„Řekl mi: ‚Lidský synu, nakrm své břicho a naplň své útroby tímto svitkem, který ti dávám.‘ Snědl jsem jej a byl mi v ústech sladký jako med.“ (Ez 3,3)

Drazí čtenáři,

Bible není vědecké pojednání. Je to kniha psaná o životě, ze života a pro život. K vysvětlení pojmů nepoužívá odborné definice, nýbrž jednoduché ilustrace, kterým v době jejího sepsání každý dobře rozuměl. Má-li přiblížit člověku fakt, že Boží slovo je dobré, používá například přirovnání ke konzumaci medu. Prorok, který je vyslán s určitým poselstvím ke svému národu, musí (obrazně) sníst svitek s Božím slovem, který má sladkou chuť (Boží poselství je dobré, plné naděje). 

Toto číslo našeho časopisu je věnováno Bibli. Proto hned v úvodu chci zdůraznit, že číst Bibli, studovat Bibli, zabývat se jí, kázat ji a vyučovat ji je dobré, v tom nejširším slova smyslu. V tematické části čísla vám chceme představit výsledek několikaletého úsilí, opětovné vydání Studijní bible s výkladovými poznámkami, tentokrát v překladu KMS. Máme tak v rukou nástroj, který nám pomůže z Božího slova vytěžit maximum toho dobrého. 

Občas slýchávám, že dnešní mladá generace, aby byla pohnuta k nějakému skutku či akci, potřebuje znát smysl. To platí zejména ve srovnání s předchozími generacemi, jež vyrostly v komunismu a byly naučeny fungovat spíše na povinnost. Dnes je tedy třeba zdůrazňovat spíše smysl než povinnost – tedy „co dobrého nám studium Bible přinese“. To je důležitý poznatek pro výchovu dětí, službu v církvi, ale i pro osobní život. 

Nuže, proč tedy stále dokola číst Bibli? Proč ji čtu já (odmyslím-li si fakt, že si připravuji kázání a píšu články)? Věřím, že jedním z důvodů je touha poznávat Boha. Poznávání Boha není, jako když se učíte cizí jazyk nebo se připravujete ke zkoušce v autoškole. Je to otevřená záležitost, nikdy totiž ani zdaleka nebudete znát vše. Každé poznání Boží velikosti, každý pohled na to, jak je Boží plán spásy úžasný, vás zároveň bude motivovat k dalšímu studiu. 

Když hovořím o poznání Boha, nemám na mysli poznání v akademickém smyslu. Samozřejmě – studium dějin, dobového pozadí, teologie – to vše má své místo, ale poznání, které nás přivádí blíže k Bohu, je poznání hluboce osobní. Obsahuje prvek osobní zkušenosti a je založeno na Božím zjevení. Ne nadarmo používá biblická hebrejština výraz „poznat“ rovněž pro sexuální spojení mezi mužem a ženou. 

Dalším důvodem, proč číst a studovat Bibli, je formování naší osobnosti. Lidská mysl je vystavena bezpočtu různých vlivů: vše, co vidíme, slyšíme, co sledujeme v televizi či na internetu, se v nás nějak ukládá a ovlivňuje naše myšlení. Mysl je rovněž ovlivňována našimi předchozími zkušenostmi, stejně jako i typem osobnosti každého jedince. Moje vlastní zkušenost je, že když nedostávám „potravu“ z Božího slova úměrně všem ostatním vlivům, které působí na můj vnitřní svět, není to dobré. Začínám přemýšlet více lidsky než Božím způsobem (1K 2,16). 

Zcela jednoduchý a základní důvod, proč se zabývat Božím slovem, uvádí apoštol Petr: „… a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení.“ (1Pt 2,2)

Pojem „růst ke spasení“ vystihuje dynamiku duchovního života: na jednu stranu jsme již spasení, protože jsme uvěřili evangeliu. Spása je z milosti, je Božím darem, ke kterému nelze nic přidávat. Na druhou stranu tento pojem vyjadřuje, že novorozené Boží dítě si v průběhu svého zrání postupně osvojuje nové návyky, nové myšlení, prohlubuje se v poznání Boha a jeho vůle. Život křesťana není statický, každý by měl dorůstat do dokonalosti. 

