Rozhovor s Markem Kaminskim, předsedou PEF a biskupem polské letniční církve

Marku, léta jsi byl zástupcem předsedy Evropského letničního hnutí (PEF). Děkujeme, že jsi přijal post předsedy a vzal na sebe takovou zodpovědnost. Jaké to je? 

Být zástupcem je nejlepší funkce na světě. 🙂 Je to svým způsobem pocta, jsi důležitý, ale nic moc nemusíš dělat, nemáš žádnou odpovědnost. Být šéfem, to už pocta není, máš mnoho práce a zodpovědnosti. Teď cestuji, organizuji, mluvím s lidmi, hasím problémy, které předtím řešil šéf. Teď to padlo na mě. To je ten hlavní rozdíl.

V nové funkci určitě mnohem více cestuješ. Jezdíš sám, nebo s rodinou? 

Různě. Někdy s rodinou, ale převážně sám. Když jsem někde na delší dobu, například mě pozvali na týden sloužit do Itálie, tam jsem vzal manželku Ewu i jednoho syna. Dopoledne totiž bylo volno, mohli jsme poznávat město a večer jsme sloužili. Tento týden je také cestovně náročný. V úterý jsem byl na konferenci ve Stockholmu, včera (ve středu) jsem přiletěl do Varšavy a dnes (čtvrtek) jsem autem na otočku v Praze… Ale dobře je.

Baví tě ta práce?

Pokud máš Boží povolání, miluješ to, i když někdy bývá těžko, a když není Boží povolání, tehdy převládají těžkosti. Každá služba má své problémy, ale Boží milost převládá, je více Boží milosti než problémů, tak to vidím já.

To je hezké… Jsi správný optimistický šéf!

Uvidíme, uvidíme, po ovoci se pozná.

Na jak dlouho jsi volen?

Na tři roky. Uvidíme, jak to bude dál, protože litera zákona hovoří jasně: tuto funkci můžeš vykonávat devět let. Já jsem byl šest let zástupce a teď jsem na tři roky předsedou. Buď se změní zákon, nebo bude šéfem někdo jiný, uvidíme.

Určitě jsou lidé, kteří by tuto funkci rádi vykonávali, protože jsou rádi v čele.

Vždycky někdo chce, ale musíme se ptát Boha, zda má to povolání. Pokud by se nejednalo o duchovní práci, stačilo by, kdyby lidé vybrali vhodného kandidáta, a je. Ale protože se jedná o duchovní práci, je třeba, aby ten člověk byl povolaný Bohem a teprve potom vybraný lidmi. Evropa je veliké misijní pole. V Africe, tam je tolik křesťanů, že je budou časem vysílat k nám, v Jižní Americe stejně tak, dokonce v Asii, v Saudské Arábii je snad víc křesťanů než v Polsku. V Íránu i v Iráku se lidé obracejí, všude evangelium dělá svoje dílo víc než v Evropě. Musíme prosit Pána, aby se probuzení a evangelium vrátily do Evropy.

Není to trochu tím, že je Evropa bohatá?

Ano. Evropa je bohatá, jsme vzdělaní, máme práci, žijeme v bezpečí, máme dobrou zdravotní péči – a jsme pyšní. Pýcha se vkrádá do našich srdcí, všechno víme, všemu rozumíme, a proto nechceme slyšet evangelium. Nejsme dostatečně zoufalí…

Ono není úplně snadné šířit evangelium v Evropě, která nemá potřeby. Třeba v Argentině se evangelizuje sociální prací – církev krmí hladové. U nás nejsou hladoví, máme sofistikovaný sociální systém.

V Africe jsem byl na celosvětové letniční konferenci svědkem zajímavé diskuse. Ptali se místního bratra, co je největší problém Afriky. Jako největší problém viděl, že se obrací tisíce lidí, ale jejich životy se nemění. Nespravedlnost ve společnosti přetrvává, lidé žijí v chudobě, v pohrdání, jsou zneužíváni, je korupce – evangelium se šíří, a nic se nemění. Evangelium nemění životy lidí – pokud třeba křesťan vlastní firmu, nemůže se topit v bohatství, a přitom nezaplatit důstojnou mzdu zaměstnancům. To se mě velice dotklo, evangelium musí měnit životy lidí i společnosti, a to se v Africe neděje.

To potom není evangelium, ale náboženství…

Ano, tam jsou naplněny duchovní potřeby, ale nejsou naplněny sociální potřeby, a to musí jít ruku v ruce.

Co tedy vidíš jako největší výzvu v Evropě?

Největší výzvou je, aby se křesťané v Evropě začali zajímat o Evropu. Každý se zajímá o sebe – moje církev, moje město, eventuálně moje země, ale nikdo nepřemýšlí o celku, o Evropě. Válka na Ukrajině nám ukázala, jaký vliv má na všechno ostatní situace v jedné zemi. Kvůli válce máme migraci, energetickou krizi, ekonomickou krizi a ukazuje se, že propojení mezi státy v Evropě je velmi hluboké. A teď je otázka, zda existuje i duchovní propojení mezi zeměmi nebo ne. Podle mého názoru existuje, ale my nepřemýšlíme o tom, že by mělo přijít probuzení do Evropy, maximálně tak do našeho sboru. To vidím jako největší výzvu – změnit způsob myšlení z lokálního na celoevropské. Je třeba přemýšlet o celé Evropě a modlit se za ni.

