„Když jsem odcházel do Makedonie, žádal jsem tě, abys dále zůstal v Efezu a nikomu nedovolil učit odchylným naukám a zabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k jalovému hloubání než k účasti víry na Božím záměru. Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.“ (1Tm 1,3–5 ČEP)

Na duchovním soustředění jsme hovořili o tom, že cílem našeho vyučování má být mimo jiné láska z čistého srdce. Jelikož kolem vyučování může být někdy pořádně horko, podobně jako v kontextu našeho výchozího textu, je třeba si vzít ponaučení, že vyučování samo o sobě, pokud nevede k lásce, je vyučováním neužitečným.

Tehdy církev řešila židovské báje a neustálé vracení se zpět pod Zákon. Podobně i my dnes můžeme ztrácet mnoho času s populárními tématy, která vzbuzují lidskou zvědavost (události v Edenu, stáří Země, evoluce, co je po smrti, a hlavně jak to bude vypadat před příchodem a po příchodu Ježíše). Pokud se jedná o přátelské rozhovory při kávě, kdy jsou si účastníci vědomi, že úplně jasno v tom budeme mít, až přijde Pán, je to v pořádku. Pokud to působí roztržky a sektářské manýry, máme co dělat s hříchem.

Stejně tak i dnes můžeme řešit různé formy tzv. zákonictví. To je termín, který jsme vymysleli sami, abychom označili nelegitimní snahu vystavit někoho příliš přísným pravidlům, která Bůh ani nepřikázal, anebo přikázal, ale prosazujeme je lidskou silou, a nikoli v Duchu Božím a v jeho milosti.

O jaké čistotě je tedy ve zmíněném textu řeč?

Téma čistoty je určitě rozsáhlé a bylo by zbytečné zde psát, čím vším můžeme znečistit svá srdce. Samozřejmě že to první, co nás napadne, je hřích. Ale co když je nečistota ukryta hluboko v našem srdci, ovlivňuje naše motivy a někdy vede i ke zcestným názorům? To, jak se na věci díváme a co posléze děláme, je totiž dáno tím, zda jsou čisté naše oči: „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Mt 6,22–23 ČEP) Ježíš zde přirovnává naše oči ke světlu, které máme. Mimochodem v knize Přísloví čteme, že lidský duch je světlo od Hospodina (Př 20,27). Takže to, jak věci vidíme, je určeno stavem našeho nitra.

Podobně jako přes špinavé okno nerozeznáme, co se děje na ulici, skrze světlo svých očí buď rozeznáváme Boha, nebo ne. Tak jako je čistým všechno čisté, je špinavým vše špinavé (Tt 1,1–16). Tehdejším zákoníkům a farizeům se stalo přesně právě to – nepoznali Ježíše. „Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! Nedomnívejte se, že já budu na vás u Otce žalovat; vaším žalobcem je Mojžíš, v něhož jste složili svou naději. Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?“ (J 544–47 ČEP) Ježíš jim dokonce řekl, že mu ani nemohou uvěřit, jelikož oslavují sebe navzájem. Postoj jejich srdcí jim zamezil uvidět pravdu a uvěřit v Ježíše. Zajímavé je, že Ježíš jim také řekl, že kdyby opravdu věřili Mojžíši, věřili by i v něj. To znamená, že podobně jako zákoníci zkoumali Písmo, a přesto mu nevěřili, můžeme i my zkoumat Bibli, a nevěřit, co je tam napsáno. Možná to zní nelogicky, ale je to přesně tak. Jak jinak by mohli existovat lidé, kteří vyznávají Ježíše svými ústy, ale přitom je Bůh na konci věků odmítne?

Podobně jako zákoníci zkoumali Písmo, a přesto mu nevěřili, můžeme i my zkoumat Bibli, a nevěřit, co je tam napsáno.

Tady vidíme, že to není úplně legrace, a proto potřebujeme zejména pokoru, aby Bůh mohl naše srdce neustále očišťovat.

Pokud se ustálíme jen na tom, že máme od Boha nové srdce, můžeme se šeredně mýlit. Naši čistotu stejně jako naše znovuzrození prokáže čas. Ačkoli je správné Bohu důvěřovat, že nám dal nové srdce, stejně musíme Bohu dovolit, aby ho čistil od našich starých postojů. 

Postoje hodné pozornosti

Zmíním několik postojů srdce, se kterými jako křesťané můžeme bojovat.

• Víra ve vlastní neomylnost, podezřívání druhých z neduchovnosti, vymýšlení zákonů, které Bůh nepřikázal (ano, zákaz chodit do kina opravdu neexistuje). Dokonce i přílišný liberalismus paradoxně také může být důsledkem špinavého srdce. Kdo vyrostl v zákonickém prostředí a zatvrdil se, může naopak milovat vše volnomyšlenkářské a může mít problém i se zcela běžnými pravidly. Působí sice jako buřič osvoboditel, ale sám si s sebou vleče nepříjemné zatížení z minulosti.

• Dále je to soutěžení o to, kdo Bohu slouží lépe, kdo má větší moc (existuje i např. půst, ve kterém se člověk postí jen proto, aby mohl silněji udeřit pěstí do stolu (Iz 58,4–5 ČEP).

• Také to může být i touha po zisku. Mimochodem, soustředění na vlastní prospěch je také velmi zajímavá křesťanská disciplína a nemusí jít jen o peníze a požehnání. Někdy se to v nás nastartuje už při našem spasení. Měli bychom však časem poznat, že naše záchrana je sice věc nesmírně vzácná, ale Boží přítomnost je vzácnější. Jinými slovy, darmo je se radovat nad vlastní spásou, pokud se neradujeme z Boží lásky. Nemůžeme jednoho dne sedět v nebi s Bohem, který nás nebude zajímat, protože se staráme jen sami o sebe. Samozřejmě nic takového se ani stát nemůže. Nebe je místo plné andělů i lidí, kteří Boha milují.

Mít čisté srdce není malá věc

Ježíš dokonce prohlásil, že ti, kdo mají čisté srdce, uvidí Boha. Jak už jsem ale uvedl dříve, bez pokory to nepůjde! Prosme Boha, aby nám ukazoval špatné motivy našich srdcí. Zvažme, zda Bohu někdy nesloužíme tak, že působíme roztržky v církvi. Nejen že to Bůh nenávidí, ale také to ukazuje, že vyučování, kterého se nám dostalo, z neznámých důvodů v nás nevyvolalo lásku. Buď nebylo dobré, anebo jsme kvůli němu viděli věci velmi zkresleně, jako když se člověk dívá ven skrze špinavé okno.

Přeji nám všem dostatek pokory, a když to bude potřeba, nechejme se přivést Bohem k poznání, že pořádně nevidíme. Potom vezměme hadr, saponát a vyleštěme svoje okna, abychom nedopadli jako ti, kteří říkají, že vidí, a přitom zůstávají v hříchu (J 9,39–41).

„Kdo byl slepý, ne-li můj služebník? Kdo byl hluchý jako můj posel, jehož jsem vyslal? Kdo byl slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, slepý jak služebník Hospodinův?“ (Iz 42,19 ČEP)