Je-li Boží slovo pokrmem, pak Bible ve svých různých překladech a vydáních představuje nástroj k osobnímu budování. V tomto ohledu se těšíme obrovskému luxusu: zatímco ještě relativně nedávno jsme byli odkázáni na Bibli kralickou, dnes je překladů mnohem více a průběžně vznikají další. Já sám jich běžně používám asi šest jen v českém jazyce. Některé Bible obsahují pouze Boží slovo, jiné i poznámkový aparát a mapy. Kromě toho máme k dispozici slovníky, komentáře a literaturu věnovanou jednotlivým biblickým knihám. Každý křesťan, který miluje Boží slovo, by si měl kromě Bible v různých překladech opatřit i další nástroje k lepšímu porozumění biblickému poselství. 

Je-li Boží slovo pokrmem, pak Bible ve svých různých překladech a vydáních představuje nástroj k osobnímu budování.

Na jednu knihu, která mi nedávno přišla do rukou, bych chtěl zvlášť upozornit: jedná se o dílo dvou spisovatelek, Ann Spanger a Lois Tverberg, a jmenuje se Učedníkem rabína Ježíše. Jak napovídá název, autorky představují křesťanskou zvěst z perspektivy zvyklostí Ježíšovy doby. Čtenář se dozví spousty pozoruhodných detailů a postřehů, které úžasným způsobem dokreslí evangelijní příběh a dodají mu hloubky a barvitosti. 

Například v kapitole „Pesachový objev“ se dočtete, že při poslední večeři Ježíš z chleba odlomil speciální kousek, tzv. afikoman (tuto zvyklost Židé dodržují dodnes). Afikoman byl nejprve ukryt a ke konci večeře znovu nalezen, rozlámán a sněden všemi účastníky. Význam zvyklosti se v dějinách vykládal různými způsoby, ale v Ježíšově době lidé věřili tomu, že chléb reprezentoval celý Izrael. Odlomený a skrytý kousek představoval Mesiáše, který byl skryt a nyní přichází. Židé věřili, že Mesiáš přijde o Pesachu. Když tedy Ježíš odlomil kousek macesu a prohlásil: „Toto jest mé tělo,“ jasně tím vyjádřil, že On je ten očekávaný Mesiáš. Kvůli špatnému vztahu mezi křesťany a židy však rabíni v dalších stoletích význam tohoto symbolu bagatelizovali a dnes se mezi židy vykládá jinak. 

Na závěr bych se s vámi chtěl podělit ještě o jeden svůj oblíbený postřeh. Je paradoxem, že Bůh si používá ke svým záměrům i zaryté odpůrce a nepřátele. Když Asyřané za vlády judského krále Chizkijáše obléhali Jeruzalém, poslal král Sancheríb posly, jejichž úkolem bylo vést jakousi psychologickou válku proti Judsku a podlomit morálku obyvatel Jeruzaléma. Jeden z poslů prohlásil: „Říkáš: ‚Pouhé slovo přinese radu i zmužilost k boji.‘ Nuže, na koho spoléháš, že se proti mně bouříš?“ (2Kr 18,20, viz též Iz 36,5)

To, co poslové asyrského krále mysleli jako posměšek, se ukázalo být pravdou. „Pouhé“ slovo (rozuměj: „Boží“ slovo) opravdu tenkrát přineslo řešení a nepřítel musel odtáhnout. A tak je tomu podnes. Pouhé slovo přináší nový život, pouhé slovo přináší naději, pouhé slovo přináší změnu do společnosti i života jednotlivce. Už tisíce let až do dnešního dne. Proto se vyplatí se Božím slovem vážně zabývat.