Je ráno 21. října 2023. Ospalé sobotní ráno, den pracovního klidu. Tma pomalu ustupuje světlu, část rodiny se probouzí, zbytek ještě spí. Popíjím v kuchyni svou ranní kávu, vychutnávám si každý doušek lahodné horké tekutiny a hledím z okna. Všude je klid, v okolních domech svítí jen několik oken. Přemýšlím o další části článku pro Život v Kristu a náhle mě přepadne myšlenka, že takto nějak to muselo vypadat tehdy. Tehdy, před pouhými 14 dny, kdy se v jižním Izraeli, v brzkém sobotním ránu, náhle otevřely brány pekla. Pekla! Rázem mám v hlavě výjev z jednoho kibucu, izraelské osady, přepadené teroristy. Místnost. Obývací pokoj. Muž a žena v pyžamech, zbití, svázaní, klečící, hlavně útočných pušek namířené na jejich hlavy. Naproti nim klečí jejich dvě malinké děti a jedna z černých postav, která děti drží, vytahuje nůž… 

Speciální jednotka izraelské armády o několik dní později objevuje v troskách domu těla s prostřelenými hlavami a dokumentuje chybějící prstíčky, ouška a další části na mrtvolkách dětí… Peklo!!!

Moje sobotní ranní pohoda je rázem pryč…

Konflikt mezi Izraelem a Palestinskými Araby, mezi které patří i členové teroristického hnutí Hamás, je natolik obsáhlé a složité téma, že se zcela vymyká možnostem jediného článku v časopise. 

Palestina, Palestinští Arabové, Palestinští Židé

Například už jen samotný název „Palestina“ má pro Židy, dominantní etnikum v Izraeli, trpkou příchuť. Jak známo, jde o jeden z následků židovské porážky v tzv. Bar Kochbově povstání proti Římanům ve 2. století po Kristu. Pohanský římský císař Hadrián, ve snaze vymýtit jakékoliv nároky poražených Židů na jejich zaslíbenou zemi, ji tehdy nechal přejmenovat z „Provincie Judea“ na „Provincie Sýrie Palestina“. Nový název odkazoval na dávné nepřátele Izraelců, Pelištejce, a přetrval až do dnešních dob. Můžeme tedy vidět, že záměr dávného římského vůdce, který sám sebe považoval za boha, nese své ovoce i po téměř devatenácti staletích. Současně nesmíme zapomenout, že Palestinci před rokem 1948 a po něm nejsou titíž. Obyvateli Britského mandátu Palestina, předchůdce Státu Izrael, totiž byli jak Palestinští Arabové, tak Palestinští Židé. Až vyhlášením Státu Izrael 14. května 1948 se z Palestinských Židů stali Izraelci a z Palestinských Arabů, kteří zůstali na území nově vzniklého židovského státu, se stali Izraelští Arabové. Zbylí Palestinští Arabové svůj stát tehdy nevyhlásili, odmítli totiž plán OSN na rozdělení země na židovskou a arabskou část a nárokovali si pro sebe celé území mandátu. Dnešní Palestinci tak jsou jednak potomky Palestinských Arabů uprchlých či vyhnaných z území Státu Izrael, jednak potomky arabských starousedlíků na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Pro úplnost můžeme dodat, že zatímco palestinské uprchlíky okolní arabské země nikdy nepřijaly za své a dodnes tak musí žít v uprchlických táborech, Stát Izrael naopak úspěšně integroval stovky tisíc Židů uprchlých či vyhnaných po vzniku Izraele z arabských zemí.

Proti Izraeli:

OOP

Většina Palestinců se s existencí Státu Izrael nesmířila a řada z nich vede dodnes proti Izraeli boj. Dlouhou dobu byla jejich hlavní silou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), která po desítky let terorizovala izraelské obyvatele všude tam, kde k tomu dostala příležitost. Na rozdíl od islamistických organizací, které nabyly moci později, se OOP profilovala jako sekulární a byla silně podporovaná Sovětským svazem a ostatními státy socialistického bloku včetně Československa. Palestinští bojovníci z OOP byli za komunistického režimu cvičeni mimo jiné v Zastávce u Brna v rámci Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti. Přelomem ve vztazích mezi Izraelem a OOP se stal až rok 1993, kdy spolu uzavřely mírovou smlouvu. Vedení teroristického boje proti Izraelcům však v té době již převzaly další palestinské organizace, mezi kterými už tehdy vynikal Hamás.

