Drazí čtenáři,
prosinec je na jednu stranu měsícem vánočních svátků, to znamená pár dní volna, které trávíme obvykle s rodinou a přáteli, a na druhou stranu je posledním měsícem v roce, a tedy i časem určitého bilancování a hodnocení. Ohlížíme se za uplynulým rokem, hodnotíme, co se podařilo a co nikoli, a vyhlížíme vstříc roku novému.
Jako křesťané se snažíme zohlednit oba rozměry: chceme si připomenout příchod Spasitele na svět a současně také chceme uvažovat o svých vlastních životech. K předvánočnímu rozjímání bych tedy chtěl nabídnout následující biblický text, který, jak věřím, obsahuje obě zmíněné dimenze:
„Druhého dne tam Jan opět stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: ‚Hle, Beránek Boží!‘ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se otočil, a když uviděl, že jdou za ním, řekl jim: ‚Co hledáte?‘ A oni mu řekli: ‚Rabbi‘, což se překládá ‚Učiteli‘, ‚kde bydlíš?‘ Řekl jim: ‚Pojďte a uvidíte.‘ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne.“ (J 1,35–39)
Máme před sebou příběh, který se odehrál na počátku Ježíšovy služby. Je možné, že jde o osobní vzpomínku apoštola Jana, pisatele evangelia. Spolu s Ondřejem, který je druhým hrdinou příběhu, se hlásil k Janu Křtiteli. Nešlo tedy o žádné „duchovní začátečníky“, Jan svým učedníkům jistě poskytl dobré základy. Přesto se rozhodují následovat Ježíše, i když ho ještě vůbec neznají. Spontánně vykročí za ním, aniž by měli jakýkoli plán.
Ježíš se otočí a položí otázku: „Co hledáte?“ Na otázce nemusí být nic zvláštního, vidí dva mladé muže, kteří za ním kráčí, a jednoduše chce zjistit, o co jim jde. Zdá se, že učedníci jsou otázkou zaskočeni, a tak poněkud zmateně odpoví: „Mistře, kde bydlíš?“ Pro Ježíše žádná upřímně myšlená otázka není hloupá, a tak je pozve na návštěvu.
Osobně si ale myslím, že šlo o něco více než o takto banální rozhovor. Texty biblických knih jsou velice pečlivě kompilované, každé slovo bylo voleno s rozmyslem. Pisatelé nezapisovali banální konverzaci, pokud v příběhu neměla hlubší smysl. Už jen proto, že pergamen byl drahý. Můžeme si být jisti, že každé slovo v Bibli má svůj význam.
Otázka „Co hledáte?“ tedy může být pochopena abstraktně, ve smyslu „O co vám jde?“ Ježíš se tak ptá dvou učedníků, kteří opustili Jana Křtitele a vydali se za ním, proč tak učinili, co od toho očekávají, jaký je smysl jejich jednání. Proč si myslí, že je lepší následovat Ježíše než Jana Křtitele.
Tato otázka je vlastně mířena na každého, kdo se vydá za Ježíšem. Na tom, že na ni učedníci nedokázali správně odpovědět, není nic špatně. Lidé velmi často chodili za Ježíšem prostě proto, že něco potřebovali, nejčastěji uzdravení. Vlastně i dnes lidé přijdou do církve většinou proto, že mají nějaké své osobní potřeby. Třeba jim někdo blízký nabídl modlitbu a pozval je na bohoslužbu. Lidé přišli bez hlubších motivů, prostě jen tak to „okouknout“. Skutečná víra se může narodit později. Ale otázku „Co vlastně hledám?“ si musí položit dříve nebo později každý.
Ježíšova otázka „Co hledáte?“ může být rovněž symbolickou otázkou pro každého člověka na Zemi. V Bibli je mnoho podobných nadčasových otázek, které můžeme takto chápat. Uvedu několik příkladů: „Kde jsi?“ (Gn 3,9) „Kde je tvůj bratr?“ (Gn 4,9) „Co je člověk, že na něj pamatuješ?“ (Ž 8,5) „Co je pravda? (J 18,38) a další. Každá z těchto otázek byla pronesena v určitém konkrétním historickém kontextu, ale pro její trefnou naléhavost ji můžeme zevšeobecnit a považovat tak za klíčovou otázku lidské existence. S tímto postojem se tedy zkusme dívat i na naši otázku, kterou Ježíš položil dvěma učedníkům.
Ježíšova otázka „Co hledáte?“ může být rovněž symbolickou otázkou pro každého člověka na Zemi.
Pokud otázku „Co hledáte?“ položíme všem lidem napříč historií a rozličnými kulturami, dostaneme překvapivou odpověď. Není to touha po zdraví (lidé si v naší zemi přejí „hlavně zdraví“) a není to ani otázka peněz, majetku, vlastnění věcí, i když to tak někdy na první pohled vypadá. Co je tedy tou odpovědí?
Má se za to, že lidé všech kultur po celé trvání historie hledali nejvíce smysl života. Poeticky řečeno, měli potřebu svůj život zasadit do většího příběhu. Za každou filozofií, za každým náboženstvím můžeme nalézt tento základní motiv – hledat smysl. V moderní historii to byl například rakouský lékař židovského původu Viktor Frankl, který během pobytu v koncentračních táborech za 2. SV přišel na to, že život má smysl za všech okolností. Tehdy napsal: „Smysl se nevymýšlí, ale objevuje.“ Objev to byl celkem revoluční, neboť názorů na toto téma znala tehdejší společnost vícero. Sigmund Freud přišel na to, že člověka pohání touha po slasti. Alfréd Adler zase hovořil o touze po moci. Pravda je taková, že člověk mající smysl života je ochoten obětovat pohodlí, slast i sám sebe. Touha po smyslu se tak jeví jako nejdůležitější.
To, že lidé nacházeli smysl v rozličných, často protikladných činnostech, odpovídá porušené lidské povaze. Hledat smysl a upřímně hledat pravdu jsou totiž dvě rozdílné věci. Smysl života může mít každý jiný, ale jeden skutečný, nejvyšší smysl souvisí s poznáním Boha. Jenom On může skutečně uspokojit lidskou duši. Již sv. Augustin napsal: „Nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“
A tak otázka „Co hledáte?“ je otázkou po smyslu života, a to otázkou zásadní, hlubokou, existenciální. Ptá se po tom, po čem v životě nejvíce toužíme, na čem nám nejvíce záleží, pro co jsme ochotni nejen žít, ale bude-li třeba, i zemřít. Než nalezneme odpověď na tuto otázku, může to zabrat trochu času, ale nemělo by to trvat zase až příliš dlouho, abychom nepromarnili svůj život. Ideální je, když odpověď nalezneme ještě v mládí a veškerá důležitá životní rozhodnutí pak děláme s ohledem na to, na čem nám opravdu záleží.
Zkusme si tuto otázku položit osobně, každý z nás, v závěru tohoto roku. Jsme spokojeni se svými životy? Za čím se vlastně honíme? Pro co žijeme? Zkusme si tuto otázku klást s modlitbou a dovolme Duchu svatému, aby prozkoumal naše srdce. Přistupme k Bohu s ochotou ke změně, bude-li to zapotřebí. Na to, abychom své cesty napravili, nikdy není pozdě.
Přeji Vám požehnaný čas adventní,

Martin Moldan, biskup AC