Každý se zajímá o sebe – moje církev, moje město, eventuálně moje země, ale nikdo nepřemýšlí o celku, o Evropě.

Jak se ti jeví mladá generace v Evropě?

To je také jeden z velkých problémů. Církev velice stárne. Mě osobně mrzí rozdělení mezi starou a mladou generací. Nejdeme spolu, a to je velká chyba. Pro starší lidi je jednoduché dělat něco podle svého a mladé nebrat vážně. Mladí vidí, že se staršími je „těžká řeč“, a tak si jdou svou cestou. Generace jsou rozdělené, to je katastrofa. Musíme jít společně. Spolu se modlit, spolu hledat Boha, spolu sloužit. V církvi musí být místo současně pro mladé i pro staré. Sjednocení generací je jedna z největších výzev pro dnešek i do budoucna. Mladí musí budovat Boží království spolu se staršími… 

Jak to chceš udělat? Mladí řeknou, vy jste boomeři a nechtějí s námi nic mít. Jsme pro ně staří a nemoderní.

To je na jednu stranu pravda, ale také je mnohdy fakt, že když mladí chtějí něco dělat, starým se to nelíbí a kritizují to. Hřích je na obou stranách. Pokud se staří nezmění, ztratí mladou generaci. Mladí se bez nás obejdou, mají energii a sílu začínat něco znova. Staří se musí změnit velice silně, neměníme evangelium, neměníme pravdu, ale musíme se změnit kulturně. Myslím, že my staří musíme být natolik dospělí, abychom spolu s mladými budovali budoucnost. Máme tendenci nebudovat budoucnost, ale pečovat o to, co máme rádi. Já jako dobrý otec (mám syny) chci budovat jejich budoucnost i přesto, že se mi to ne vždy líbí.

Máme tendenci nebudovat budoucnost, ale pečovat o to, co máme rádi.

Když už mluvíme o mládeži… Musíme najít vhodného vedoucího mládeže pro celý PEF, abychom integrovali mladou generaci a dali jí prostor ke službě. 

Slyšeli jsme a minimálně to vidíme v České republice, že mladá generace má velké psychické problémy. Jak je na tom Evropa jako celek?

Vidím to velice silně v Polsku, dokonce natolik, že jsme začali organizovat speciální křesťanské konference týkající se deprese, psychických problémů a pastorace. Máme jednu sestru, profesorku psychologie, která přednáší na univerzitě a je poradkyní prezidenta, od ní víme, že je to velký problém v Polsku. Prý je to celoevropský problém, ale nemám k tomu spolehlivá data. V každém případě to vypadá jako civilizační nemoc.

Zvláštní… Nezpůsobují to sociální sítě?

Ano, sítě tomu určitě přispívají, ale mladá generace se potýká ještě i s dalším problémem – se sexuální identitou. Mladý člověk dnes neví, zda je kluk nebo holka, zda chce navázat vztah s ženou nebo s mužem. Zde nestačí říct, že svět je zkažený a co se děje. Ne, ne, to jsou skutečné problémy, které lidé prožívají a církev musí umět na ně vhodně reagovat, musí umět naslouchat, pokusit se pochopit, dostat se nějak k těm lidem, neodmítat je hned. Problém je to obrovský.

I: (rozhovor jsme natáčeli 12. ledna, v den slavnostního předávání české FireBible církvi, pozn. red.) Říkal jsi, že máte Bibli s výkladovými poznámkami od září loňského roku…

M: Ano. A nechali jsme jí anglický název FireBible. To je ideální zejména pro mladou generaci, názvu FireBible každý rozumí. Dolů jsme na obálku připsali Bible pro charismatiky, a tak jsou všichni spokojeni. Distribuce jede dobře, už jsme distribuovali několik tisíc FireBiblí. Celkově byla tato edice velice dobře přijata, máme velkou radost a doufáme, že ji mnoho lidí bude číst a že je to také povzbudí ke čtení s porozuměním, protože někdy čteme, a nerozumíme. Zejména mládež potřebuje Bibli s kvalitními výkladovými poznámkami. Sám Bibli čtu dlouhá léta a najednou mám ke každé knize Bible historický úvod. Wow! To je neskutečné, začínám text jinak chápat, vidím, v jaké době se co dělo, který král vládl, a dává mi to smysl. Jsem za naši polskou FireBibli velice rád. Je to naše první edice, její příprava trvala čtyři roky, ale zvládli jsme to. 

Marku, na závěr něco povzbudivého. Jaké jsou tvé vize, tvé modlitby ohledně Evropy? Co ti Pán ukazuje?

Evropa je nádherný a požehnaný kontinent. Máme tolik krásných měst a míst. Prosperujeme, jsme vzdělaní, máme dobrý systém sociálního zabezpečení. Máme také spoustu snů pro naše děti. Máme se dobře, ale trpíme neuspokojením duchovních potřeb, a mnozí si to možná ani neuvědomují. Lidé však potřebují poznat Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Každý den se proto modlím za Evropu, aby na ni Bůh vylil svého Ducha svatého, protože jen On má moc přivést lidi k pokání před Bohem. Modleme se prosím všichni za náš krásný kontinent, za Evropu!

Děkujeme za rozhovor.

red