(rozhovor s Allanem a Helen Meyerovými)

V seminářích jste zmiňoval svoje speciální kurzy obnovy. Co bylo jejich prvotním impulzem? 

A: Za vším stálo přátelství s velkým sborem v USA, kam nás pozvali kázat. Velice mě tam zasáhla služba zlomeným lidem. Každé pondělí se scházelo přes 400 lidí, kteří řešili své závislosti v kurzu Nové víno. Vedli kurzy pro rodiny, řešili témata výchovy dětí a pomáhali obětem sexuálního násilí. Neskutečně zasahovali široké okolí! Stále jsem na to musel myslet i po návratu domů. 

Později jedna tamní sestra sloužila u nás v Austrálii na setkání sester. Vyprávěla, jak oba s manželem vyrostli v nefunkčních rodinách a nezdravé vzorce chování si přenesli do svého manželství. Ničili sebe i své děti. Pak se doslechli o kurzech v církvi, a ty přinesly do jejich rodiny uzdravení. Její svědectví velice oslovilo jednu naši sestru, která nám dala svůj diamantový prsten se slovy: „Udělejte, co je třeba, aby se něco podobného pořádalo i u nás ve sboru!“

Helen jela na zkušenou do Států a potom jsme s dalšími lidmi začali pracovat na podobném kurzu. Vzal jsem si na starost teologickou stránku, Helen pastorační, protože vede domácí skupinky, povolali jsme z našich řad sestru, která pracovala na psychiatrii, a sociální pracovníky. Dali jsme hlavy dohromady…

Z jaké části Písma ve svých kurzech vycházíte?

Počáteční bod našich kurzů Aréna uzdravení jsem vypracoval na základě Kázání na hoře. Vedoucí skupinek byli vděční, už na nich neleží břemeno muset umět poradit všem v každé životní situaci. Každý si může projít Arénou uzdravení, zjistit, jaké jsou jeho postoje a jak získat Boží požehnání. Aréna se stala prvním krokem každého kurzu, protože pomáhá správně nastavit srdce tak, aby s ním Pán Bůh mohl jednat. Vedoucí už nemusí lidi „spravovat“, jen v procesu doprovázet.

H: Tyto kurzy nejsou jenom pro zlomené lidi, ale pro všechny, kteří potřebují posílit manželství, zlepšit výchovu dětí apod. I když do jisté míry jsme všichni zničení hříchem, ale neuvědomujeme si to. 

A: A když lidé hledají pomoc, uslyší v rámci kurzu evangelium. Prostředí je klíčové. Umístíte-li DNA do špatného prostředí, zanikne, ale v dobrém se rozroste. Když lidé přijmou Krista, to je to nejlepší prostředí, ve kterém pak člověk zdárně nastartuje změnu, která v důsledku není tak těžká. Jako vedoucí máme hledat, jak přizpůsobit prostředí k tomu, aby mohlo evangelium rozkvést. Když přijdou na kurz nevěřící, představíme jim nejlepšího lékaře všech dob. Nemusí hned věřit, že je Boží Syn, to zatím nevadí. V každém případě je vyzveme, aby vyzkoušeli řídit se Ježíšovými výroky aspoň deset týdnů, co trvá kurz, aby vzali jeho slovo vážně a reagovali na ně. Chcete uzdravení? Pokořte se, vyjevte své emoce, přijměte pravdu, hledejte…

Na skupince nastavujeme pravidla – všichni musí respektovat tajemství a být ke všem citliví. Jinak se lidé neotevřou… Potřebuješ prostředí i strukturu. 

Bez ochotných a obdarovaných lidí to nejde, kde jste sehnali ty svoje?

H: Náš sbor na předměstí a v zemědělské oblasti je plný dělníků, farmářů, mechaniků. Nemůžou být odborníky na všechno, to by je zničilo, vedeme je k tomu, aby se stali průvodci. Vždy je důležitá zpětná vazba – probereme, jaká byla skupinka, s čím zápasili, kde se co zaseklo, co se podařilo apod. 

