„Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“ (Fp 4,8)

Drazí čtenáři,

přiznám se, že když redakční rada zvažovala pro téma prosincového čísla zvolit ctnost, bylo to přijato s počátečními rozpaky. Za touto nedůvěrou spočíval fakt, že obecným trendem je psát o věcech aktuálních, tedy tématech, která hýbou církví i společností, a hlavně, aby to bylo konkrétní a praktické. Ale ctnost? Co o tom vymyslíme? Nakonec vám však předkládáme číslo obsahující, podle mého názoru, kvalitní články k tomuto dnes málo užívanému pojmu. 

Řekne-li se ctnost, vybaví se nám spíše pohádkoví rytíři, moudří vládci, chytré princezny a podobně. Nakolik však tento pojem patří do dnešní společnosti? A co vlastně znamená? Tak nějak tušíme, že jde o pozitivní vlastnosti, ale zdá se, že pravdu má jistý klasik, který napsal: „Ctnost musí být velmi stará dáma, každý ji ctí, ale nikdo ji nechce.“ Ambicí tohoto čísla časopisu je dokázat, že stojí za to o ctnost usilovat. 

Co vlastně ctnost přesně znamená? Jde o termín frekventovaný mezi starověkými filosofy, kteří se snažili popsat ideální vlastnosti člověka. Bible (Nový zákon) se staví ke ctnosti poněkud zdrženlivěji, protože poselství evangelia zdůrazňuje především to, co v nás koná Bůh, zatímco ctnosti ve formulacích filosofů odrážely spíše lidské úsilí. Řecké slovo areté znamená mravní výtečnost či dobrotu a svědčí o ušlechtilém charakteru. Na stránkách Bible je nalezneme celkem čtyřikrát, přičemž ve dvou případech jde o Kristovu ctnost (1Pt 2,9; 2Pt 1,3) a ve dvou případech jde o ctnosti, o něž máme usilovat my (Fp 4,8; 2Pt 1,5). Kromě toho nalezneme na stránkách NZ další popisy požadovaných mravních kvalit obecně považovaných za ctnosti. Detailně se s pojmem seznámíte v článcích našich přispěvatelů. 

Jaký je postoj ke ctnosti u soudobé české společnosti? Zdá se, že průměrný člověk hledá své vzory především mezi herci a zpěváky. To platí na té každodenní rovině, protože oni prostřednictvím televize nejvíce ovlivňují národ. U mladé generace pak jde o různé youtubery a influencery, to jsou dnešní hrdinové náctiletých. 

V anketě o největšího Čecha nalezneme výčet stovky osobností, na kterých se národ shodl jako na příkladných a inspirativních lidech. Objevíme mezi nimi osobnosti dávné minulosti, stejně jako ty dosud žijící, státníky, umělce, sportovce, vědce, spisovatele a ostatní profese. Prvním třem místům vévodí Karel IV., Masaryk a Havel. To, co tyto tři muže spojuje, je, kromě určité morální integrity, fakt, že šlo o významné státotvorné osobnosti. 

Postoj ke ctnosti odráží i zvyk udílet státní vyznamenání každoročně na výročí vzniku státu. Pokaždé jsou oceněni jedinci, kteří se mimořádným způsobem o něco zasloužili či něčím přispěli společnosti (váleční veteráni, vědci, umělci) nebo vykonali mimořádně odvážný čin (například záchranáři). Považuji za užitečné, že stát oceňuje tyto typy lidí. 

Jak je tomu v církvi? Zde žádná anketa o největšího křesťana (pokud je mi známo) neproběhla. Podle letmého pozorování současná církev oceňuje hlavně úspěch (velikost sboru, počet založených sborů), dále pak Boží moc (duchovní dary) a přínosné myšlenky (významní teologové). O ctnostech se mluví méně. Bývá proto příjemným osvěžením přečíst si občas životopis některé z významných postav dějin křesťanství, kde je povahové stránce hrdinů věnován dostatečný prostor. 

Co se týká biblických hrdinů, zde samozřejmě nalezneme dostatek příkladů ctnosti. To, čeho si na Bibli vážím, je skutečnost, že nezakrývá ani slabé stránky popisovaných postav – nikterak je neidealizuje. S tím ostře kontrastuje postava Ježíše z Nazareta, který je líčen jako dokonalý Boží Syn bez poskvrny a vady. 

To, čeho si na Bibli vážím, je skutečnost, že nezakrývá ani slabé stránky popisovaných postav – nikterak je neidealizuje.

Jednou z mých nejoblíbenějších postav, co se týká ctnosti, je prorok Daniel. Jeho mimořádné charakterové vlastnosti můžete vycítit z rozličných hodnocení uvedených v textu stejnojmenné biblické knihy. Vládce říše jej shledal mužem, „v němž je duch bohů a který je osvícený a zběhlý v mimořádné moudrosti“. Podobně ho viděli i jeho nepřátelé – snažili se jej odstranit tím, že na něm naleznou nějakou chybu či poskvrnu, což se jim nepodařilo. Doslova čteme: „Žádnou nedbalost ani zlé jednání na něm neshledali.“ Museli se tedy uchýlit ke lsti a podrazu. Pozitivně jej hodnotí i anděl – opakovaně Daniela nazývá „mužem vzácným Bohu“. Pochvalně se o něm zmiňuje i prorok Ezechiel (Ez 14,14n). 

Domnívám se, že postava Daniela je z hlediska studie ctností postavou nedoceněnou. Text knihy zahrnuje jeho život od mládí, kdy byl jako chlapec přivlečen do Babylonu, až do jeho stáří. Během své kariéry zastával vysoká místa ve správě říše a sloužil řadě králů. Klíč k jeho úspěchu můžeme vidět v jeho nekompromisním a zásadovém postoji, který již jako mladík prokázal. 

Souhrnem všech ctností je Pán Ježíš. On je „protějškem Adama“ (Ř 5,14; 1K 15,45). Přišel na svět dokonalý, ale v pokušení neselhal, tak jako první lidé. V průběhu jeho života pozorujeme vyvážený mix všech ctností: mírnost i vášnivost, tichost i hněv, zájem o davy, stejně jako schopnost vyhledat ztracené jedince. On jediný spojil požadavky dokonalé spravedlnosti s dokonalou láskou a milostí. Stalo se to tak, že nabídl vlastní život jako oběť vykoupení pro druhé. 

Ježíš nebyl dokonalý jen v adamovském pojetí. V listu Židům čteme, že se naučil poslušnosti skrze utrpení (Žd 5,8), a tak se stal dokonalým (Žd 2,10). On byl samozřejmě dokonalý i poslušný v průběhu celého života; zkušenost utrpení však v něm vyprodukovala ještě vyšší ctnosti. Proto se stává zdrojem víry pro všechny lidi po celé dějiny: „Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy*.“ (2Pt 1,3) *V originále je použito slovo arété, tedy ctnost. 

Dovolte mi na závěr uvést ještě jeden aspekt ctnosti, tentokrát ryze soukromý. V létě roku 1987 jsem trávil dovolenou se skupinou mládeže ve Staré Turé na Slovensku. V té době mě zaměstnávala otázka ctnosti a usilovně jsem nad ní přemýšlel (čímž jsem nevědomky naplňoval slovo z Fp 4,8). Každý, s kým jsem se dal v té době do řeči, si musel vyslechnout mé myšlenky. A tak jsem se v jednu chvíli dal do řeči i s jistou slečnou z Ústí nad Labem, které se mé úvahy zdály sympatické. Začali jsme se přátelit a do roka byla svatba. 

Kéž vás přemýšlení nad otázkami ctnosti obohatí a požehná!