Rozhovor s Radkem Smetanou, zástupcem biskupa AC a členem prezidia PEF

V našem časopise je občas skloňovaný PEF (Evropské letniční společenství). Z podstaty názvu vyplývá, že sdružuje evropské letniční církve. Jak ho vnímáš a k čemu doopravdy slouží?

PEF vznikl jako bratrské společenství vedoucích evropských letničních církví. Měla to být platforma pro setkávání vedoucích, aby věděli jedni o druhých, sdíleli se o svých církvích. Svého času se pořádaly i evropské letniční konference (PEC), aby se nesetkávali jen vedoucí, ale aby se mohli poznávat a přijímat požehnání i řadoví věřící. Tyto konference mívaly i evangelizační rozměr – např. na konferenci v Berlíně v roce 2002 sloužil na otevřeném stadionu evangelista Reinhard Bonnke. Tato konference byla také poslední akcí tohoto druhu v rámci PEFu, který poslední dobou hledá své aktuální zaměření, svoji „tvář“. 

Myšlenka bratrského společenství definovala první fázi existence PEFu včetně dlouholetého působení bratra Zopfiho jako předsedy tohoto společenství. Po něm se vedení ujal bratr Ingolf Ellssel, který se snažil činnost PEFu rozšířit a trochu „profesionalizovat“. Za jeho působení vznikla kancelář v Bruselu a Daniel Constanza se stal zástupcem kanceláře. Bratr Ingolf se snažil dát impulz pro vytvoření různých odborů činnosti (třeba mediální odbor) a jeho cílem byla užší spolupráce evropských letničních církví, aby se nesetkávaly jen jednou za rok v březnu na konferenci pro vedoucí církví. Dnes z těchto odborů velmi dobře funguje Pentecostal European Mission, tedy misijní odbor. Dlouhodobě existovala a dnes opět existuje snaha propojit i mladé pastory a vedoucí v rámci PEF Youth (PEFY – dnes PYE). Funguje také EPTA, jejíž činnost souvisí s teologickým vzděláváním.

Původní myšlenka vzájemně o sobě vědět je stále stejně důležitá. Je úžasné, když o sobě mají letniční církve v Evropě povědomí – co děláme, jaké jsou naše potřeby, výzvy. 

Jaké jsou aktuální výzvy PEFu?

Výzvou pro PEF je rozšířit se do povědomí „běžných“ pastorů a vedoucích. Ti o PEFu často moc nevědí, snad kromě pravidelné každoroční Neděle pro Evropu, kdy se mají ve svých sborech modlit za jednotlivé letniční církve v Evropě a zorganizovat sbírku na činnost PEFu. Čas od času také proběhne v rámci březnového setkání biskupů konference určená pro širší okruh pastorů a vedoucích (například v roce 2015 v Amsterodamu), nicméně stále se asi nedaří povědomí o činnosti PEFu dostatečně dostat na další úrovně vedoucích. V této souvislosti je také dobré si uvědomit, že ve vedení PEFu stojí lidé, kteří jsou zároveň zodpovědní za činnost svých hnutí ve vlastních zemích. V podstatě se prezidium skládá z biskupů, kteří zde slouží při všech svých dalších povinnostech. 

Na jedné konferenci se mluvilo o významu PEFu jako silném hlasu v připomínkování národních vlád, co se týče třeba „pronásledování“ církve. 

Nezmiňoval bych konkrétní země, ale ano, je to tak. Díky kanceláři v Bruselu můžeme i v některých záležitostech lobbovat, hlavně pokud se týká postavení církví v různých státech včetně případů jejich útlaku. Existenci PEFu už národní vlády zaregistrovaly a jeho hlas nemohou jen tak pominout. Za to vděčíme z významné části výše zmíněnému bratru Ingolfovi, který se snažil PEF zprofesionalizovat, což, žel, nebylo a není vždy snadné. Vyžaduje to finanční prostředky i personální obsazení.

Existenci PEFu už národní vlády zaregistrovaly a jeho hlas nemohou jen tak pominout.

Tvoje srdce pro PEF bije, když jsi nyní členem prezidia. Jak ses k PEFu dostal? Přece jen jsi musel ujít kus cesty, než ses stal jeho členem.

