Cílem letošního Duchovního soustředění bylo poukázat na důležitost srdce. Vycházeli jsme ze známého biblického verše „Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života“ (Př 4,23). Srdce je pojem, který je v Bibli zmíněn přibližně asi tisíckrát, a to jako metafora vnitřního života člověka. Srdce je v centru pozornosti ovšem i z lékařského hlediska: nemocné srdce je nejčastější příčinou úmrtí v ČR. Mnozí lidé si nemocné srce zaviní sami svým špatným životním stylem.
Co tedy znamená „chránit své srdce“? Z pohledu lékaře je to zřejmé, je poměrně dobře zmapováno, co vše srdci škodí a co mu naopak prospívá. Ale jak je tomu v duchovní oblasti? Co znamená „chránit své srdce“, jak je napsáno v Př 4,23? V Písmu se s podobnými výzvami setkáme častěji: lidské srdce může být pokřivené, převrácené, může se zatvrdit, odpadnout, bolet, může být moudré, radostné, uzdravené, stejně jako povýšené, pyšné či závistivé. To jsou jen některé příklady ilustrující stav lidského srdce. Chránit své srdce může tedy znamenat žít tak, aby srdce prospívalo, aby odpovídalo těm pozitivním charakteristikám. V tom všem máme na paměti, že jde pouze o metaforu vnitřního života, osobnosti člověka. Odmítáme učení, že jde o doslovný popis lidského srdce, jež může oplývat uvedenými vlastnostmi.
Může to být i náš příběh
List Židům je adresován komunitám křesťanů pocházejících ze Židů. Jde o skupiny křesťanů, kteří se po letech křesťanské víry cítili unavení, zápasili s pochybnostmi a kladli si různé otázky ohledně správnosti svého rozhodnutí. Procházeli pronásledováním, někteří přišli o své majetky, jiní skončili ve vězení. V důsledku těchto tlaků ztráceli svou počáteční horlivost a jejich duchovní růst se zastavil.
Celý list má charakter tzv. pareneze čili naléhavého napomenutí. Autor střídá teologickou argumentaci a varovná napomínání. Současně vidíme, jak se duchovní stav adresátů promítá na stavu srdce: jsou v nebezpečí, že se jejich srdce zatvrdí (Žd 3,8.15; 4,7). Volně pojato, můžeme v uvedeném listu vidět popsané čtyři různé stavy lidského srdce: „porušené srdce“, „zákon srdce“, „opravdové srdce“ a „srdce upevněné milostí“. Přesně těmito čtyřmi stavy lidského srdce jsme se zabývali na letošním „déesku“.
Příběh tehdejších Židů může však být i naším příběhem. Ačkoli žijeme v zemi, kde nemusíme čelit žádnému pronásledování, neznamená to, že život je bez těžkostí. Jakékoli období zkoušek, ať již jde o cokoli, pokud trvá příliš dlouho, může negativně ovlivnit stav srdce. Tento princip popisuje Ježíš: „Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá.“ (Mt 13,20–21)
Příběh tehdejších Židů může však být i naším příběhem.
Nemusí jít nutně o pronásledování, ale o jakékoli útrapy obecně: podle Ježíšových slov až chvíle těžkostí prověří, zda má naše víra hluboké kořeny, anebo mělké. Tento obraz by se přesně hodil na situaci popisovanou v listu Židům, přesto vidíme, že autor vidí naději a adresáty povzbuzuje očekávaje, že si dají říct a jejich víra se uzdraví. Tak je to v jakékoli situaci: duchovní krize nemusí být fatální, vždy je naděje.
Některé mýty ohledně srdce
Lidské srdce není porušené až vlivem událostí v průběhu života. Je porušené dědičně, skrze hřích Adama a Evy. Abychom lépe porozuměli porušenosti srdce, zmíním tři rozšířené mýty:
Mýtus č. 1: „Následuj své srdce.“ Tuto populární frázi můžeme denně slyšet v písních, setkáváme se s ní v literatuře či běžné mluvě. Fráze vyjadřuje představu o ideálu autentického života, o tom, co znamená být sám sebou a jít za svými sny. Používá se nejen v kontextu lásky, ale i zaměstnání a celkového uspořádání života. Dá se říct, že tvrzení do jisté míry může platit, ale jsou zde vážná rizika. Co o tom říká Bible?
Je třeba zdůraznit, že starověký izraelita by nikdy neřekl „následuj své srdce“. Následování vlastního srdce nalezneme v Bibli obvykle v souvislosti s modlářstvím jako přímý protiklad následování Hospodinových přikázání (Nu 15,38–40). Lidé si byli vědomi toho, jak je lidské srdce vrtkavé, a proto záruku spravedlivého a zbožného života viděli v důtklivém následování Hospodinových slov spíše než vlastních tužeb.
„Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.“ (Ž 119,9)
Mýtus č. 2: „Lidské srdce je jenom zlé.“ Tato často opakovaná a zdůrazňovaná pravda má i svou odvrácenou stránku. Jako lidé potřebujeme mít zdravou míru sebedůvěry a sebejistoty. Nemohu sám na sebe nahlížet jen jako na veskrze zvrácenou a špatnou bytost.
Jistě platí, že „všichni zhřešili a ztratili slávu Boží“, jak uvádí apoštol Pavel v Ř 3,23. Nikdo nemůže být tak dobrý, aby nepotřeboval odpuštění z Boží strany. Ježíš položil svůj život za hříchy celého světa a nikdo z toho není vyňat. To absolutně platí. Každý potřebujeme odpuštění a smíření s Bohem.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit…
(Pokračování textu si můžete přečíst po zakoupení prosincového vydání ŽvK v sekci Předplatné.)
Martin Moldan, biskup AC
(Úvodní obrázek: pixabay.com)
