Při zkoumání a posuzování úrovně vzdělání v době tak vzdálené, jako je doba Ježíšova, tedy již před více než dvěma tisíci lety, není naše úsilí zcela jednoduché. Nemáme mezi sebou žádné žijící pamětníky, které bychom vyzpovídali v rámci interview pro Život v Kristu, nebo s nimiž bychom mohli provést dotazníkové šetření. Jsme odkázáni na svědectví písemných pramenů z té doby, ovšem za předpokladu, že se jednalo o civilizaci, která používala písmo. Rovnou si totiž můžeme prozradit, že vzdělání, tj. proces získávání a předávání znalostí v období kolem přelomu letopočtu měl různou formu a úroveň, která závisela na národnosti, případně na místě pobytu dotyčného jedince. Zjednodušeně řečeno, vaše vzdělání se lišilo nejen podle společenského postavení ve společnosti, ale již podle toho, zda jste byl Žid, Řek, Říman nebo tzv. barbar. Zatímco starověké, resp. antické civilizace písmo znaly a široce používaly, v jiných částech Evropy to s používáním písma v té době moc slavné nebylo. Namísto písemných pramenů tak přicházejí ke slovu tzv. prameny hmotné kultury, tedy artefakty, jejichž nalézáním a studiem se zabývá archeologie.

Střední Evropa, ve které žijeme, procházela zhruba v době Ježíšově, tedy kolem přelomu letopočtu, výraznými změnami. Starobylá keltská civilizace byla v našem prostoru nahrazena Germány a z jižní Evropy se až sem prolamovaly římské legie. Hranice Říše římské, a tedy i antického světa, se stabilizovaly na toku řeky Dunaj a z některých mocných římských hraničních pevností (a přilehlých civilních měst) se staly dnešní metropole podunajských států. Je to případ jak rakouské Vídně (tehdy římská Vindobona), tak maďarské Budapešti (římské Aquincum). Naproti tomu v českých zemích vládli barbaři, a byť se zvláště Morava stala opakovaně místem tvrdých vojenských střetů mezi Germány a římskou armádou, která zde ve 2. století po Kristu dokonce zřídila předsunutou pevnost pod Pálavou, k trvalému ovládnutí zdejšího území, zřízení římské provincie a rozmachu antické civilizace včetně vzdělání zde nikdy nedošlo.

Vzdělávání u Keltů

Zastavme se u tří zmíněných civilizací. Keltové vybudovali silnou a pozoruhodně vyspělou společnost s funkční ekonomikou, kvalitní řemeslnou výrobou a impozantními stavbami svých měst, tzv. oppid. Gramotnost však součástí jejich civilizace (označované také jako doba laténská) dlouho nebyla a klasické formy vzdělání se dostalo jen těm Keltům, kteří byli ovládnuti Římany. Je pravda, že v Irsku se primitivní písmo tamních Keltů, ogam, velmi ojediněle datuje až před přelom letopočtu, ale drtivá většina badatelů se shoduje v nejstarším výskytu až od 4. století po Kristu. V žádném případě se toto písmo netýká Keltů ve střední Evropě. Samozřejmě to neznamená, že by Keltové byli banda nevzdělanců. Pouze nevytvářeli písemné záznamy a znalosti si předávali ústní formou. Dnes jsme tak odkázáni na historické prameny od jejich současníků z Řecka a Říma, což byli často jejich protivníci. 

Například jedním z nejcennějších zdrojů informací o Keltech jsou Caesarovy Zápisky o válce galské z 1. století před Kristem na území dnešní Francie. Z římských pramenů víme, že keltští kněží, tzv. druidové, byli vysoce vzdělaní. Učení na druida mohlo trvat až dvacet let a zahrnovalo znalost starých písní a básní (sloužících k paměťovému zachycení důležitých historických událostí), astronomie, přírodní filozofie a mytologie. Závěrem ale musíme připomenout, že nejstarší dosud známé použití písma na území dnešního Slovenska máme doloženo právě ze závěru keltské civilizace ve střední Evropě, přibližně z let 60 až 40 před Kristem, kdy se v prostoru dnešní Bratislavy razily mince s nápisy. Je ale charakteristické, že se jedná o keltské varianty řeckých mincí (tetradrachmy a hexadrachmy) s vlivem římských mincí (denárů). Nápisy jsou vyvedeny v latince, tedy v římském písmu. Zatím je známo 14 nápisů, nejčastější je nápis BIATEC, zřejmě jméno místního keltského vládce, který mince nechal razit. Z pozdní doby laténské máme pak z českého prostředí nálezy kostěných pisátek (tzv. stylů) a kostěných, či dokonce slonovinových rámečků na (zřejmě) voskové psací destičky na keltském oppidu ve Stradonicích, ale i zde se jedná o zřetelný vliv římské kultury. Tamtéž pak byl nalezen zlomek keramické nádoby s nápisem ISOM, opět s využitím latinky.