Ano, chvíli to trvalo. (smích) Šlo však o přirozený proces. Prvního setkání PEFu jsem se účastnil již v roce 1996 jako překladatel tehdejšího biskupa Rudka Bubika. To se ještě na tato setkání jezdilo především do švýcarského Emmetenu. Začínal jsem tedy jako překladatel a postupem doby se „vypracoval“ až na řádného delegáta. 🙂 V mém chápání církve jako Kristova těla mi vždycky šlo o nějaký přesah. A to jak v rámci letničních denominací, tak i mezi jednotlivými denominacemi a církvemi – ať na vnitrostátní úrovni, nebo na té mezinárodní. Stejná myšlenka stojí i za mou angažovaností v PEFu. Jako AC tady nežijeme sami. Naše vlastní vnímání musí být zasazeno do nějakého širšího kontextu. O to se snažil právě i biskup Rudek a pravděpodobně mě tím dost ovlivnil. Ani já nechci, abychom zůstali sami na našem českém písečku, ale abychom působili v širším společenství a mohli se konfrontovat s jinými pojetími církve, vidět, jak a co dělají jinde. 

PEF má svoje vývojové fáze a vlny. Ne v každé mi bylo třeba úplně pohodlně, ale současný směr pod vedením Marka Kaminského považuji za vyvážený. Marka velmi dobře znám a jeho vize se mi líbí. 

Jak ses dostal do prezidia?

Oslovil mě Marek Kaminski. Zástupci střední a východní Evropy z Maďarska skončil mandát a zároveň končil i delegát z Rakouska. V rámci toho se hledali noví dva adepti. Marek za náš středoevropský region současně oslovil i bratra Palka Zsolnaye ze Slovenska (pastor AC Bratislava), se kterým jsme se nakonec domluvili, že pro nadcházející funkční období přijmu nominaci já. 

Jsi volený na tři roky. Chtěl bys potom pokračovat nebo být i předsedou PEFu?

Předsedou bych nechtěl být, a navíc ani nemohl. Předsedou se může stát jen vedoucí národního letničního hnutí, v našich podmínkách by tuto roli mohl zastávat jen náš biskup Martin Moldan. Navíc je třeba, aby předseda byl v rámci evropského povědomí dobře znám, aby ho ostatní brali a aby byl dobře jazykově vybaven. Dává to logiku.

Až na to, že biskupové jsou maximálně vytíženi, a ještě aby předsedali PEFu… Mohli byste třeba změnit ústavu, aby to mohl dělat i zástupce. 🙂

Ono tam asi jde určitě i o ten zmiňovaný respekt. A také je takový nepsaný úzus, že církev, ze které pochází předseda, se na tom dost finančně podílí. Nejenže podporuje PEF jako celek, ale často přispívá i na další výdaje spojené s činností předsedy. Ono se to nezdá, ale předseda například opravdu hodně cestuje. 

Jak tedy prakticky vypadá tvoje fungování v rámci prezidia PEFu? 

Prezidium se pravidelně schází zhruba pětkrát do roka, částečně přes platformu zoom, částečně osobně. Čítá šestnáct lidí, kromě nejužšího vedení po dvou zástupcích z každého evropského regionu. 

Co konkrétně jste třeba naposledy řešili? Ať máme představu, čím se letniční v Evropě zaobírají.

Často se řeší přijetí nových členů nebo organizací, protože to těleso je živé. Sdružuje více než padesát různých letničních církví a hnutí. V současné době se také zaobíráme citlivým tématem války na Ukrajině, protože součástí PEFu jsou i letniční hnutí z Ruska a Běloruska. V tomto směru si vybavuji silný moment společného vystoupení představitelů ukrajinského a běloruského hnutí na setkání ve Stockholmu v létě minulého roku. Dále běžnou agendu představují témata a program březnových konferencí, provozní věci, činnost jednotlivých odborů (zmíněné PEM, PYE a EPTA). Také řešíme aktuální nastavení a vizi PEFu. Marek jako nově zvolený předseda sice už šest let působil jako místopředseda PEFu, ale ve funkci předsedy je krátce. Jako předseda vytyčuje svůj směr, svou vizi, což je také předmětem diskuzí prezidia.

Řekneš nám nějaké perličky ze zákulisí, přece jen se až do prezidia nedostaneme.

V prezidiu jsem teprve od léta minulého roku, takže žádné „pikantní“ zákulisní perličky zatím neposkytnu. 🙂 Setkání jsou přátelská, a byť jsme tam zástupci celé Evropy, což samozřejmě s sebou nese i rozdílné perspektivy na některá témata, musím říct, že pracujeme v milé atmosféře, kde se hledá shoda a není snaha se navzájem převálcovat. Jsem mile překvapen opravdu konstruktivní atmosférou. 

