„Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“ (Př 4,23)

Drazí čtenáři Života v Kristu,

dovolte, abych Vám nejprve popřál hodně Božího požehnání do nového roku. Ať Vás Boží milost provází na všech Vašich cestách a Bůh Vás zahrne svým požehnáním. Nežijeme ve snadné době a Boží vedení budeme potřebovat. 

Jako námět této novoroční úvahy jsem zvolil verš z knihy Přísloví, který je zároveň veršem pro naši církev na tento rok. Křesťanská spiritualita má dvě polohy: zaměřuje se jak směrem ven, k našim bližním a potřebám okolo nás, tak se současně obrací i do lidského nitra. Nic z toho, pokud je jen samo o sobě, není správné – potřebujeme obojí. Ani sám do sebe zahloubaný křesťan, ani aktivista snažící se změnit svět nepředstavuje správný přístup, pokud zůstává takto jednostranný. Abychom byli dobrými služebníky, potřebujeme i nějakou reflexi vlastního nitra ve světle Božího slova, a naopak – pěstování duchovního života nemůže spočívat jen v zaobírání se sebou samými, ale musíme se učit odvracet od sebe, abychom viděli potřeby druhých. Náš verš nás však v tuto chvíli vede do vlastního nitra, přemýšlejme tedy nad tím, co ohrožuje lidské srdce a jak se tomu bránit. 

Srdce představuje důležitý pojem v Bibli i v životě obecně. Je nejen zdrojem emocí, ale také centrem myšlení a rozhodování. Představuje rovněž morální a duchovní jádro lidské osobnosti. Tak nějak srdce popisuje Bible. Jako takové tedy musí být chráněno, musí se mu dostat náležité péče. Platí to o to více, když si uvědomíme, že srdce je také místem setkávání s Bohem a nástrojem víry (věříme srdcem). Uvedený verš z Přísloví 4,23 tedy v jistém smyslu představuje jednu z klíčových myšlenek celé sbírky biblických přísloví.

Významné postavení srdce objasňuje verš samotný: „… vždyť ze srdce vychází život.“ Chránit srdce tedy znamená chránit život samotný. Život můžeme definovat z hlediska biologie, ale i z hlediska teologie. Z toho druhého pohledu je život Božím darem, vdechnutím Božího Ducha. Musí být tedy v souladu s Božími standardy. Vše, co se od těchto standardů odlišuje, jej poškozuje. Kniha Přísloví život často popisuje v kontrastu se smrtí nebo záhubou. Je úzce spojen s volbou mezi moudrostí a pošetilostí. Zatímco moudrost vede k životu, pošetilost je vzhledem k životu destruktivní. Klíčem k moudrosti je pak bázeň před Bohem. 

Srdce a život jsou tedy v Bibli hluboce propojené. Stav srdce má dopad nejen na kvalitu duchovního života, ale i na lidské zdraví, mezilidské vztahy, a konečně i věčný úděl každého člověka. To vše jsou důvody, abychom srdci věnovali pozornost a maximální péči. 

Stav srdce má dopad nejen na kvalitu duchovního života, ale i na lidské zdraví, mezilidské vztahy, a konečně i věčný úděl každého člověka.

Pokud uvažujeme o tom, co lidské srdce ohrožuje, na prvním místě je samozřejmě hřích. Od pádu člověka v rajské zahradě je lidské srdce zkažené a náchylné ke zlému. Není pouze a jenom zlé, ale také není výlučně dobré. Spíše je vrtkavé, nevyzpytatelné. Člověk je schopen v jednu chvíli něco slíbit a v druhou chvíli to popřít. Proto prorok Jeremiáš píše: „Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí?“ (Jr 17,9 ČSP) 

Hřích spočívá v odklonění se od Božího slova a Boží vůle. Ve Starém zákoně šlo velmi často o hřích v souvislosti s modloslužbou, tedy zaměněním Boha za něco, co Bůh není. V obecném smyslu je hřích odklon od správných a pravých hodnot k hodnotám falešným. Tento odklon nezůstává v abstraktní rovině, nýbrž je následován změnou chování – lidské srdce se stává zkaženým v každém slova smyslu. 

Hřích ale nemusíme spojovat jen s věcmi na první pohled špatnými. Lidskému srdci může uškodit i strach, úzkost, přílišné zaměření na tělesné požitky, láska k penězům nebo třeba i přemíra starostí. Je třeba si uvědomit, že jsme nedokonalými lidmi žijícími v nedokonalém světě. Každý někdy hřeší. Ale opakovaný, dlouhodobý hřích má na srdce destruktivní vliv, Bible pak hovoří o „převráceném srdci“. Hřích se stane návykem, otiskne se do osobnosti člověka a zcela promění jeho srdce. 

Jak si tedy můžeme chránit své srdce? Odpověď na tuto otázku je velice komplexní a souvisí s celkovým způsobem života každého jednotlivce. Nejdůležitějším principem je bezesporu bázeň před Bohem. Bázeň není strach. Jde spíše o respekt, poslušnost a víru. Člověk by si měl uchovávat srdce čisté („blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha“ Mt 5,8) a v modlitbě a pokání vyznávat vše, co lidské nitro znečišťuje. Samozřejmě je důležité usilovat o život podle Božího slova: „Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil.“ (Ž 119,11) 

Biblická výzva k ochraně srdce je nadčasová. Tehdy, stejně jako dnes je podstatné, aby každý člověk bděl nad tím, co pouští do svého srdce a čím se nechá ovlivňovat. Přesto má dnešní doba svá specifika: jsme mnohem více vystaveni stresu, který pramení z moderního životního stylu. Stále někam spěcháme, jsme přetíženi informacemi, často i zbytečnými. Důraz na materialismus, okamžité uspokojení a honbu za zážitky často vede k povrchním hodnotám, nespokojenosti a prázdnotě. 

Samostatnou kapitolu pak tvoří internet: vliv sociálních sítí a virtuálního světa obecně vede k neustálému porovnávání se s druhými a s tím i k pocitu méněcennosti a falešné identity. Dnes platí více než kdy jindy, že křesťan musí budovat svou identitu na Kristu, a ne na tom, co mu podsouvá tento svět. To vše znamená zabývat se vším, co jeho srdce ovlivňuje, a učit se žít podle věčných biblických hodnot a principů. Znamená to také pěstovat v sobě disciplínu a mít patřičnou dávku sebekázně, co se týká vlivu sociálních médií. „Bázeň před Hospodinem je pramenem života, aby se člověk vyhnul léčkám smrti.“ (Př 14,27)

Závěrem lze konstatovat, že výzva k ochraně vlastního srdce je velmi důležitá také z hlediska záludnosti nebezpečí ohrožujících dnešního člověka: žijeme v míru, většina z nás má dostatek, často i nadbytek všeho, čeho je třeba k životu, investujeme do zábavy a zážitků. Nepřítel přichází nepozorovaně a klame nás přesvědčením, že je vše vlastně v pořádku. Opak je pravdou. Pamatujme tedy, že lidské srdce je klíčové pro osobní, duchovní i morální život. Je ohrožováno jak v biblickém, tak v současném kontextu, avšak principy jeho ochrany se nemění. Křesťan může nacházet pomoc v Bibli a u Boha v modlitbě a v hledání a uplatňování těchto principů ve svém životě.