Vzdělávání u Germánů

Co se týče vzdělání u Germánů, zdá se, že bylo různé kvality. Jejich písmo, slavné germánské runy, pochází z mladších dob, než je doba Ježíšova na přelomu letopočtu, byť loni v lednu proběhl světovými médii nález norských archeologů, kteří objevili runový kámen datovaný uhlíkovou metodou poměrně velkoryse do období let 1 až 250 po Kristu. Což z něj činí nejstarší dosud známý nález germánského runového kamene, který o několik set let předchází nálezy ostatní. Tohle ale neřeší stav vzdělání Germánů na našem území na přelomu letopočtu. Jak víme, koncem 1. století před Kristem se na původní keltské území Čech a Moravy stáhly germánské kmeny Markomanů a Kvádů, které sem ustoupily pod tlakem římských legií v západním Německu. Markomani v české kotlině rychle vybudovali tzv. Marobudovu říši, pojmenovanou podle jejich vladaře Marobuda, což Římané, kteří mezitím postoupili až k Dunaji, pochopili jako ohrožení svých nových hranic a v roce 6 po Kristu zahájil císař Augustus první vojenskou operaci na našem území pod velením budoucího císaře Tiberia. Kvůli povstání v jedné z nově dobytých provincií ale k porobení našeho území Římany nedošlo, a navíc v roce 9 po Kristu došlo ke katastrofální porážce římské armády v západním Německu, kde Germáni pod velením náčelníka Cherusků Arminia vlákali celý jeden římský sbor v prostoru tzv. Teutoburského lesa do pasti a kompletně jej zničili. To v konečném důsledku znamenalo stabilizaci hranic Říma i v Podunají, ale naše území se stalo jakousi nárazníkovou zónou, kde se Římané snažili vytvářet vazalská království loajální ke své říši, a když se poměry nevyvíjely podle římských představ, nasadili opět své legie. V bezprostředním stínu Říma, pod neustálou hrozbou konfrontace, tedy nějakému rozvoji vlastní germánské kultury, ostatně dosti primitivní i vůči kultuře Keltů, moc pšenka nekvetla. Luxusní předměty byly získávány (dary, obchodem i loupežemi) z římského území a také vzdělání bylo poskytováno Římany, například rukojmím z mocných germánských rodin, které Římané zadržovali na svém území jako jeden z prostředků svého vlivu. Na druhou stranu, než Germány zcela opustíme, musíme zmínit zatím nejstarší doklad užití písma ve slovanském období na našem území. Je jím nález hovězí kosti datované do let 585 až 640 po Kristu, a objevené v roce 2017 nedaleko jihomoravského města Břeclav, na níž je vyryt nápis právě v germánských runách. Což znovu potvrzuje, že Slované na naše území přišli v podobně bědném kulturním stavu, jako kdysi Germáni, a až za Velké Moravy, pod vlivem církevních misií (zejména té byzantské), se situace začala zlepšovat.