Hamás

Harakat al-Muqawama al-Islamíja (česky: Hnutí islámského odporu) zkráceně Hamás (česky: Nadšení) byl již před 7. říjnem 2023 považován za jednu z nejradikálnějších a nejbrutálnějších islamistických teroristických organizací. Má silné vazby na podobně radikální egyptské Muslimské bratrstvo (což je jeden z důvodů, proč je Pásmo Gazy ovládané Hamásem blokováno kromě Izraele i Egyptem, kde je Muslimské bratrstvo postaveno mimo zákon). Hlavní cíle Hamásu jsou dva: zničit Izrael a vybudovat na jeho území islámský stát. Heslo Hamásu zní: „Alláh je cíl, Prorok je vzor, Korán je ústava, džihád je cesta, smrt pro Alláhovu slávu jako nejvznešenější touha“. Hnutí lze rozlišit do dvou částí. První z nich je tzv. „humanitární“, která prostřednictvím kulturních, vzdělávacích a dalších institucí pracuje na islamizaci palestinského obyvatelstva již od útlého věku. V tomto je velmi úspěšná zejména v Pásmu Gazy. Druhou částí je bojové křídlo pojmenované po zakladateli moderního islámského terorismu, šejku Izz ad-Dín al-Kassámovi. Ten ještě před 1. světovou válkou podporoval islámský odboj proti Italům v Libyi, později bojoval proti Francouzům v Sýrii, a nakonec svůj život zasvětil boji s Židy a Brity v tehdejším Britském mandátu Palestina, kde založil teroristickou organizaci Černá ruka. Po vraždě příslušníka britské koloniální policie byl v roce 1935 pronásledován a zastřelen v přestřelce s Brity a stal se arabským hrdinou. Právě členové al-Kassámových brigád Hamásu jsou hlavními pachateli masakru Izraelců 7. října 2023 u Pásma Gazy.

Hlavní cíle Hamásu jsou dva: zničit Izrael a vybudovat na jeho území islámský stát.

Gaza v historii a současnosti

Město Gaza samozřejmě odkazuje na biblické Pelištejce, kteří tam měli jedno ze svých pěti hlavních sídel. Pro muslimy má význam jako první město ve Svaté zemi, které bylo dobyto pro islám na křesťanské Byzanci, a to roku 635 po Kristu. Později ale značně upadlo, takže evropští křižáci roku 1099 nalezli město v troskách. Nový rozmach nastal až za turecké nadvlády, kdy se v Gaze usídlila dynastie Ridvánů. Během 1. světové války byly o město svedeny tvrdé boje mezi Turky, spojenci Německa, a Egyptským expedičním sborem britské armády. V tzv. Třetí bitvě o Gazu v listopadu 1917 byli Turci poraženi a z Gazy uprchli. Gaza se tak stala součástí Britského mandátu Palestina. V roce 1947 bylo město i s okolím určeno OSN pro budoucí stát Palestinských Arabů, kteří ale svou nezávislost nevyhlásili a v následujícím roce spolu s okolními arabskými zeměmi zaútočili na nově vzniklý Stát Izrael. Tato 1. arabsko-izraelská válka skončila rozhodným vítězstvím Izraele, i díky pomoci tehdejšího Československa, a vytvořením mezinárodně uznaných hranic. Podle nich zůstala Gaza a její okolí v arabských rukou a stáhla se tam část poražené egyptské armády. Tím vzniklo Pásmo Gaza, které bylo okupováno Egyptem až do roku 1967. Uprchlo tam také asi sto tisíc Palestinských Arabů, ale Egypt je zablokoval v Gaze a nedovolil jim odstěhovat se dále. Tehdy byly v Pásmu Gazy založeny palestinské uprchlické tábory, které existují dodnes.

