J. R. R. Tolkien: Stvořitel Středozemě

Jedním ze skutečných velmistrů literárního žánru fantasy je anglický spisovatel John Ronald Reuel Tolkien. Tento rodák z daleké Jižní Afriky, jenž ale naprostou většinu svého života prožil v Anglii, totiž nestvořil pouze fantastický příběh, ale rovnou celý fiktivní svět, ve kterém se příběhy z jeho knih odehrávají. Tento svět, jehož centrem je kontinent zvaný Středozemě, je přitom v Tolkienových dílech natolik promyšlený, propracovaný a monumentálně přesvědčivý, že se s Tolkienovým odkazem musel chtě nechtě vypořádat každý další tvůrce žánru fantasy. A je tomu tak až dodnes.

Tolkien měl ke svému literárně-stvořitelskému dílu mimořádné předpoklady. Již jako dítě projevoval takové nadání na jazyky a nářečí, že jej bylo možné označit za geniálního. Za svůj život se naučil několika desítkám jazyků, mnohdy již dávno vymizelých. A nedosti na tom, již v poměrně brzkém věku si začal vytvářet i jazyky vlastní. Co ale původně začalo spíše jako dětská hra, získalo postupně na hloubce a závažnosti. Není proto divu, že Tolkien vystudoval anglický jazyk a literaturu na jedné z nejprestižnějších světových univerzit v anglickém Oxfordu. A jako vědec zabývající se tzv. starou a střední angličtinou získal nakonec pozici profesora rovněž na Oxfordské univerzitě, kde pak působil po desítky let a nemálo přispěl k věhlasu univerzity i města Oxford.

K hloubce a přesvědčivosti Tolkienova díla přispěly bez diskuze i tragické události, které jej samotného postihly v mladém věku. Již ve věku tří let přišel o otce a živitele rodiny, jenž jako bankovní manažer v Jižní Africe podlehl revmatické horečce. Ve 12 letech pak Tolkien osiřel úplně, neboť jeho matka podlehla tehdy neléčitelné cukrovce. Rovněž jeho první velká láska k o tři roky starší dívce Edith Brattové, také sirotkovi, se roky nevyvíjela šťastně, jelikož Tolkienův poručník tomuto vztahu nepřál, a Tolkien musel trpělivě čekat až do své zletilosti, aby ženu svého života mohl získat. Příběh jejich lásky tak skončil šťastně a byl následně požehnán čtyřmi dětmi, ale ještě před sňatkem přišla další katastrofa jménem první světová válka. Tolkienovi jakožto absolventovi vysoké školy byla propůjčena hodnost podporučíka se zařazením k 13. praporu pluku Lancashirských střelců. V sestavě této jednotky pak prošel nepředstavitelným peklem zákopové války během bitvy na Sommě, kde jen samotná britská armáda ztratila téměř půl milionu vojáků. Tolkien v průběhu bitvy onemocněl tzv. zákopovou horečkou, bakteriálním onemocněním přenášeným vešmi, a byl stažen zpět do Anglie. Díky tomu přežil, ale většina jeho nejbližších přátel ze studií padla. Tato ztráta vedla Tolkiena k přesvědčení o nutnosti vytvořit „mytologii pro Anglii“, o které s přáteli snil a z níž povstal jeho fantastický svět.

Významnou roli v Tolkienově životě a díle hrálo rovněž křesťanství. Jeho rodinné pozadí bylo protestantské, ale denominačně poměrně pestré. Příbuzní ze strany jeho otce se hlásili k baptismu, z matčiny strany se jednalo o anglikány a unitáře s vlivy metodismu. Zlom v Tolkienově nejbližší rodině znamenala smrt otce Arthura, která u matky Mabel výrazně prohloubila vztah k víře a nakonec vyústila v nečekané a pro širší rodinu šokující přestoupení do římskokatolické církve. Tento krok Tolkienovi prarodiče a další příbuzní neakceptovali. Prudké zhoršení mezilidských vztahů a zastavení veškeré finanční pomoci ovdovělé matce a jejím nezaopatřeným synům ze strany rodiny se odrazilo i na zdraví Tolkienovy matky. Na toto pozadí její nemoci a následné smrti Tolkien nikdy nezapomněl a definitivně jej ukotvilo v náručí římskokatolické církve. I proto, že jejich poručníkem byl na přání matky jmenován katolický kněz Francis Morgan. Zde ale nutno uznat, že se svého úkolu z hlediska hmotného zajištění a vzdělání obou sirotků zhostil poctivě a zodpovědně.

Tolkienovo rodinné pozadí bylo protestantské, ale denominačně poměrně pestré.

