„Ježíš přistoupil a řekl jim: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.‘“ (Mt 28,18–20)

Drazí čtenáři Života v Kristu,

stojíme na počátku nového roku a já vám přeji dostatek Božího požehnání do doby, která je před námi. Svět vstupuje do třetího roku koronavirové krize a zdá se, že konec je stále ještě v nedohlednu. Už dávno se nehovoří o návratu do normálu, nýbrž o nové normalitě; s určitými aspekty protivirové ochrany se společnost bude muset naučit žít.

Významné události vždy na sebe upoutávaly příliš pozornosti a církev se tak nechávala strhnout od svého hlavního poslání a zabývala se činnostmi druhořadými. Tato doba není výjimkou; řada jedinců se nechává ovlivnit různými konspiračními teoriemi; společenským tématem číslo jedna je v řadě zemí očkování. „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem.“ (Žd 2,1)

Náš úvodní text z Matoušova evangelia obsahuje dva silné výroky: je to Ježíšovo konstatování „veškeré moci na nebi i na zemi“ a jeho slib, že bude „s námi po všechny dny až do skonání tohoto věku“. Vskutku žádná historická osobnost, hnutí nebo náboženství v celých dějinách se nemůže chlubit takovými charakteristikami. Ani nejmocnější vládci, co kdy přebývali na zemi, nemohli, byť jen náznakem, říct, že mají absolutní moc na zemi (a to ještě nemluvíme o nebi). Takováto moc zůstává pouhým nesplnitelným přáním totalitních mocnářů nebo politických stran.

Zrovna tak ubezpečení o Ježíšově trvalé přítomnosti – možná se s podobnými výroky setkáme v komerční sféře, používají je ve svých reklamách například pojišťovny nebo mobilní operátoři. Ale žádný člověk – učitel, politik, náboženský vůdce ani nikdo jiný – nemůže svým následovníkům slíbit, že s nimi vždy a všude bude. To může slíbit jenom Ježíš.

Významné události vždy na sebe upoutávaly příliš pozornosti a církev se tak nechávala strhnout od svého hlavního poslání a zabývala se činnostmi druhořadými.

Přitom obojí, jak proklamovaná neomezená moc, tak i trvalá přítomnost, nejsou ničím novým, čím by Ježíš šokoval. Židé to znali, vždyť prohlášení o moci bylo parafrází proroka Daniela 7,13–14, což učitelé Zákona spojovali s Mesiášem. Ujištění o trvalé přítomnosti je zase jedním z klíčových slibů v Bibli. Vzpomeňme třeba jen Ježíšovo jméno – Immanuel –, což znamená „Bůh s námi“. Zkrátka nic nového, šokující bylo pouze to, že tyto odvěké pravdy Písma na sebe vztáhl kontroverzní učitel Ježíš z Nazareta.

Jsou-li tato prohlášení pravdivá (o čemž nepochybujeme), pak mají nedozírný význam pro život církve i jednotlivce. Jediné, co potřebujeme, je správně jim rozumět. Vždyť každý z nás zná i sám prožívá situace, které jako by tyto pravdy popíraly – často si připadáme sami, jako by byl Bůh nekonečně vzdálen, anebo si klademe otázku, proč v některých zásadních okamžicích neprojeví svou moc.

Oba dva výroky, jak Ježíšova moc na nebi i na Zemi, tak i zaslíbení, že bude stále s námi, byla vyřčena v určitém, konkrétním kontextu. Tím je zde jednoznačně vyslání církve do světa a výzva k činění učedníků. Tam, kde jsme součástí tohoto Božího záměru, Ježíš zcela specifickým způsobem přebývá s námi a projevuje i svou moc. Píše o tom například evangelista Marek: „Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.“ (Mk 16,20)

Boží moc nelze vlastnit; Bůh ji skrze své služebníky projevuje tehdy, pokud církev dělá to, k čemu je povolána. Tedy zvěstování evangelia a činění učedníků. Chceme-li Boží moc a přítomnost prožívat, musíme být součástí tohoto Božího záměru.

Je pravda, že misionářem nesoucím evangelium mohou být jen někteří jedinci a také ne každý je povolán k tomu, aby byl evangelistou ve své vlastní zemi. Všichni ale můžeme mít nějakou spoluúčast na tomto záměru. V první řadě je důležité, aby církev jako celek byla misijně a evangelizačně zaměřena. Věřím, že tomu tak v našem případě do značné míry je. Na to, že jsme početně celkem malá církev, máme mnoho misionářů. Velká většina sborů misii podporuje – ať už přímo tím, že vysílá týmy lidí na krátkodobé misijní výjezdy, nebo alespoň finančně. Společně pracujeme na zakládání nových sborů (k 1. lednu evidujeme tři nově vzniklé sbory). Nemalé finanční částky rozdělujeme skrze fondy vnitřní a zahraniční misie na spousty projektů.

Výzva k činění učedníků se netýká jen misie a evangelizace, ale každý osobně si musíme připomínat, že Božím záměrem pro církev je učednictví. Dokonce ještě dříve, než se ujalo označení „křesťan“, si Ježíšovi následovníci jednoduše říkali „učedníci“. Naneštěstí je učednické pojetí života jednou z věcí, které se ze života církve rychle ztrácí, a její členové „následování Ježíše“ rychle zamění za „účast na aktivitách“. Proto je zapotřebí neustále si připomínat, že jsme v Boží škole, chceme se učit principům Božího království a růst do podoby Kristovy.

Žel, s učednictvím má církev i nedobré zkušenosti. Setkal jsem se s tím, že v některých případech tzv. „učednické sbory“ v praxi představovaly spíše snahu ovládnout životy jednotlivců skrze nesprávné uplatňování autority. Na tzv. „učednický život“ byly nasazeny tak vysoké laťky, že málokdo obstál. Věřím tomu, že základem učednictví není systém a struktura ve sboru, ale spíše ochota jedince každý den poddávat svůj život Bohu a jeho vůli.

A na závěr bych vás rád pozval k zapojení se do každoročního modlitebně postního řetězu. I to může být účast na Božím záměru – je to příležitost, kdy se všechny sbory naší církve sjednotí a po dobu prvních dvou měsíců se každý den modlí jeden sbor. Samotná organizace modliteb v daný den je plně v kompetenci sboru, může jít o modlitební shromáždění, více modlitebních skupinek či modlitební stráž pokrývající 24 hodin. Za tím účelem jsem rozesílal do jednotlivých sborů informační dopis, kde uvádím hlavní myšlenky k letošním modlitbám. Hlavním tématem je – v souladu s veršem z Matouše – otázka učednictví v církvi. Jelikož je to jediná pravidelná celocírkevní modlitební akce, prosím vás, abyste se do ní zapojili.