Dalším přelomem v dějinách Gazy byla Šestidenní válka v červnu 1967, kdy Izrael zahnal egyptskou armádu přes celý Sinajský poloostrov až za Suezský kanál. Tehdy došlo také k dobytí Pásma Gazy a egyptskou okupaci tam vystřídala okupace izraelská. Nic na tom nezměnila ani Jomkippurská válka v roce 1973, a i když byl Sinajský poloostrov později Egyptu vrácen v rámci mírové smlouvy, v Gaze Izraelci zůstali a nadále tam budovali své vojenské posádky i osady. Což samozřejmě vyvolávalo odpor palestinského obyvatelstva. Po mírových dohodách v roce 1993 převzala správu palestinská samospráva, ale Izrael si ponechal kontrolu nad pozemními i námořními hranicemi a vzdušným prostorem. Radikální změna nastala až v roce 2005, kdy vláda Ariela Šarona rozhodla o kompletním vyklizení Gazy. Bylo zrušeno všech 21 izraelských osad v Pásmu Gazy a jejich obyvatelé byli odsunuti do Izraele. Stejně tak byly evakuovány všechny tamní izraelské vojenské základny. Palestinci si jednostranné izraelské rozhodnutí ukončit okupaci Gazy vyložili po svém, jako vítězství jejich teroristických metod boje. V nejbližších palestinských volbách tak, k překvapení většiny světa, zvítězili teroristé z Hamásu. Následovala krátká, ale velice brutální občanská válka v Gaze mezi přívrženci Hamásu a dosud vládnoucího umírněného Fatáhu. Zvítězil Hamás, což obratem vyvolalo vojenskou blokádu Pásma Gazy jak ze strany Izraele, tak ze strany Egypta. Tento stav přetrvává až do dnešních dnů.

Palestinci si jednostranné izraelské rozhodnutí ukončit okupaci Gazy vyložili po svém, jako vítězství jejich teroristických metod boje.

Shrnutí faktů 

• Útok Hamásu 7. října 2023 byl podniknut přes mezinárodně uznané hranice do hloubi svrchovaného území Státu Izrael, na které Palestinci nemají žádný právní nárok. 

• Pásmo Gaza není od roku 2005 okupovaným územím. Tamní Palestinci dostali příležitost si uspořádat své věci po svém a volbou Hamásu si zvolili cestu radikálního islamismu a džihádu – svaté války proti nevěřícím, v tomto případě proti Izraelcům. 

• Od vítězství Hamásu jsou hranice Pásma Gazy blokovány, ale na blokádě se podílejí jak Stát Izrael, tak Egypt. 

Pokud od faktů pokročíme k jejich interpretaci, můžeme uvést, že pro Izrael bylo předání svrchovanosti nad Pásmem Gazy Palestincům testem, co by mohlo následovat po případném stažení z podstatně většího a významnějšího území Západního břehu Jordánu. A nutno konstatovat, že výsledky překonaly i ty nejčernější představy. Roky nepřetržitých útoků Hamásu z Gazy do hloubi Izraele, které čas od času překonaly míru izraelské trpělivosti a vyvolaly vojenský protiúder, byly v sobotu 7. října 2023 korunovány masivním a extrémně brutálním útokem proti izraelským vojákům i civilistům, jehož rozsah a míra násilí šokovala svět. Ještě dnes není znám přesný rozsah škod a počty mrtvých, ale už víme, že izraelské ztráty ze 7. října překonaly ztráty za celou Šestidenní válku. Dále je zřejmé, že islamistická akce, která v tomto rozsahu musela být plánována a připravována roky předem, byla usnadněna hrubým podceněním nepřítele ze strany izraelských politických i vojenských představitelů. Stát Izrael má dostatečné kapacity se s Hnutím islámského odporu vypořádat, ale v tuto chvíli je krajně nejistý osud stovek rukojmí zavlečených do hlubin Pásma Gazy.

Závěrem jedno upozornění. Přestože hrůzné výjevy mučení a vraždění izraelských mužů, žen a dětí ze 7. října 2023 zřejmě nikdy nevymizí z myslí těch, kteří je viděli, Hamás nerovná se Palestina, Hamás nerovná se Arabové v Izraeli. Nezapomínejme na to.