„David Saulovi řekl: ‚Člověk nesmí klesat na mysli. Tvůj služebník půjde s tím Pelištejcem bojovat.‘“ (1S 17,32)

Drazí čtenáři,

úvodní verš nám otevírá téma, které asi nikomu nebude neznámé. Kdo z nás nikdy nezapochyboval, nebyl malomyslný, neklesal na mysli? Jsou dokonce lidé, kteří představují takový typ osobnosti (jsou stále skleslí), ale příležitostně se malomyslnost může týkat každého z nás. 

Tento stav může snadno nastat po sérii drobných neúspěchů, stejně jako po jednorázovém selhání. Znají jej lidé, kteří jsou delší dobu bez práce, podobně jako dlouhodobě nemocní. Může souviset s nějakou celospolečenskou situací (například covid a s ním spojená různá opatření), s nespokojeností v zaměstnání nebo v manželství. Na naši náladu má určitý vliv i počasí nebo hormony. Pojďme téma malomyslnosti trochu poodkrýt. 

Termín „malomyslnost“ má základ ve dvou slovech: „malý“ a „mysl“. Hebrejský výraz v Ex 6,9, který se překládá jako malomyslnost, případně úzkost, doslova znamená krátký duch. Tedy duch, který je tak plný starostí a obav, že stěží pojme cokoli jiného. Internetový slovník pak termín „malomyslný“ definuje jako „postrádající duševní síly, odvahy, víry v život, skleslý na mysli, sklíčený, nešťastný“. Další synonyma, používaná v mimobiblickém prostředí, jsou například deprese, těžkomyslnost, melancholičnost a podobně. 

Když se vrátíme k příběhu o Davidovi a Goliášovi, vidíme situaci, kdy se malomyslnost stala dlouhodobým rysem společnosti. Izraelité, vedeni králem Saulem, se nacházeli ve válečném stavu s Pelištejci. Ti tehdy nasadili soubojového zápasníka z rodu obrů, na kterého si nikdo netroufl. Pravidlo znělo „jeden na jednoho“ – celá strana zvítězí nebo utrpí porážku podle toho, jak dopadne její kandidát. Izraelci věděli, že na Goliáše nikdo nemá, a Pelištejci věděli, že Izraelci to vědí. Tak se jim čtyřicet dní posmívali, provokovali je, a dokonce zlořečili Hospodinu. Výsledek byl, že Saulovi vojáci naprosto zmalomyslněli, propadali panice a při každé takové „přehlídce“ utíkali z bojiště, zatímco Pelištejci si je vychutnávali. Opravdu nezáviděníhodná pozice. Když nějaká situace dlouhou dobu člověka deptá tak, že nad jejím řešením nemá kontrolu, propadá malomyslnosti. Může jít o jedince, stejně jako celou společnost. 

Malomyslnost se může stát dlouhodobým rysem jedince, skupiny i národa bez ohledu na to, jaké jméno a podobu má aktuální „Goliáš“. Francouzský filozof židovského původu Bernard-Henri Lévy v odpovědi na otázku, co současnou Evropu nejvíce sužuje, uvedl, že je to „nedostatek odvahy a malomyslnost“. Stejně tak je i řada duchovních a náboženských představitelů přesvědčena, že dnešní společnost čelí malomyslnosti. Tento duch se pak vkrádá i do církve. 

„Člověk nesmí klesat na mysli,“ byla první slova, která zazněla z Davidových úst poté, co si jej král Saul nechal předvolat. Všimněte si slova „nesmí“. Tvar v rozkazovacím způsobu nepřipouští žádný kompromis. Pokud stojíte tváří v tvář Goliášovi jakéhokoli druhu, doporučení typu „neměl bys propadat malomyslnosti“ nemají žádnou cenu. Chceme-li obstát, určité věci si prostě nesmíme vůbec připustit. 

Chceme-li obstát, určité věci si prostě nesmíme vůbec připustit. 

