Sbor AC Kopřivnice ve spolupráci s naší Nehemií od ledna letošního roku vyrábí tzv. zákopové svíčky, kterých je na zkoušené Ukrajině opravdu potřeba. Vyhlásili jsme to ve sboru a dvě březnové soboty podnikli pracovní výjezd. 11. března nás z Olomouce jelo devět včetně dvou dorosťaček. 

Kopřivničtí už na Ukrajinu poslali kamion s 6300 svíčkami a nyní se připravuje druhý. Mysleli, že s nadcházejícím jarem s výrobou svíček skončí, ale bratři z Ukrajiny prosili, aby vyráběli dále, přes léto, ideálně celý rok. Svíčky jsou tam dost důležité. 

„Jsme moc rádi za zpětnou reakci. Po první zásilce jsme dostali i video poděkování. Tímto způsobem se vlastně zapojujeme do přední linie, protože naše svíčky se dostávají nejen k civilnímu obyvatelstvu, které nemá topení, ale i do zákopů. Tam jsou samozřejmě nejvíce zapotřebí zbraně, ale i naše svíčky. Jsou lidem požehnáním, dávají jim teplo a světlo. Jde na nich ohřát polívku, vodu na čaj,“ vysvětluje Pavel, který nás dále zasvěcuje do techniky „provozu“. Zákopové svíčky se prý vyráběly už za 2. SV, jen trochu jinak než dnes. 

S výrobou svíček v Kopřivnici začali „na koleně“ – lidé nosili nejrůznější plechovky, zbytky svíček. Prvotní nadšení vystřídalo praktické zefektivnění výroby. Pokud se chce zvětšit objem výroby, nelze se piplat s každou plechovkou zvlášť – řezat různé šířky pásků, vymýšlet, jak pak plechovky různých průměrů co nejlépe naskládat do krabic… Jako optimální se jevilo nakoupit jeden druh plechovek (plechovky na vepřové ve vlastní šťávě), a výrobu tak co nejvíce zautomatizovat. Do tohoto systému jsme přijeli my Olomoučáci.

Růžový granulovaný vosk z Polska stál naskládaný v bílých pytlích podél zdi pracovní místnosti modlitebny AC Kopřivnice. Během pracovní směny jsme jich ztopili několik. „Vosk je z prošlých svíček z IKEA. Předtím jsme vybírali popelnice na hřbitovech (všichni smích), ne hroby, ale popelnice, a to se tavilo. Není to ideální, velké kusy se topí hůře než sypká směs. Dneska poprvé budeme zkoušet vaničku se dvěma ventily – „pípami“, uvidíme, zda bude stačit kapacita hořáku.“ Stačila. 🙂 „Úplně na začátku jsme měli kybel, hrnec a naběračku a strašně to kipalo, takže se vyrobil ventil na zavařovací hrnec,“ dále vysvětluje Pavel.

Kopřivničtí také přemýšleli, jak Ukrajincům přinést naději v Kristu. Svíčky jsou samy o sobě skvělým a žádaným artiklem, ale chtělo to přidanou hodnotu. Původně plánovali na každou plechovku nalepit nějaký verš, ale to se ukázalo jako technologicky neideální, protože nálepky jsou drahé a při plnění voskem se to zkipe. Začali tedy do každé krabice přidávat Bible gedeonky v ukrajinštině. Ať tam spolu se světlem a teplem svíček jde i světlo našeho Pána. 

Brigádu zahajujeme modlitbou a prosbou za ukončení tohoto nesmyslného válčení. Kéž by naše svíčky už vůbec nebyly potřeba! Dostali jsme „školení bezpečnosti práce“, neboť hrany plechovek jsou ostré a opravdu se můžete pořezat. Vyčlenili jsme dva bratry, aby balili již vychladlé svíčky do banánovek po 50 kusech. Během dne dokonce vynalezli sofistikovanější, přehlednější způsob ukládání hotových svíček do beden. Další dva se zhostili úkolu řezání kartonů, které Kopřivničtí získávají ze Sportisima a od jednoho soukromníka. 

Pavel plní první plechovky tekutým voskem a k tomu dodává, že Ukrajinci jejich svíčky používají i na vytápění stanů. „Svíčku připojí k flexi hadici, která se normálně používá k odvodu spalin, průměr 10 až 15 cm. Jak dým stoupá nahoru, jednak ohřívá a jednak tam proudí ten teplý vzduch.“ Dva lidé obsluhovali vaničku s ventily a zalívali plechovky horkým voskem. Ženy motaly karton, který vkládaly do plechovek. Postupně jsme získali praxi, práce se zpružnila a zrychlila, a ještě byl prostor na sdílení a obecenství. V poledne jsme byli odměněni výbornou gulášovou polévkou a buchtami. Po obědě se k nám přidali i další sourozenci z Kopřivnice, takže nás nakonec bylo celkem 21. To už sice bylo prostorově náročnější, ale zase jsme toho stihli více vyrobit. Během dopoledne místní bratři vyrobili další řezačku kartonů, protože ta jedna nestíhala dodávat materiál velkému množství „motačů“. Vyrobili jsme přes 1500 svíček, soudě podle počtu „zmizelých“ plechovek z palety, a to jsme ještě zpracovali všechny plechovky, co byly ráno v bednách pod stolem a které jsme nespočítali. V 17 hodin velitel naší výpravy řekl padla, rozloučili jsme se s novými přáteli, kteří ještě v práci pokračovali. Někteří jsme necítili záda, jiní karpály, ale všichni jsme odjížděli s pocitem dobře vykonané a smysluplné práce. Doufáme, že po válce budeme moci vyrábět a posílat na Ukrajinu i něco „mírotvorného“. Pane, prosíme tě o pokoj na Ukrajině!

Svíčková statistika:

• Je-li v plechovce více vosku a méně kartonu, svíčka hoří pomaleji a déle vydrží. Když je v ní více kartonu, svíčka má větší intenzitu, vydrží míň, ale je účinnější, když chcete něco zehřat. 

• Svíčka hoří průměrně asi tři hodiny. 

• Vanička se dvěma ventily se osvědčila. Vosk se na ploše vaničky lépe a rychleji taví, průtok vosku ventilem je možné regulovat, tedy méně se kape vedle. 

• První odeslaná várka na Ukrajinu čítala 6300 svíček. 

• Za šichtu se udělá minimálně 1500 svíček, to je norma. 

• Na paletě je 2500 prázdných plechovek.