U Římanů

U starověkých Římanů se pak konečně dostáváme ke společnosti, která tvoří kulturní základy i naší dnešní euroamerické civilizace. Jazyk Římanů, latina, hrál ve své době stejnou roli, jakou dnes má angličtina. I dnes je latina klíčovým jazykem v lékařství, právu, přírodovědě či v duchovním životě některých křesťanských církví. Jak říkává moje lékařská choť, odborná lékařská angličtina je v podstatě deformovaná latina. Římané měli propracovaný systém vzdělávání a jejich gramotnost dosahovala pozoruhodné úrovně. Žel, navzdory tomu všemu, na našem území písemných dokladů vyprodukovaných Římany zas až tolik nemáme, jak už jsme si ukázali. České země byly v Ježíšově době obydleny Germány a pro Řím jsme tak byli cizí, barbarské území. Pomineme-li římské mince, nalézané různě na celém území dnešní ČR, je asi nejčastějším nálezem písemné památky z doby římské zkratka LEG.X.GPF otištěná na římských vojenských cihlách. Jedná se o zkratku názvu římské X. legie, která měla za tzv. markomanských válek (ve 2. polovině 2. století po Kristu) hlavní základnu v pevnosti Vindobona (Vídeň) a operovala na jižní Moravě, kde dokonce vybudovala již zmíněnou předsunutou pevnost, jejíž název žel neznáme. Nalézány jsou také cihly s kolkem římské XIV. legie z pevnosti Carnuntum (dnes rakouský Petronell), což vede k úvahám, že podobná předsunutá stanice mohla být římskou armádou vybudována i někde na toku řeky Moravy. Celkovou situaci římských vojáků na našem území však můžeme přirovnat k situaci českých vojáků například na misích v Afghánistánu. Cizí a spíše nepřátelské prostředí, které rozhodně nepřeje múzám. Archeologové však přesto přinesli důkaz, že úroveň vzdělání římských vojáků a jejich rodinných příslušníků i v pohraničních pevnostech byla na tehdejší dobu skutečně pozoruhodná. Jedná se o slavný nález dřevěných tabulek popsaných inkoustem z pevnosti Vindolanda na severní hranici římské Británie. Stovky tabulek datovaných přibližně do let 92 až 103 po Kristu tam jsou archeology nalézány od roku 1973. Sloužily ke služební i osobní korespondenci mezi římskými vojáky a jejich rodinnými příslušníky. Největší skupinu tvoří dopisy tehdejšího velitele pevnosti, prefekta IX. kohorty Batavů, jménem Flavius Cerialis, a jeho manželky, která se jmenovala Sulpicia Lepidina. Snad nejznámější je pak tabulka, kterou Sulpicii Lepidině někdy kolem 100 napsala Claudia Severa, manželka velitele sousední pevnosti. Jde o pozvánku na narozeninovou party. Přestože takové nálezy jsou po tolika letech již jen zcela výjimečné, můžeme se právem domnívat, že podobná korespondence se vedla i mezi vojáky a pevnostmi zdejší hranice říše, tzv. podunajského limitu. A rovněž nesmíme zapomenout, že právě v řadách římské armády, rodinných příslušníků a obchodníků se na naše území prakticky jistě dostali i první křesťané.

Vzdělávání u Židů

Závěrem nemůžeme nezmínit Ježíšovu rodnou civilizaci, kterou tvořili Židé. Ti se do střední Evropy dostali až výrazně později, po válkách s Římany, zničení Chrámu a vypovězení z jejich země. Židé sami sebe označují jako „národ Knihy“ (židovské Bible, tedy křesťanského Starého zákona), hmotným středobodem jejich víry je Tóra, tedy Pět knih Mojžíšových. Vzdělání tak bylo úzce svázáno s židovským náboženstvím a bylo nezbytné pro předávání víry v Hospodina z generace na generaci. I dnes, v rámci obřadu Bar micva, musí mladí Židé veřejně přečíst pasáž z Tóry. Z toho vyplývá, že již v tomto věku musí být židovské děti schopné plynulého hlasitého čtení. Bez této schopnosti by nemohly být komunitou přijaty mezi dospělé jedince. Proto byl proces vzdělávání v židovské společnosti již v době Ježíšově velice rozvinutý. Při nahlédnutí do biblických textů vidíme, že i sám Ježíš hovoří v evangeliích o žácích a učitelích (Mt 10,24–25; L 6,40). A samotný Ježíš je označován za učitele, jak sám sebou (Mt 23,10), tak např. farizeem Nikodémem (J 3,2). Abychom se ale vrátili k archeologii, o dokonalém vzdělání židovských písařů té doby pak svědčí například slavné Kumránské svitky z 2. století před Kristem až z 1. století po Kristu, nalézané archeology (a beduíny) u Mrtvého moře.