V tomto smyslu je zajímavé srovnání malomyslnosti s leností. Lenost, jak známo, je jedním ze sedmi smrtelných hříchů. Ne že by snad sama Bible toto rozdělení obsahovala, ale křesťanská tradice se na tomto řazení shoduje. Uvádí se, že lenost je patrně nejkomplikovanější ze všech sedmi hlavních hříchů a dá se jen těžko definovat. Je to proto, že lenost někdy bývá výsledkem určitých jiných duševních stavů – například deprese, s níž se často zaměňuje. „Lenost je v zásadě stav, kdy život vzdáváme, což pak vede k tomu, že se už z ničeho neradujeme.“ Proto musíme být opatrní, pokud jde o malomyslnost a podobné nálady, které nás vedou k duševní pasivitě, a tím i celkové lenosti. 

Samozřejmě nechci v žádném případě ani naznačit, že člověk trpící depresí hřeší. Deprese je nemoc a vyžaduje patřičnou lékařskou péči. Jedinec procházející depresí může prožívat naprosté ochromení, které pocity viny jenom zhorší. Na druhou stranu, některé typy depresí mají svou historii a na jejich počátku bývá právě dlouhodobá, neřešená malomyslnost. Léčba je pak záležitostí odborníka. 

Jak s malomyslností bojovat? Jako na spoustu jiných komplexních otázek, ani zde není snadná odpověď, už jen pro množství rozličných situací, jimž lidé čelí. Dovolte mi naznačit jen některé biblické principy. S malomyslností se v Bibli poměrně často setkáme, kromě zmíněného příkladu vzpomeňme třeba putování Izraele do zaslíbené země. Když stál národ na hranicích Kanaánu, rozhodli se vyslat na průzkum území dvanáct zvědů. Ti se vrátili se zprávou, která způsobila v národu malomyslnost. Lidé se vzepřeli a odmítli jít dále, protože „v zemi žili obři“. Jinými slovy, na scéně je zase Goliáš. Obr se stává symbolem nepřekonatelné překážky paralyzující schopnost efektivně jednat. 

Biblickou odpovědí je víra. Izraelité nevešli do zaslíbené země pro svou nevěru (Žd 3,19). Neschopnost věřit byla důvodem, proč Ježíš častokrát napomínal své učedníky. „Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ (Mt 17,20) Chodíme-li ve víře, obři se dávají na ústup. 

Jan Křtitel, Pán Ježíš i všichni apoštolové hlásali „radostnou zvěst“ o tom, že se přiblížilo Boží království. Tak se evangelium skutečně stává radostnou zvěstí, protože přináší do světa naději. Žádné jiné náboženství, žádná jiná filozofie, nic pod sluncem se neprokázalo být tak silným zdrojem naděje, jako křesťanství. Jako takové již ve svém samotném jádru jde proti jakékoli formě malomyslnosti. To neznamená, že by křesťan nikdy nemohl trpět malomyslností, ale znamená to, že má zdroje, jak se s ní vypořádat. 

Dnešní doba žádá rychlá řešení. Proto i na různé duševní stavy máme odborníky, kteří nám z nich pomůžou rychlou a spolehlivou radou, případně nám předepíšou léky. „Chcete lepší náladu? Pořiďte si nervový stimulátor xy.“ Podobných reklam je dnes nepřeberné množství. 

Ono ale zdaleka nejde jen o náladu. Musíme jít ke kořeni věci, to znamená vytáhnout na světlo mnohé z našeho života, co se skrývá ve stínu. A samozřejmě dříve nebo později řešit i vztah, jaký máme s Bohem. To je skutečná podstata problému, tam musíme začít. A to vše zabere čas i úsilí. Pamatujme, že i Saul se do té neřešitelné situace s Goliášem dostal právě proto, že jako Boží služebník selhal. Goliášové nám do života přicházet vždy budou. Na našem vztahu s Bohem závisí, zda zdoláme my je, nebo oni nás.