V říjnu minulého roku podniklo 65 pastorů a vedoucích dvoutýdenní cestu do Austrálie. Tato cesta, svým rozsahem i zaměřením zcela ojedinělá, vzbudila řadu otazníků a reakcí souhlasných i méně souhlasných. O co šlo a jaké bylo poslání celé akce?
Cesty se zúčastnili zástupci několika denominací: AC, CB, KS. Přítomni byli rovněž dva zástupci slovenské AC, vedení ETS (Evangelikální teologický seminář), tajemník ČEA (Česká evangelikální aliance) a jedna zástupkyně Slova života. Zastoupení denominací zahrnovalo jednak staršovstva či jejich části, dále pak zástupce přímo z vedení dané církve. Důraz na to, aby byly přítomny pokud možno týmy, měl jednoduchý důvod: jedinec po svém návratu stěží prosadí změnu, větší pravděpodobnost, že získaná inspirace přinese ovoce, je tehdy, když jde o sdílený zážitek týmu vedoucích.
Naší první zastávkou byl Melbourne. Program se skládal z návštěv několika významných sborů, vyslechli jsme příběh obnovy Australské letniční denominace ACC, setkali jsme se s vedoucími další letniční denominace. Absolvovali jsme pár úzce tematických přednášek, např. o zapojení žen v církvi. V neděli jsme navštívili bohoslužby, výběr byl na každém z nás. Velká skupina účastníků vyrazila do světově známého sboru Planetshakers.
Další místo, na kterém jsme pobyli opět několik dní, se nacházelo na východním pobřeží. Šlo o prázdninové letovisko s plážemi a restauracemi Port Macquarie. Zde se konala pastorská konference státu Nový Jižní Wales (Stát Austrálie se skládá z šesti spolkových států.) Počasí nám (na rozdíl od Melbourne) přálo, slunce svítilo po celý den, což někteří využili a vyzkoušeli vody Tasmanova moře.
Poslední dny našeho pobytu jsme trávili ve Wollongongu, ve sboru nám dobře známého Paula Bartleta. Paul několikrát navštívil Českou republiku, přednášel dokonce na jedné z našich pastorálek. Tento sbor je známý tím, že se mu podařilo propojit křesťanskou komunitu s městem. Podle ankety mezi obyvatelstvem zná sbor Lighthouse snad každý. Lidé si jej spojují s užitečnými aktivitami pro město.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že každý píše svůj vlastní příběh, který nelze kopírovat do jiného prostředí. Dokonce ani nelze jej správně chápat bez znalosti patřičného kontextu. I v Austrálii zazněly některé myšlenky, jež jsou vázány na situaci v australské církvi 70. let. Tehdejší vedení došlo k závěru, že chce-li se církev výrazněji posunout, musí dojít ke změně vedení na všech úrovních – od staršovstev přes pastory a oblastní vedoucí až po členy vedení denominace. Tuto změnu opravdu uskutečnili, během několika let klíčové posty ve vedení obsadili novými lidmi. Jim to přineslo dobré ovoce. Je ovšem otázkou, nakolik tento krok lze aplikovat v jiných situacích.
Podobných momentů bylo více. Dokonce jsme si všimli, že co fungovalo na jednom místě, nefungovalo na druhém. V jedné denominaci zrušili časově ohraničený mandát pro službu pastora ve sboru, zatímco v jiné, rovněž letniční denominaci, jej zavedli. Každý sbor byl trochu jiný, uplatňoval jiné důrazy. Proto se domnívám, že nekritické nadšení a následné zavádění změn bez patřičného rozmyslu by mohlo přinést více škod než užitku.
Každý sbor byl trochu jiný, uplatňoval jiné důrazy. Proto se domnívám, že nekritické nadšení a následné zavádění změn bez patřičného rozmyslu by mohlo přinést více škod než užitku.
Během pobytu jsme měli třikrát čas společného hodnocení, který moderoval tajemník ČEA Jirka Unger. Právě v hodnoceních vidím silnou stránku celé akce. Jednotlivé týmy měly z úkol formulovat své dojmy a definovat si, s jakými klíčovými myšlenkami přijedou zpět do české reality. Různorodost v zastoupení účastníků pomohla vytvořit tu správnou dynamiku, osobně jsem se cítil těmito společnými chvílemi velmi požehnán.
Shrnout mé dojmy by bylo nad rámec tohoto článku. Myšlenek a inspirace jsme si přivezli spoustu. Teď je důležité si říct, jak s tím naložíme. Jako zástupci Úzké rady a Rady církve jsme zformulovali doporučení pro celou Radu církve, která by se výstupy měla zabývat. Osobně jsem si odnesl poznání, že každá církev má svůj vlastní příběh. Součástí příběhu jsou i časy Božího navštívení, během nichž vzniká i určité momentum, kdy jsou lidé otevření změnám. V Austrálii to byl okamžik, kdy na jejich národní konferenci sloužil korejský pastor David Yonggi Cho (což se odehrálo někdy během 70. let). Následně velká skupina pastorů navštívila Jižní Koreu. Inspirace, kterou načerpali, se spojila s touhou dělat věci nově, aktuálně, lépe než doposavad. A tak zkostnatělá letniční denominace prožila a stále prožívá růst a duchovní obnovu.
Důležité je, že příběh neskončil. Byť jsou to již dva měsíce po návratu, co píšu tento článek, řada úkolů je před námi. Máme konkrétní myšlenky a doporučení, které bychom rádi uvedli do praxe.
Současně si přivážíme i zjištění, že některé věci u nás děláme podobně, v některých případech třeba i lépe. Máme být na co hrdí, ale současně se chceme stále učit.
