Nedávno mě oslovil jeden blízký spolupracovník, zda bych si neposlechl záznam z konference pastorů, která se konala v červnu 2019. Téma konference znělo „30 let na cestě svobody“ (připomínali jsme si 30. výročí existence církve v demokratickém státu). Hlavní slovo tehdy měl Guillermo H. Prein, pastor velkého sboru v Buenos Aires a blízký přítel zesnulého emeritního biskupa R. Bubika. Jak Preinovo slovo, tak i celá pastorálka měly výrazný prorocký rozměr, a proto jsme se rozhodli, že se o některé momenty se čtenáři podělíme.
To, co (nejen) mne na Preinově poselství zaujalo, byla jeho „teologie břehů“. Jde o to, že teologie má být dynamická, tzn. v průběhu dějin i momentálních podmínek se mění. To odporuje lidské přirozenosti „vlastnit pravdu“ – rádi bychom měli jednu správnou teologii, kterou bychom zakonzervovali a pak se jí chlubili. Ovšem pravdu nemůžeme vlastnit, a už vůbec ne se jí chlubit. Pravda vlastní nás, je tím „pásem kolem beder“ (Ef 6,14), a pokud se chlubíme, jedině tím, že známe Pána (Jr 9,23). Teologie je jako živý organismus, reaguje na momentální potřeby a podmínky církve. Podle Preina je vymezena dvěma hranicemi (břehy). Jedním je láska k bližnímu, druhým je láska k Bohu (Mt 22,36–40).
Teologie je jako živý organismus, reaguje na momentální potřeby a podmínky církve.
V lidském životě je mnoho situací a otázek, na něž nelze dát jednu jedinou správnou biblickou odpověď. Někdy více zdůrazníme pravý břeh (láska k Bohu) a budeme argumentovat „správným učením“, „svatostí“ a podobně. Jindy zase zdůrazníme levý břeh a budeme podobně biblicky argumentovat „láskou k bližnímu“, případně „evangelizačními záměry“. Prein uváděl jako příklad barvení vlasů u žen. Byly časy, kdy barvení církev zakazovala, považovala je za projev světskosti. Doba se změnila a vlasy si barví i někteří pastoři. Chtěl tím říct, že barvení je nepodstatnou otázkou a umožňuje různé přístupy – pokud žijeme navzájem v lásce.
Mne napadá aplikace teologie břehů například ve výchově dětí. Jsou situace, kdy je potřeba být přísnější a zdůraznit břeh lásky k Bohu. Pak apelujeme na Boží svatost, používáme zákazy. Jindy je lepší zdůraznit lásku k člověku a být shovívavější, dát dítěti více svobody. Nedá se říct, že jeden přístup je lepší než druhý, záleží na povaze a věku dítěte, stejně jako na řadě dalších faktorů. Moudrost rodičů je v tom, že poznají, k jakému břehu se kdy více přiklonit.
Obraz teologie břehů Prein přijal podle řeky la Plata, na jejímž břehu stojí Buenos Aires (je to spíše záliv než řeka, doporučuji podívat se na mapu). Na druhém břehu se rozprostírá hlavní město Uruguaye Montevideo. Río de la Plata má dva hlavní přítoky: první přináší špinavou, kalnou vodu a způsobuje, že břehy u Buenos Aires jsou blátivé. Druhý přítok přivádí čistou vodu, a tak břeh u Montevidea má krásné písečné pláže.
Jsou dva přístupy k teologii. Jeden je více akademický a odpovídá čistým břehům Uruguaye. Druhý je více praktický a je znázorněn blátivými břehy v Argentině. Akademická, „čistá“ teologie je jako krásně oblečená dáma, trávící většinu času v salonech. Občas se dostane do sporu se špinavou ženou, která se více pohybuje v ulicích města a představuje pastorální teologii. Tyto dvě ženy jsou často ve vzájemném napětí.
Je totiž rozdíl věnovat se „čisté“ teologii, jež čerpá z mnoha moudrých knih a libuje si v precizních formulacích, nebo odpovídat na obtížné a složité otázky lidského života, což činí ta pastorální teologie. Je více v kontaktu s lidmi, a proto se občas „umaže“. Pointa je v tom, že obojí přístup církev potřebuje. Potřebujeme biblické vzdělance, stejně jako praktiky. Potřebujeme si být vědomi obou břehů a žít ve vzájemné lásce a snášenlivosti.
Věřím, že toto slovo bylo pro nás prorocké. Pomůže nám chápat otázku pravdy více dynamicky a „nebít druhé Biblí po hlavě“ za to, že mají na něco poněkud odlišný pohled. Takovéto chápání pravdy vede církev do větší duchovní zralosti.
Prorocká slova zazněla i od některých našich pastorů. Bratr František Apetauer ukázal, že přichází doba, kdy Bůh otřese falešnými jistotami a lidé budou hledat, o co by se mohli opřít. Tato doba bude spojena s ekonomickými problémy. Jedním z východisek je „být plný milosti a pochopení a současně neustupovat z Božího slova.“ Druhé proroctví přinesl bratr Pavel Bubík a týkalo se toho, že jako společnost se ocitáme na křižovatce svým významem srovnatelné s tím, co se odehrálo v roce 1989. Je důležité být plný Ducha svatého, aby Bůh mohl skrze nás působit.
S odstupem času mohu říct, že obě slova se týkají dnešní doby. Pandemie covid-19 způsobuje skutečně otřesy, jejichž význam a dosah budeme schopni docenit až s odstupem času. Pro nás všechny je důležité, abychom si uvědomili, že společnost se mění. Svět po pandemii nebude stejný. Jako církev musíme být připraveni. Teď je čas, abychom volali k Bohu a nechali se jím proměnit. Teď je čas, kdy potřebujeme prorockého Ducha, aby nás vedl dále.
