Jan Werich kdysi řekl, že „podařené manželství je div světa“. Dnes, kdy se více než čtyřicet let pohybuji v církvi a sám mám za sebou bez tří let čtyřicet roků života v manželství, mu dávám za pravdu. A je to vlastně zcela normální, vždyť očekávat, že dva různí lidé, kteří se rozhodnou žít společný život „dokud nás smrt nerozdělí“, to bez občasných bojů a třenic, lze těžko. Myslím, že v církvi klademe příliš důraz na ideál manželství, a trochu nám uniká realita. Ve skutečnosti mnoho, možná většina lidí v manželství alespoň občas zápasí. Pojďme dnes nahlédnout „za oponu“ manželství, a to hlavně tam, kde bychom ten ideál předpokládali.
Je zajímavé, že ani Bible manželství příliš neidealizuje. Na jednu stranu zde nalezneme skvělé texty, jako například „Žena statečná“ z knihy Přísloví 31,10–31 či ideál vztahu, který je založen na hluboké zamilovanosti, jak jej popisuje Šalomounova Píseň písní, na druhou stranu v Bibli popisovaná reálná manželství ne vždy odpovídala těmto ideálům.
Kam až to může zajít, ukazuje příběh o Nábalovi a Abigail z 1S 15. kapitoly. Již úvodní verše příběhu dávají tušit, že v tomto vztahu to nebude jednoduché: „Byla to žena bystrého rozumu a krásné postavy, ale muž byl zatvrzelý a v jednání zlý.“ Abigail zachraňovala průšvihy, které její manžel udělal. Přesto s ním zůstala až do jeho smrti.
Konflikty mezi sebou měli i Abraham a Sára. Abraham nutil svou manželku, aby se vydávala za jeho sestru, stalo se to dokonce dvakrát. Později, když měl Abraham syna se služkou Hagar (po vzájemné dohodě obou manželů), došlo mezi nimi ke konfliktu: „Mé příkoří musíš odčinit. (…) Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ Ve starověké patriarchální společnosti je toto pozoruhodný jev, nebylo běžné, že se žena takto domáhala svých práv a muž to akceptoval. I přes zmíněné konflikty šlo o výjimky – oba manželé se měli rádi. Konflikty nemají ukázat, že by manželství těchto dvou velikánů víry bylo nějak problematické, ale že i v jejich případě šlo o pouhé lidi z masa a kostí. Mají-li dvě výrazně vyprofilované osobnosti žít v jednom svazku, neobejde se to bez občasného „obrušování hran“. I v tom jsou nám Abraham a Sára příkladem.
Ve starověké patriarchální společnosti nebylo běžné, že se žena domáhala svých práv a muž to akceptoval.
Podíváme-li se do historie církve, zjistíme, že zdaleka ne všichni duchovní vůdcové měli snadné či dokonce funkční manželství. Následující příklady pocházejí z knihy Prekvapujúce manželstvá od W. J. Petersena (Porta libri, 2006).
Autor uvádí dva důvody, proč manželství velikánů často procházela těžkostmi: (1) tyto výjimečné osobnosti prožívaly život veskrze „v záři reflektorů“, což znemožňuje přirozený život a přináší s sebou stres, který má negativní dopad na manželský vztah. (2) vlastnosti a charakterové rysy, které z člověka tvoří významného lídra, z něj nemusí vždy učinit ideálního partnera pro manželství.
Podívejme se nyní na tři manželské páry, které vešly do dějin, aniž by se obecně vědělo o detailech jejich manželského soužití.
William a Catherine Boothovi
Příběh tohoto páru, odehrávající se v druhé polovině 19. století, je nesmírně inspirující. Ukazuje, jak se dvě silné osobnosti dokážou sladit a pracovat jako tým. Boothovi jsou známí coby zakladatelé Armády spásy.
Z logického hlediska nic nenasvědčovalo tomu, že by toto manželství mohlo fungovat. Oba měli vyhraněné názory, oba byli tvrdohlaví a rázní a oba byli náladoví se sklony k depresím. Depresivnější se zpočátku zdál William, jeho žena jej celý život povzbuzovala, až později sama začala rovněž podléhat depresivním náladám.
Oba pocházeli z problematických rodin. Catherine zažila velice přísnou výchovu v podání matky – ta děti chránila před světem a hříchem takovým způsobem, že je v podstatě nikam nepouštěla. Její bratr rodinu opustil již v šestnácti letech, ona výchovu ustála. Dětství prožila bez kamarádů, vzdělávala se výhradně doma, aby se snad „nenakazila světáctvím“.
Od mládí měla velmi vyhraněné názory, a to i na budoucího manžela. Když už byli zasnoubeni, neváhala jej v dopisech napomínat, jako například: „Chtěla bych, abyste byl pořádným chlapem i křesťanem, potom budu spokojená. (…) Můj názor na chlapa, za kterého se vdám, je tak vyhraněný, že pokud by snad byl duchovně či intelektuálně nevhodný, život by byl hořčejší než žluč.“
(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení pdf verze časopisu v sekci Předplatné.)
Martin Moldan, biskup AC
(Úvodní foto: pixabay.com)
