovních a různého typu. Samozřejmě kromě zdravého vlivu mohou snadno svou moc zneužít, což se bohužel často stává. 

Vojenská síla je rovněž příkladem moci ve světě. Izrael je malou zemí, ale má velmi dobrou armádu, která se v minulosti dokázala ubránit i velké přesile. Každý stát ví, že je nutné dávat určitou částku na zbrojení. Někteří lidé si pořizují zbraně, aby se cítili více v bezpečí. 

Úplným protikladem je síla myšlenek. Moudří a vzdělaní lidé mají potenciál ovlivňovat svět, aniž by disponovali finanční či fyzickou silou. Myšlenky mohou být dobré, stejně jako nebezpečné, ale v každém případě jde o významný zdroj moci. 

Pak je zde síla osobnosti. Jsou lidé oplývající silným charismatem, díky kterému mohou uplatňovat svůj vliv. Jsou to například herci a zpěváci, ale také podvodníci a manipulátoři všeho druhu. 

Posledním typem moci je duchovní moc. Církev ve své historii tolikrát selhala, že je zázrak, že zde stále je. Důvodem je Boží moc a ochrana. Duchovní moc je silou, kterou by církev měla znát a používat. Je důležité vědět, že Boží síla nepředstavuje jen jeden typ moci, ale že Bůh si často používá vše výše uvedené. Tomu je třeba rozumět. Například církev by nikdy neměla uplatňovat politickou moc, ale Bůh si používá i vysoce postavené lidi k dosažení svých záměrů. V Bibli je řada příkladů. Podobně je tomu třeba s penězi nebo myšlenkami. 

Církev by nikdy neměla uplatňovat politickou moc, ale Bůh si používá i vysoce postavené lidi k dosažení svých záměrů.

Když Pavel vyučuje o duchovních darech, říká, že jsou „rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech“(1K 12,6). Je nad rámec tohoto článku přesně vymezit, o jaké typy moci jde, ale musíme vědět, že Boží moc disponuje velmi rozmanitými projevy. 

Principem růstu Božího království je, že za tím stojí Boží moc. O tom se velmi dobře přesvědčili izraelité během obnovy chrámu krátce po návratu z babylonského zajetí. Jak z Bible víme, zpočátku nadšená a velmi entuziastická nálada po chvíli vyprchala a obnovné práce byly zastaveny. Nešlo o nějaký projev lenosti či drobné selhání; příčiny se zdály být ryze objektivní. Rozkaz k zastavení stavby přišel přímo od krále, a s tím nebylo radno si zahrávat. Až po intervenci proroků Agea a Zachariáše se práce znovu dala do pohybu a lidem se podařilo chrám za krátkou dobu dostavět. Jedno z klíčových slov, které tehdy zaznělo, bylo toto: „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Za 4,6)

Boží moc potřebujeme všichni. Apoštol Pavel toto slovo směřoval svému mladšímu spolupracovníku Timoteovi v čase, kdy se zdálo, že on sám bude z pozemské služby brzy odvolán. Potřeboval mu předat svou službu a činil tak s maximální pečlivostí. Součástí procesu předávání je i poučení o Boží moci. Bez ní to Timoteus nezvládne, podobně jako i Pavel se ustavičně opíral o Boží moc. Ta se mu dokonce stala natolik životním principem, že se dokázal chlubit svými slabostmi (2K 12,9–10). 

Stejně jako bibličtí apoštolové, i my jsme vystaveni mnoha výzvám a s nimi současně i mnoha slabostem. Slabost však není překážkou, pokud se dovedeme spoléhat na Boha. On s oblibou dosahuje svých cílů skrze slabé lidi. Pamatujme na to během celého roku – ani události ve světě, ani ekonomická situace doma, ani těžkosti osobní, ani nic jiného nemohou zastavit Boží dílo. Ať se děje cokoliv, ať se cítíme jakkoliv, pro Boha nic není překážkou. Hledejme tedy jeho moc.