To je snad samozřejmost, ne? Vždyť jste „výkvět“ všech křesťanů, vedoucí letničních hnutí, takže máte druhého přednějšího sebe a tak… 

(smích) Jo, myslím, že to tak je. I přesto, že existují třeba rozdíly v chápání některých etických témat mezi východními a západními církvemi. Na setkáních taková témata zbytečně neotvíráme, abychom se nezraňovali, každý to má jinak. Definoval bych to jako milé, respektující prostředí. 

Církve napříč Evropou mají různé důrazy, vám se na prezidiu tím pádem dost omezuje manévrovací prostor, ne? Co vlastně můžete řešit?

To je přesně ono, zde jsme zpátky u vize. Co je to PEF a co může a co nemůže dělat. Je to bratrské společenství, jak ho třeba více chápali první „otcové zakladatelé“, nebo spíše profesionální, či snad lépe stále se profesionalizující síť letničních církví a hnutí s prohlubující se praktickou spoluprací? Pokud jde o hlubší spolupráci, tam se pak více vyjevují rozdílnosti. Ta rozmanitost v rámci PEFu do jisté míry i určuje, co ještě společně dělat můžeme a co už ne. To však nevidím jako problém, každá mince má dvě strany. Je to tedy síla i slabina zároveň. 

Mohl bys uvést pár bodů, na kterých se neshodnete, které vytvářejí napětí?

Určitě to jsou věci etické – styl oblékání, styl bohoslužeb, rozdíl mezi Rumunskem a Moldávií a například Španělskem či Francií je veliký. Třeba setkání v Rumunsku u příležitosti loňského Dne pro Evropu se konalo ve velkém dynamickém sboru, ale muži seděli na jedné straně a ženy na druhé. Všichni měli sukně, saka a samozřejmě, kdybychom se sešli ve Francii, bude to úplně jiné. 

Trochu nám „uniká“, že se na úrovni Evropy řeší oblékání nebo styl bohoslužeb, spíše bychom předpokládali, že se budou řešit otázky dne: přístup k LGBT, uprchlíci…

Můžu hodnotit jen období, kdy jsem v PEFu aktivněji zapojený. Nezaznamenal jsem, že by ve zmíněných aktuálních tématech panovaly výrazně odlišné pohledy na věc. Mám dojem, že zde zatím vykazujeme dost společných názorových prvků. Co se týká například i současné války na Ukrajině, je zajímavé, že i zástupci běloruských církví jsou s námi ostatními zajedno. PEF také k válce vydal společné stanovisko. 

Ve Varšavě zaznělo, že jste do PEFu přibrali i izraelskou letniční církev…

Chvíli jsme na prezidiu probírali, nakolik Izrael vůbec patří do Evropy, ale ano, nakonec bylo členství schváleno. 

Fotbalově také patří do Evropy, proč ne i duchovně? 🙂 Když jsme natáčeli rozhovory s účastníky konference, bratr z Izraele říkal, že je moc rád, že je PEF přijal, protože je nikdo nechce.

Pokud si vzpomínáte, Ingolf Ellssel na jedné z našich pastorálek říkal, že tehdejší vize EU spočívala v myšlence rozšířit se do podoby Říše římské v době jejího největšího rozmachu. V tomto smyslu by Izrael spadal do Evropy, dokonce stejně jako sever Afriky…

Naše církev teď akutně řeší generační obměnu. Jak je na tom evropská církev, je to i jinde, nebo je to jen naše specifikum?

Tuto otázku na prezidiu vyloženě neřešíme, i když vidíme potřebu a máme touhu zapojit do činnosti mladší vedoucí. Proto se znovu pokoušíme rozjet PYE. Hledá se nové vedení PYE a způsob, jak s mladou generací pracovat. 

Co bys jako člen prezidia PEFu do budoucna popřál? 

Jednak, aby se mu nadále dařilo představovat společný hlas evropských letničních církví, a dále, aby rozvíjel takovou úroveň spolupráce, která je v rámci rozmanitosti jednotlivých hnutí a církví možná, a společně tak oslovoval nejen mnohé životy lidí v Evropě, ale prostřednictvím PEMu i v jiných zemích světa. A aby se mu dařilo prohlubovat povědomí o své činnosti jak v evropských společenských strukturách, tak v samotných církvích a hnutích, které jsou jeho součástí.

Děkujeme za rozhovor. 

red