A: Nikdy jsem nebyl dobrý na malé skupinky, jsem učitel, potřebuji publikum, velkou třídu, ale na sezení po skupinkách jsem se těšil, protože tam jsme rostli všichni společně, učili jsme se ze zkušeností druhých. 

Skupinové kurzy zbavují lidi strachu a obav. Jednou si nás pozvali do jiného sboru, abychom je naučili vést náš kurz. Pár lidí udělalo skupinku, ostatních asi 150 lidí jen přihlíželo. Naši dobrovolníci se do toho vložili naplno a začali se otevírat, aniž by se ohlíželi na okolostojící. Jeden muž vyprávěl svoje zážitky z prvních dnů ve škole. Příběh pohnul jeho ženou i ostatními tak, že za chvíli plakalo mnoho lidí. Emoce jsou v procesu uzdravení nesmírně důležité. Já tam seděl zaražený, nevěděl jsem, co dělat. Zachránila to Helen, když jen špitla: „Nevím, co říct.“ Prostě geniální! Často hledáme instantní řešení, kouzelnou formulku, která utěší. Přitom můžeme nabídnout jen modlitbu. Takové situace nás posouvají a dávají zkušenosti.

Často hledáme instantní řešení, kouzelnou formulku, která utěší. Přitom můžeme nabídnout jen modlitbu.

Instantní řešení, na to jsou křesťané odborníci…

Důležité je nastavit ve sboru kulturu naslouchání a ochoty pomoci. Můžete začít s málem, ostatní v tom vyrostou. Samozřejmě máme tréninky a školení. Učíme lidi nedávat rychlé odpovědi, ale naslouchat a být trpěliví. Mají se zeptat, o jakou pomoc má ten druhý zájem. Chce modlitbu? Poradenství? Jenom naslouchat? Nic lidem nenutíme, je na jejich rozhodnutí i zodpovědnosti, co s tím udělají. Něco se podaří, něco ne, něco ne hned, život je plný bolesti. Víra ne vždy věci změní, ale pomůže je vydržet, dá nám milost věci unést a unést je vítězně. Pomůže překonat myšlení, že jediný způsob, jak projít situací, je kouzelné navštívení, slovo víry, speciální vložení rukou a pronesení slova z Bible. Díky Bohu za každý zázrak! Ale většinou Bůh jedná krok za krokem, den po dni v učednickém procesu. Očekáváme, že se vnitřní zranění uzdraví do druhého dne? Někdy se uzdraví až v nebi! Situace nepřekonáváme, ale procházíme jimi, což je obrovský rozdíl. Ano, můžeš být ode dneška za rok zcela jiným člověkem. 

Důležité je nastavit ve sboru kulturu naslouchání a ochoty pomoci.

Jak ale rozjet takovou službu ve sboru? Kde začít? 

Často radíme církvím, že začít lze i se třemi lidmi, kteří mají nějaké profesní zkušenosti (učitel, sestra, sociální pracovník). Ukažte jim vyučování, kurz, najděte, pro co by byli vhodní. Pak spolu začnou malou skupinku, na které se budou modlit, hledat, snít o tom, co by Bůh ve sboru mohl dělat. Běžně se děje to, že sami účastníci, kteří zakusí uzdravení, jsou tak nadšení, že tím chtějí sloužit druhým. 

Děláte na své kurzy nějakou reklamu?

Většinou není třeba, protože se to šíří samo od úst k ústům. Zvláště skrze kadeřnice! (smích) Když jsme ale rozjížděli nějaký nový speciální kurz, pak ano. Všechny kurzy měly obrovský evangelizační dopad, lidé, kteří by jinak do církve nepřišli, se obraceli. To, že někomu pomůžete s jeho zápasem, vás s ním velice sblíží. Svému sousedovi jsem svědčil deset let, ale odmítal mě. Ale když se mu začalo rozpadat manželství, ihned zazvonil u našich dveří. Ježíš se zajímá o naše bolesti a zranění, lidé jsou Ježíšem přitahováni.

Děkujeme za rozhovor.

red