Právě zkušenosti z mládí měly velký vliv na Tolkienův další život. Svou víru bral hluboce a velmi vážně, například ranní bohoslužba byla samozřejmou součástí prakticky každého jeho dne. Byl oddaný a milující manžel i otec, o čemž svědčí některá z jeho působivých literárních děl. Otázky víry se nebál sdílet i se svými přáteli, což v případě jednoho z nich, podobně slavného jazykového vědce a spisovatele C. S. Lewise, nakonec vedlo k obrácení se zpět k Ježíši Kristu. A nutno uvést, že tento Tolkienův světonázor je pro znalého čtenáře dobře čitelný i v jeho fiktivním světě, kde je velmi dobře popsáno dobro a zlo.

Vytvářením příběhů ze světa Středozemě se Tolkien zabýval po desítky let, zhruba od období 1. světové války. Za tu dobu rozpracoval řadu děl, ale stihl dokončit jen některá z nich. Prvním velkým počinem byl Hobit, vydaný krátce před 2. světovou válkou. Pohádkový příběh o hobitovi panu Pytlíkovi a jeho dobrodružstvích při výpravě s trpasličí družinou pro poklad uloupený drakem byl původně sepsán jako pohádka pro Tolkienovy děti. Rychle se však ukázalo, že hobitova družina putuje po Středozemi.

Nejvýznamnějším Tolkienovým počinem a základním dílem světové literatury fantasy je třídílný román Pán prstenů. Ten byl původně zamýšlen jako pokračování pohádkového Hobita. Během psaní se však text Tolkienovi doslova proměnil pod rukama a po 11 letech tvůrčího procesu vzniklo mimořádné dílo, které bylo následně přeloženo do nejméně 38 jazyků. Dodnes patří mezi nejprodávanější knihy vůbec a těší se z něj stovky milionů čtenářů po celém světě. Příběh o putování hobita Froda Pytlíka Středozemí na pozadí osudového střetu mezi strašlivým Temným pánem a zbytky svobodných národů Středozemě (přičemž právě Frodo se naprosto nečekaně stává klíčovou postavou celé války) oslovuje zástupce všech společenských vrstev, od dánské královny po narkomany z řad komunity hippies.

Nejvýznamnějším Tolkienovým počinem a základním dílem světové literatury fantasy je třídílný román Pán prstenů.

Dokončení a vydání dalšího stěžejního díla, Silmarillionu, se Tolkien již nedožil a vydal jej z pozůstalosti jeho syn Christopher. Na rozdíl od pohádkového Hobita a hrdinského románu Pán prstenů se v tomto případě jedná o kroniku dějin Středozemě s celou řadou dalších postav a míst. V posledních letech jsou potom vydávána další nedokončená Tolkienova díla ze Středozemě, jako tragický příběh Húrinových dětí, vylíčení zkázy elfského města Pád Gondolinu nebo báseň o lásce člověka Berena a elfky Lúthien. 

Věhlas Tolkienova díla dále šíří velkolepé filmové adaptace, které ze Středozemě udělaly součást tzv. mainstreamu (hlavního proudu) i pro 21. století. V prvé řadě je to třídílný velkofilm Pán prstenů režiséra Petera Jacksona z let 2001 až 2003. Ten se sice v některých bodech odklonil od předlohy, ale přesto jde o impozantní, a přitom stále velmi věrnou adaptaci. A co více, režisér Jackson prokázal, že Pán prstenů, považovaný po desítky let za nezfilmovatelný projekt, může výborně fungovat i na filmovém plátně. O deset let později byla do kin vypuštěna filmová verze Hobita, která se již s podobně nadšenými ohlasy nesetkala. Stejný tvůrčí tým totiž z Tolkienovy jednosvazkové pohádkové předlohy učinil třídílný akční fantasy velkofilm s řadou přidaných postav a scén. V letošním roce má být vypuštěn do světa seriál Pán prstenů: Prsteny moci, kde se s prostředím a reáliemi Středozemě bude podle všeho nakládat ještě volněji.

S fenoménem Tolkienovy Středozemě je spojena i celá řada dalších děl a aktivit. Od těch dobrých, jako jsou různé vědecké studie a umělecká ztvárnění, až po ty horší, kdy někteří lidé žijí pro své sny ve Středozemi a přestávají žít své vlastní životy (což je nebezpečí dnešní doby obecně). A jsou žel i tací, co si za své berou tu špatnou stranu, vymýšlejí si různá pokřivená náboženství inspirovaná zlem ve Středozemi, anebo se objektem jejich uctívání stává dokonce Tolkien sám. Netřeba pochybovat o tom, že s podobným zneužíváním svého díla by jeho autor, zbožný konzervativní Angličan, nikdy nesouhlasil. Pán prstenů a další originální Tolkienova díla jsou bezesporu skvosty světové literatury, ale zdaleka ne všechno, co se dnes k Tolkienovi hlásí, je z hlediska křesťanství v pořádku. Proto je nutné si dávat pozor a i zde důsledně rozlišovat dobré od zlého, aby potěcha a povzbuzení mysli i srdce, které Tolkienovo dílo přináší, nebyly zbytečně zkaleny.

Josef Jan Kovář, AC Brno

%d bloggers like this: